Dohodnutý svazek

7. kapitola

"SeokJin." Překvapeně jsem vytáhl obočí. "Moje jméno. SeokJin." Usmál jsem se zářivě. Řekl mi svoje jméno! "Tak dobře... Seoku?" Navrhl jsem přátelštější oslovení. "Jine." Připustil nakonec. "Dobře. Joon." Usmál jsem se. "Najez se. Dokud máš tu možnost." Povzdechl jsem si. Věděl jsem, že nebude dlouho trvat, než sem vlítne otec a netěšil jsem se na to. Vzal si jeden sendvič, ale jen ho žmoulal v ruce. "Tvůj otec mě stejně vyhodí." Nadhodil a já zavrtěl hlavou. "Nedovolím, aby tě vrátili k tvým rodičům." Zavrčel jsem. To ani nahodou. Nenechám do něho kopat a podobně. "Tak Jine." Usmál jsem se, jak to zní. "Máš nějaký sen?" Natočil jsem hlavu na stranu. Rozhodně bych mu rád pomohl ho dosáhnout. "Na tom nesejde. Moje sny nikoho nezajímají." Povzdechl jsem si a sedl si k němu na postel. "Vím, v čem jsi vyrůstal. Umím si tu tvrdou výchovu až moc představit. Jenže přede mnou ji držet nemusíš. Už nikdy." Vzal jsem ho na postel. "Pověz mi o sobě něco. Jen to co chceš." Zarazil jsem jeho protesty. "Aspoň co rád děláš, nebo tak. Nebudu vyzvídat." Slíbil jsem mu a on stáhl svoje ruce. "Rád vařím." Připustil nakonec a já se usmál. "To je vše?" Nahl jsem hlavu. "Říkal jsi, že nebudeš vyzvídat." Namítl. "Dobře. Chci, aby ses tu choval jako doma." Přešel jsem ke dveřím do šatny a otevřel je. "Můžeš si cokoliv vzít, než budeš mít nějaké svoje oblečení." Ujistil jsem ho. "Jen moc nevycházej z pokoje. Otec zuří, ale přejde ho to. Koupelna je tam." Ukázal jsem na druhé dveře. Zarazil se. "Mohl bych... Do sprchy?" Zeptal se váhavě a já se usmál. To byl první záchvěv něčeho, co nebyla vzdorovitost. "Samozřejmě." Vešel jsem do koupelny a vytáhl mu ze skříňky jednu z osušek. Přešel jsem zpátky do pokoje. "Oblečení si vybereš?" Zavrtěl hlavou, vypadal že se stydí. Usmál jsem se a vešel do šatny. Otevřel jsem šuplík, abych vytáhl jedno z triček na spaní a tepláky z druhého. "Na." Vrátil jsem se. "Dík." Zamumlal a zmizel v koupelně, zatímco já jsem se začal věnovat textu, co jsem měl na stole. Vrátil se na můj vkus rychle, postával ve dveřích. "Chceš jít spát?" Kývl. "Dobře. Vem si moji postel, vyspím se na zemi." Ujistil jsem ho. "Mohl bych si půjčit mikinu?" Zeptal se nakonec po delší době co tam jen stál. "Posluš si," ujistil jsem ho a ukázal rukou na šatnu. Zmizel v ní a objevil se až zabalený v mojí růžový mikině. Byla mu velká, ale nevypadalo to, že by ho to trápilo. Lehl si na postel a zamotal se do peřiny. Vytáhl jsem si a rozprostřel rychle svůj spacák a zhasl, abych ho nerušil. "Růžová." Zamumlal, když jsem už skoro spal. "Hm?" Zvedl jsem hlavu. "Moje oblíbená barva." Usmál jsem se. Další drobná informace.