Dohodnutý svazek

8. kapitola

Dveře se rozlétly a já vyletěl do sedu. "Co tu ještě dělá?" Vrčel otec. Jin se před jeho naštváním schoval do rohu, slzičky si našli cestu, jak mu to nejspíš připomínalo, když byl naštvaný jeho otec. "To je můj pokoj." Vyskočil jsem na nohy. Odmítal jsem se bát vlastního otce. Postavil jsem se mezi něho a Jina. Zatlačil jsem mu do ramen a vytlačil ho tak z pokoje. "Moje soukromí. Nemáš tu co dělat, nikdo ti nedal povolení vstoupit. Mám na soukromí nárok." Zavřel jsem mu před nosem. Zabušil na dveře. "Za chvilku jsem dole!" Ujistil jsem ho přes dveře a jeho kroky se konečně vzdálili. "Jsi v pořádku?" Otočil jsem se na Jina. Přikývl. Oblékl jsem se v šatně. "Zůstaň radši tady." Přešel jsem k němu. "Musím do studia. Mám tam nějakou práci." Sedl jsem si k němu na kraj postele. "Byl bych rád, kdybys radši jel se mnou. Nechtěl bych tě tu zamykat a omezovat tě. Nevím co udělá, když tu nebudu." Vysvětlil jsem případné zamknutí. "Pojedu. Ale protože JÁ chci." Pousmál jsem se, ignorujíc tón. "Dobře. Tak se prosím oblékni. Auto tu je za patnáct minut, najíme se tam." Zvedl jsem se a šel se nechat seřvat. Otec čekal vytočený v hale. "Kdy odejde?!" Zavrčel. Pokrčil jsem rameny. "Až bude sám chtít. Možná už nikdy." Usmál jsem se. To by se mi líbilo. "NamJoone!" Zavrčel. "Dost." Zavrtěl jsem hlavou. "Nebudu se o tom bavit. Chtěl jsi mi diktovat život. Přinutit mě, abych si vzal loutku." Zavrtěl jsem hlavou. "A nejlépe tu, co mi ještě sám vybereš." Zamračil jsem se. "Neudělám to. Je to můj život. Neskončím jako ty s mojí matkou. Nechci aby můj manžel byl jako moje matka." Zavrtěl jsem hlavou. "On mi nebude podřízený a nešťastný. Ať už to bude kdokoliv." Vylítl jako čertík z krabičky. "Jak se opovažuješ takhle mluvit o své matce? Miluju jí a ona to ví." Vrčel. "A bojí se tě. Bojí se říct svůj názor, protože si myslí, že nemá na to nárok. Zeptal ses jí vůbec někdy na něco? Dovolil jsi jí, co chtěla ONA? Zeptal ses jí, co by chtěla pro MĚ?" Už jsem na něj křičel na oplátku. "Celý život tě poslouchá na slovo. Ty jsi možná Kim a je ti jedno, že má tvoje žena city a touhy! Že by něco chtěla. Víš vůbec, že umí nádherně tančit? Slyšel si někdy o tom, jaká to je skvělá tanečnice?" Zavrčel jsem. "Ne." Odpověděl jsem si sám. "Udělal jsem co jsi chtěl. Vybral jsem si jednoho z těch co si pozval. Někoho, koho bych mohl milovat. Ale pokud to tak nebude, nebo to tak nebude cítit on, půjdeme si každý po svém. A pokud to bude naopak, vezmeme se a tobě může být jeho výchova jedno. Nestaráš se o svoji polovičku, nech na pokoji tu mojí." Otočil jsem se. "NamJoone..." Slabý výdech mojí matky, který jsme si ani jeden nevšiml, mě donutil se znovu otočit. Oba jsme byli vyděšení. Neměla nás slyšet se hádat. "NamJoone... Omluv se." Přešel jsem k ní a políbil ji do vlasů. "Nikdy. Miluju tě. Jsi ta nejlepší máma jakou jsem mohl chtít. Mrzí mě, že jsi proti němu tak slabá. Řekl jsem pravdu. Nebudu se za ní omlouvat. Promiň, mami." Nechtěl jsem, aby ji to způsobilo nepříjemnosti, ale už jsem nemohl držet jazyk za zuby a nechat matku, aby nechala všechny svoje sny a touhy plynout. "Pokud se s ním nedokážeš smířit, nevadí. Odstěhuju se na dobu, co se mnou bude trávit." Dvojité šokované lapání po dechu. "Joonie... Ne..." Mámin hlas byl plačtivý, zatímco otec odešel a praštil za sebou dveřmi. "Promiň, mami. Musím do práce." Objal jsem ji. "Udělala jsem snídani..." Viděl jsem tu prosbu, abych teď neodjížděl. Jenže já věděl, že otec se vrátí, aby posnídal se svou ženou. Byla to jeho povinnost. Jedna z mála. "Opravdu musím do práce. Najíme se tam." Použil jsem množný číslo a ona sebou cukla. "Tak si vemte aspoň sušenky." Kapitulovala a naskládala do krabičky sušenky, co mi pekla už když jsem byl malý skvrně. "Dáš mi vdolek?" Slitoval jsem se nad ní, když jsem je viděl. Věděl jsem, že je pekla pro mě. Otec sladký nejedl. Naskládala je do druhé krabičky. "Rozděl se." Podala mi je. "Neboj." Políbil jsem ji na tvář. "Moc děkuju, za snídani." Odešel jsem do pokoje. Jen jsem zavřel dveře od obýváku, slyšel jsem, jak se druhé otvírají. Otec vychladl.