Dohodnutý svazek

66. kapitola

"Děkuju." Přišel za mnou Jin asi po dvou hodinách, kdy ho zajímalo jenom kotě. Odložil jsem notebook z klína na stůl a přivinul si ho k sobě. "Není za co. Miluju tě. Dal bych ti mnohem víc, než jen kotě." Políbil jsem ho do vlasů. Chtěl jsem spojit naše rty, ale zazvonil mi telefon. Zavrčel jsem. "Kdo to otravuje?" Jin se neochotně natáhl. "Tvůj otec." Podal mi telefon. "Co může chtít?" Podivil jsem se, ale hovor jsem mu zvedl. Od naší svatby, se to s ním zlepšilo snad ještě víc. Byl takový, jakého jsem si ho pamatoval jako dítě. "Ahoj." Zaposlouchal jsem se. "Ahoj, Joone. Potřeboval bych s tebou něco důležitého probrat. Mohl bys... Mohli by jste." Opravil se hned. "Dneska přijít na večeři?" Zamračil jsem se. Co může tak chtít probírat? Jin jen pokrčil rameny, aby mi sdělil, že taky netuší a já nakonec souhlasil. "Dobře. Na šestou?" Odsouhlasil a hned zavěsil. Povzdechl jsem si. "Co zase vymýšlí proboha? Mám pocit, že tohle se mi líbit nebude." Zamručel Jin a já se pousmál. Od svatby spolu vycházeli dobře, ale Jin byl skeptický, co se mého otce týkalo. A já jsem se nemohl divit. "No nic, to abych se šel vysprchovat." Zvedl se ze mě Jin. "Jdeš se mnou?" Pousmál jsem se a přikývl. "Jdu." Ujistil jsem ho. "Mám pocit, že to co chce, se mi nebude líbit." Povzdechl jsem si. "Těžko říct. To uvidíme." Políbil jsem ho na tvář a táhl ho za sebou do koupelny.

...

"Už jsi?" Pousmál jsem se pobaveně ve dveřích koupelny. "Ne! Můžeš mi říct, co to jako je?" Rozesmál jsem se. "Co jsi dělal, proboha?" Rozesmál jsem se, ale hned jsem ztichl. "Promiň." Pousmál jsem se nevině a přešel jsem k němu. "Počkej, ukaž." Sebral jsem mu hřeben a snažil se mu učesat vrabčí hnízdo. Nakonec se mi to povedlo. "No." Políbil jsem ho. "To je lepší." Prohrábl jsem mu je ještě gelem a pousmál se. "Dokonalost." Políbil jsem ho lehce do vlasů. "Miluju tě." Odtáhl se ode mě. "Musíme jít." Napomenul mě. Nechtělo se mi. Mnohem radši, bych ho vzal do postele. Ale měl pravdu. "Tak jdeme." Zamručel jsem a vydal se s ním do garáže.

...

"Ahoj." Políbil jsem na tvář mamku a vtiskl jsem si jí do objetí. K mému překvapení mě objal i otec. Usmál jsem se spokojeně a vzal Jina znovu za ruku. Usedli jsme rovnou k večeři a pak se přesunuli do salonku. "Tak co jsi tak potřeboval?" Odložil jsem svoje kafe a pobídl jsem ho, protože se k tomu neměl. "Chci s tebou probrat tvé potomky."