Dohodnutý svazek

53. kapitola

"To si dělají srandu. Ani teď nedají pokoj?" Zavrčel jsem. Jin se zmateně podíval co mě naštvalo a jeho pohled se změnil na zděšený. Tak moc ty paparazzi nesnášel. "Jak zjistili, že jsme přijeli o dva dny dříve?" Zavrtěl jsem hlavou. To jsem opravdu netušil. Otevřeli se nám dveře. Chtěl jsem nadávat, ale objevila se Paulova hlava. "V pořádku? Polezte." Vděčně jsem se pousmál a vylezl z auta. Počkal jsem na Jina a přivinul si ho k sobě, zatímco nám Paul razil cestu mezi všemi těmi lidmi. "V pořádku?" Podíval jsem se v chodbě na Jina a ten jen kývl. "Děkuju." Otočil jsem se na Paula. "Co tu vlastně děláš?" Povzdechl si. "No. Volal mi ten co měl službu, že něco narušilo alarm. Někdo rozbil dvě okna. Dneska to mají přijít opravit." Zamračil jsem se. "A ví se kdo?" Přikývl. "Jeden z tamtěch. Už je předán policii." Poukázal směrem z okna, kde stále byla skupinka paparazzi. "Bože oni udělají cokoliv, aby mi narušili soukromí." Zamručel jsem. "No nic. Děkuju, že jsi se o to postaral. Vezmu Jina nahoru." Jen přikývl a zmizel v kanceláři. "A ty jdeš spát." Odvedl jsem ho do postele a usmál se. Spal ve chvíli, kdy se jeho hlava dotkla polštáře.

...

Nechal jsem Jina spát a sám jsem odešel do svého malého studia/pracovny. Potřeboval jsem jednak, dodělat píseň, abych jí měl hotovou na koncert, kde bych jí chtěl poprvé představit a jednak ještě zkontrolovat, jestli je všechno připravené. Naštěstí tím druhým jsem si mohl být skoro jistý, protože jsem měl lidi na které je spoleh a ještě pod vedením HoSeoka, takže se určitě o všechno postaral, ale rád jsem všechno ještě kontroval, přece jen jistota je jistota a každý se může v něčem zmýlit, nebo něco pokazit.

...

"Ah. Tady je můj manžel." Otočil jsem se a usmál se na Jina ve dveřích. "Vyspalý?" Přikývl a pousmál se. "Vyspalý a ještě udělal večeři." Překvapeně jsem se na něho podíval a pak se zadíval na hodiny. Byli to sotva dvě hodiny co usnul. "To jsi moc dlouho nespal." Pousmál se a přešel ke mně. Sedl si mi na klín. "Nebylo potřeba. Měl jsem v letadle velmi pohodlný polštář." Pobaveně jsem se usmál. "To se vsadím." Jistě. Skoro mi to rameno odumřelo po všech těch hodinách. Jin se sklonil a lehce mě políbil. "Stěžuješ si snad?" Pozvedl obočí. "Nikdy." Usmál jsem se a přitiskl se na jeho rty, tentokráte v dlouhém a hlubokém polibku. "Miluju tě." Zašeptal jsem mu do rtů a rukama sjel na jeho zadeček. Spokojeně zamručel, ale odtáhl se. "Večeře." Zamumlal a já si povzdechl. Vypadal i on, že se přemáhá, ale jeho pohled nepřipouštěl námitky. "Dobře. Tak jdeme." Souhlasil jsem. Vstal a vzal mě za ruku.