Dohodnutý svazek

33. kapitola

"Ahoj." Usmál jsem se na mojí matku a nechal se srdečně obejmout. "Ahoj, broučku." Usmál jsem se a obmotal paže kolem jejího pasu, když mě stále nepouštěla. Za ní si odkašlal otec a ona se postavila vedle jeho boku. Zamračil jsem se. "Ahoj, Joone." Jako vždy mi podal ruku. V duchu jsem protočil oči, ale stiskl mu jí. "Ahoj." Přitáhl jsem si jednou rukou Jina, který poslušně mlčel. "Mami. Tohle je Jin." Mamka se podívala na mého otce, ale když mlčel, usmála se na Jina a vesele se s ním přivítala. Nešlo jí jako otci o jméno rodiny. "Vy už se znáte." Zadíval jsem se na otce. Ten mu jen stroze přikývl, neutrální výraz. Aspoň se choval slušně. Aspoň prozatím. Jin pípnul pozdrav, oči sklopené. Snažil se chovat ukázkově, i když jsem po něm nevyžadoval. "Udělám vám kávu." Sklopila pohled máma a odspěchala do kuchyně, jako správná hospodyňka. Otec ani nekývl, neměl potřebu. Moje máma byla dokonale vycvičený exemplář. Ale k čemu to bylo, když můj otec jí nemiloval a ona nakonec stejně byla nešťastná? "Lásko, mohl bys jí jít pomoct?" Jin kývl a spěchal za ní. Vypadal, jako že je rád, že může pryč. Otec si odfrkl a já se zamračil. "Zkažený byl a pod tvojí výchovou i zůstane." Zavrčel. Rozhodl jsem se zůstat v klidu. "Nemluv mi do toho, jak se mám starat o svého přítele. Není to moje hračka." Zamručel jsem a následoval ho do obýváku. Posadil jsem se na gauč. "Nechci... Nemůžu... Nedokážu žít jako vy dva." Zamručel jsem nakonec. Vím, že můj otec byl mnou zklamán. Ale já prostě nedokázal žít bez lásky a řídit někomu celý život. Otec nade mnou zavrtěl hlavou. "Mysli si co chceš. Vím, že si o mně nemyslíš moc valný věci poslední roky... Ale jsi slepý." Zamručel nespokojeně a zapálil si cigaretu. Pozvedl jsem obočí. "Slepý? Ale prosím tě. Máma nikdy neměla na výběr. Žádný svobodný názor, vše jen pod tvým souhlasem." Zavrtěl hlavou. "O tom jsem nemluvil." Zavrtěl hlavou. "Mluvím o tom, že tvou matku miluju. I když to tak nemusí vypadat. Ale tvoje matka to ví. Nemám jen potřebu to rozhlašovat na veřejnosti." Zadíval jsem se na něho... "Miluješ jí?" Odfrkl si. "Samozřejmě. Tvoje matka je to nejlepší, co mě kdy potkalo." Ve dveřích se objevila zmiňovaná, která v tu chvíli zčervenala. "Ah. Nese se kafe." Konstatoval otec zřejmé a nechal mámu položit tác na stůl. "Že je to tak?" K mému překvapení si matku stáhl na svůj klín, opatrně, aby jí nepopálil cigaretou. Tázavě zvedla pohled. "Co má být pravda?" Připadalo mi, jako by chtěla něco dodat, ale spolkla to. "Že víš, že tě miluju." Mamka znovu zčervenala, ale přikývla. "Vím." Ujistila ho a nechala se propustit. "Za dvacet minut bude oběd." Přikývli jsme. "Jak  se k ní pak můžeš takhle chovat?" Nechápal jsem. Věděl jsem, že máma se u něho má více méně dobře. Nic jí nechybí a táta jí nijak neubližuje. Kromě omezování, který je ale u takových vztahů naprosto běžný. "Neřekli jsme ti to celý tvůj život. Nenuť mně ti to říkat teď..." Můj otec se dokonce ošil. Co mi tají, že se ošívá? Zrovna můj otec? Majitel největší firmy v Asii? Zamračil jsem se a táta mi to oplatil. "Budeš toho litovat." Kývl jsem, aby přece jen mluvil. "Neomezuju tvojí mámu pro to, že je to běžné a proto, že mi jí tehdy vlastně koupili. Ale..." Čekal jsem, až to konečně vybalí. "Tvojí mámě se líbí, když může poslouchat. Zkrátka... Je submisivní... A to velmi." Zamračil jsem se. Měl jsem pocit, že mi to chvilku nedocházelo, než... "COŽE?!" Vzpamatoval jsem se. Tak jo. Z tohohle budu mít noční můry. Měl jsem mu věřit a nechtít to vědět.