Dohodnutý svazek

46.kapitola

"Co tu děláme?" Optal se mě Jin asi po třetí, když jsme vešli do hotelu.. Byli jsme v Americe dva týdny a teď jsme se podle plánu měli do Phoenixu, ale udělali jsme si ještě zastávku. "Uvidíš. Počkej tu." Poprosil jsem ho a šel na recepci. Vyřídil jsem co bylo potřeba a vrátil se pro něho. "Tak pojď." Vydali jsme se k pokoji na třetím patře. "Tak proč Las Vegas? Jsi na hazard?" Zamračil se na mě Jin a já se rozesmál. "Ne, to nejsem. A nebuď zvědavý, stejně se to za pár minut dozvíš." Otevřel jsem pokoj a nechal ho vejít. "Jsi unavený, nebo zvládáš?" Jin se pousmál. "Jsem v pohodě. Chci to vědět." Zavrtěl jsem nad ním hlavou. "Tak pojď." Natáhl jsem k němu ruku a pousmál se, když jeho vklouzla do té mé. "Stále tě to fascinuje?" Usmíval se. "Nikdy nepřestane. Nikdy neuvěřím, že jsi můj." Přivinul se ke mně, jednu ruku stále v mé, druhou mě objal kolem krku. "Na vždy." Políbil mě a já se po značné době radši odtáhl. "Pojď. Nebo se odsud nedostaneme. Pobaveně se usmál a následoval mě. Prošli jsme chodbou k jinému pokoji. Jin se přemýšlivě zamračil. Zaklepal jsem a ustoupil od dveří. Bylo mi totiž jasné... "Konečně!!" Vrhl se mu JiMin rovnou okolo krku, až si Jin sedl na zadek. ...Že JiMin bude překypovat nadšením. "Co tu děláš... děláte?" Opravil se, když si všiml, že za ním je HoSeok s YoonGim v náručí. "Neřvěte. Teď usnul." Odešel ho odnést do pokoje a vrátil se k nám. "Coby? NamJoon ti to vážně neřekl?" Pokrčil jsem rameny. "Říkal jsem ti, že mu to neřeknu." Jin mezi námi přebíhal pohledem. "Řekne mi někdo, co se tu sakra děje?" "Budeme se brát!" Vyjekl nadšeně. Jin překvapením otevřel pusu. Nedivím se mu, taky jsem byl celkem šokovaný. "Jako..." HoSeok se usmál a přitáhl si JiMina k sobě, aby ho trochu usměrnil a on přestal skákat radostí. "Jako my tři. Je tady místo, kdo nikdo nic neřeší." Pousmál jsem se a natáhl ruku k Jinovi. "Už vstaneš?" Pomohl jsem mu na nohy a vešli jsme k nim do apartmánu. "Kafe?" Zeptal se JiMin a my přikývli. "YoonGi je vzhůru." Poznamenal JiMin k HoSeokovi. Překvapeně jsme se na něho podívali. "Jste hluchý?" Odešel do malé kuchyňky a HoSeok zmizel v pokoji, kam předtím nesl YoonGiho. Přitáhl jsem si Jina více k sobě, seděl až na druhé strany pohovky. "Ahoj." Ozvalo se rozespale. Otočil jsem se a pousmál se. "Ahoj, Gi." Pousmál jsem se a nechal ho, aby kolem mě prošel a objal Jina. HoSeok se na mě usmál a sedl si do křesla. "Bylo to neuvěřitelné. Ty dva týdny. Neustále se ptal, kdy se vrátí. Až jsem celkem žárlil." Pobaveně jsem se usmál. "Nemyslím si, že bys měl na co žárlit. Je na vás fixovaný. Každý kdo se na něho podívá, vidí jak moc vás miluje." Oba jsme se zahleděli na YoonGiho, který seděl ne klíně mého manžela a pomalu mu znovu usínal na rameni. "Já vím. Už bych si bez něho nedokázal představit život." Zamumlal a stáhl si na klín JiMina, který zrovna položil na stolek tác s hrníčky. "Viď?" JiMinie se pousmál. "Ano."