Dohodnutý svazek

70. kapitola - Speciál

"Ahoj." Pousmál jsem se na otce. "Ale no tak. Hlavu vzhůru." Přitáhl si mě k sobě ke krátkému objetí. "To se ti řekne." Zamručel jsem. Uběhli dva týdny od doby, co jsme vybrali tři vhodné náhradní matky. Se dvěma jsme se již viděli a... Byla to katastrofa. Jedna z nich byla evidentní alkoholička, takže absolutně nechápu, jak se její papíry vůbec ocitli v našich rukou a ta druhá... Byla arogantní, sprostá a to nejdůležitější... Šla pouze po našich penězích a vůbec nerespektovala to, že jde o těhotenství, kdy se musí hold něčeho taky vzdát. Jako třeba cigaret, protože hulila jednu za druhou. "Třeba to bude zrovna ona." Povzbudivě mi stiskl rameno a, co nás oba udivilo, hned na to stiskl i Jinovi. "Čeká na vás v salonku a podle mě je hrozně milá." Přikývl jsem a stiskl Jinovi ruku. "Děkuju, tati." Objal jsem ho ještě narychlo. Od doby, co jsme řešili jeho vnouče, nás neustále podporoval a snažil se nám pomáhat. Byl jak malé, natěšené dítě. Jina to maximálně udivilo, řekl bych, že možná i trochu děsilo. Zvláště, když to začínalo vypadal, že Jina přijal jako mého manžela a svého "syna." "Utíkejte. Mamka už Vám dělá kávu a čaj." Přikývl jsem a vydal se do salonku, stále držíc Jina za ruku. Vešel jsem a pousmál se. V křesle seděla celkem mladá žena, bylo jí čerstvých pětatřicet. I v těch letech měla svoje děti a dvakrát již odnosila dítě jako náhradní matka. "Dobrý den." Pousmál jsem se na ní a podal si s ní ruku. "Kim NamJoon. Tohle je můj manžel SeokJin." Stiskl jsem jí ruku. "Mu SunHye." Posadili jsme se naproti ní. V tu chvíli vstoupila služebná. Přinesla kávu a dva čaje. Poděkoval jsem a pousmál se. "Přinesla jsem ještě posudky." Pousmála se a vyndala z kabelky desky, které mi podala. Příjemně mě tím překvapila. U těch dvou bychom si museli o ně sami zažádat, ona si je sama nechala udělat. Prolítl jsem složku a pak jí podal Jinovi. "Nebudu Vám lhát, zatím vypadáte, jako nejvhodnější kandidátka. Nicméně budu mít určitě ještě několik doplňujících otázek." Pousmála se a upila ze svého čaje. "Jen se ptejte. Chápu, že chcete mít jistotu, že bude to malé v bezpečí a zdravé." Kývl jsem. "Některé otázky se budou pravděpodobně opakovat. Ale chci na ně znát odpověď přímo od vás. Na papír se lže snadněji." Znovu přikývla. "Kouříte?" Zavrtěla hlavou. "Ne. Kouření naprosto nesnáším, nekouří ani manžel." Ujistila mě a já přikývl. "Alkohol?" Přikývla. "Asi jako každý. Občas sem tam nějaká sklenka vína, nic hrozného a samozřejmě ne v těhotenství." Celou dobu jsem se vyptával víceméně já. Začínal jsem takovými nevinnými otázkami, jako právě alkohol a kouření, na které jsme víceméně odpověď z papírů měli, než jsem zabrousil do citlivějších a osobnějších vod. Jinovi se čím dál více rozšiřoval úsměv, byla dokonalá náhradní matka, pro naše dítě. "Ne počkej." Zarazil mě poprvé za celou dobu, když jsem zrovna prohlásil, že už nemám otázky. "Já jednu mám." Předklonil se. "Chci vědět proč." Překvapeně jsem se na něho podíval. "Proč jsem se nabídla?" Ujistila se a když kývl, pousmála se. "Poprvé jsem dělala náhradní matku své sestře. Tam nebylo co řešit. Nemohla mít miminko a tohle bylo to nejmenší, co jsem mohla pro svojí nejbližší rodinu udělat." Přikývl a dál poslouchal. "Po druhé... Když jsem viděla obličej novopečených rodičů, sestry a jejího manžela, ten pohled byl úžasný. Já mám dva skvělé syny a další děti už nechci, ty dva rošťáci jsou až dost." Pousmála se láskyplně. "Ten pohled mě dostal. A čím déle, jsem viděla tu lásku, kterou k té malé cítili... Tím více jsem měla chuť vidět ten pohled znovu. Dát někomu to, po čem nejvíce touží, udělat další pár šťastný. Zašla jsem do centra a nabídla jsem se jako náhradní matka. Za týden předali mé kontakty jednomu páru. Souhlasili s tím a já tak znovu mohla vidět tu první lásku objevující se v očích, když viděli svoji malou dcerku." Odmlčela se. "Měla jsem dost a nechtěla jsem již dělat náhradní matku." Zavrtěla hlavou. "Čtyři porody pro mě byly dost a už jsem netoužila být znovu těhotná." Pousmála se. "Jenže... Před měsícem mi došla jedna věc. Je spousta párů, které bohužel nemohou mít děti a nedostatek náhradních matek. Aspoň takových, o kterých se dá tak opravdu uvažovat." Hrála si s prsty, snažila se co nejvíce nám objasnit svoje myšlenky, otevřít nitro. "Pomohla jsem své rodině, pomohla jsem jednomu páru najít své štěstí. Jako spousta jiných žen. Ale kolik procent z nich, je ochotné věnovat devět měsíců těhotenství a dítě předat homosexuálům? Tahle doba je sice ke gayům více než příznivá, ale děti..." zavrtěla hlavou. "Lesby ok, proč ne, ale gaye většina bere jako špatné a své tělo odevzdají normálnímu páru pro odnošení toho drobečka. Chtěla jsem, abych tuhle šanci... Tu šanci držet malé děťátko, do kterého se zamilujete... Chtěla jsem jí dát dvěma mužům. Aby si nemuseli vybírat pouze s pochybných žen." Nebyla si moc jistá, jestli říká, co chtěl Jin slyšet, ale mluvila upřímně a od srdce. To se mi na ní líbilo. A věděl jsem, že Jinovi taky. Narovnal se a zářivě se usmál. "A my jsme za to více než vděčný. Byli bychom rádi." Zarazil se, jako by si uvědomil, kde je jeho místo a šlehl po mně omluvným a trochu snad i bojácným pohledem. Jen jsem se pousmál a stiskl mu ruku. Když jsem neprotestoval, odvážil se pokračovat. "Byli bychom rádi, kdyby jste odnosila naše miminko." Pousmál jsem se a lehce ho políbil na tvář, aby cítil mojí podporu. "Moc ráda, budu náhradní matkou zrovna pro vás. Jen... Mohla bych mít prosbu?" Jin se na mě ustaraně podíval, nechtěl, aby se to pokazilo, byla ideální a on si to moc dobře uvědomoval. "My na Vás máme proseb více než dost, nemyslíte? Povídejte." Pobídl jí a ona se nesměle pousmála. "Chtěla bych to ještě jednou vidět... Chtěla bych být u toho, až to malý poprvé sevřete v náručí." Podíval jsem se na Jina, který se usmíval. Pousmál jsem se a stiskl jeho ruku. Zadíval jsem se mu do očí a on neznatelně přikývl. "Samozřejmě. Je to to nejmenší, co pro vás můžeme udělat." Pousmála se. "Děkuju."