Dohodnutý svazek

57. kapitola

"Máš pro mě ještě nějakou práci?" Přišel JiMin. "Hm... vydrž." Prohrabal jsem se svým pracovním bordelem. "Nemám. A vlastně... Nemám ani nic rozdělaného. Vem si klidně dneska volno, jen mi prosím pohlídej statistiky a dej mi vědět. A vlastně si můžeš vzít volno celý týden. Stačí jen kouknout na emaily, to můžeš i z domu." Otočil jsem se na něho. "Jsi si jistý?" Přikývl jsem a pousmál se. "Ano. Nebudeme tu ani my. Jsem ve fázi přemýšlení." "Ale, jedeš na farmu?" Ozvalo se ode dveří. Pousmál jsem se na HoSeoka. "Asi jo. Tam se vždy dobře přemýšlí." Pousmál se a kývl. "To bych si mohl udělat volno taky. Když už budete doma vy." Otočil se na ty dva a já si k sobě přitáhl Jina. "Co by jsi řekl na výlet?" Zadíval se na mě. "Na farmu?" Pozvedl obočí. "Ano. Když jsem býval malý, měl jsem sluhu, dneska už mu je přes 80 a jeho rodina má malou farmu. Rád tam jezdím." Pokrčil jsem rameny. "Dobře." Usmál se Jin. Ulevilo se mi. Doufal jsem, že mu zrovna farma na výlet nebude vadit. "Zapomněl jsi jak jsem vyrůstal?" Pozvedl obočí. "Farma zní fajn. Navíc. Pojedu kamkoliv, kde budeš ty." No šlo ho nemilovat? "A mohli bychom jet už dneska?" Natočil jsem hlavu. "Samozřejmě." Políbil mě. Pousmál jsem se a polibek prohloubil. "Tak půjdeme." Vtiskl jsem mu polibek na temeno a pustil ho, aby vstal.

Druhý den ráno z pohledu SeokJina

"Dobré ráno." Vešel jsem do malé kuchyňky. Včera jsme sem nakonec dorazili už za tmy a tak nebyla vůbec možnost se tu porozhlédnout. "Dobré ráno." Usmála se na mě stará žena. Podle hodin nebylo ještě ani šest a přesto byl NamJoon bůhví kde. "Snídaně bude kolem půl osmé, je to v pořádku?" Pousmál jsem se. "Samozřejmě. Jak jste zvyklý." Souhlasil jsem. "Nevíte, kde je NamJoon?" Zadívala se ke dveřím. "Dobré ráno, váš muž je na políčku za domem." Pousmál jsem se. "Dobré. Děkuji moc," poklonil jsem se zdvořile staršímu muži a zmizel zadními dveřmi. Políčko jsem měl na dohled, ale NamJoona jsem nikde neviděl. Vydal jsem se ho najít.