6. kapitola

807 51 5
                                    

"Co si myslíš, že děláš?" Zavrčel, když jsem ho pobídl, aby mluvil, i když jsem se věnoval přípravě jídla. "Jídlo?" Odhadl jsem a on se na mě zamračil a otočil mě od linky. "Co to má znamenat? Je tam on? U tebe v pokoji?!" Pokrčil jsem rameny. "Jo. Nepochybně." Utnul jsem jeho další protesty. "Udělal jsem to, co jsi chtěl. Účastnil jsem se té akce a dokonce připustil, že bych mohl mít jednoho z nich rád. Co bys sakra víc chtěl?" Nevěřícně na mě koukal. "Ale on?! Neměl být ani pozván! Je drzí a..." Zavrčel jsem. "Ale pozván byl. Tečka. Nebudu se s tebou o tom bavit. To co jsi chtěl jsem splnil, víc se s tebou bavit nebudu. Když dovolíš, donesu mu jídlo." Vzal jsem sendviče i čaj a odešel do pokoje. "Na." Položil jsem tác na stolek a lehce se dotkl modřiny na jeho rameni. "Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ustaraně. "Kdy se vrátím domů?" Odpověděl na místo toho. "Nevrátíš." Zavrtěl jsem odmítavě hlavou. "Bylo ti málo, co ti udělal?" Zamračil jsem se. "To je jedno. Já si tě nevezmu. Tudíž se musím vrátit domů." Pokrčil rameny. "Je mi jedno, jestli si mě vezmeš nebo ne." Sedl jsem si na kraj své postele. "Ale nevrátíš se tam. Nejspíš by tě zabil." Zamračil se na mě. "Nemám jinou možnost." Zamračil se. Vážně ne? "Ani na to nemysli. Chci být svobodný." Jeho hlas byl zoufalý a já se pousmál. "Svobodný... Buď se mnou a budeš." Nabídl jsem mu. "Když budeš se mnou nikdo ti nic nezakáže. Budeš moc dělat, co budeš chtít." Nadechl se.

Dohodnutý svazekKde žijí příběhy. Začni objevovat