Dohodnutý svazek

17. kapitola

"NamJoone?" Zeptala se opatrně matka a já si povzdechl. "Promiň, Jine." Zamručel jsem a otočil se na ní. "Odcházíme." Oznámil jsem a ona se zarazila. "Kam?" Povzdechl jsem si. Nechtěl jsem jí to vysvětlovat. Zrovna u ní jsem věděl, že jí tím ublížím. Podle výrazu to už ale stejně tušila. "Nebudu tu s ním. Nenechám urážet Jina jen proto, že si myslí, že je něco víc. Nemá na to právo." Mamka se mračila. "Já vím... Ale on se uklidní. Nemusíte odcházet." Zavrtěl jsem hlavou. "Tomu sama nevěříš. A já už to snášet nebudu. K tobě se chová hnusně a necháš si to líbit. Já si to líbit nenechám." Zamítl jsem rukou všechny její protesty. "Nebraň ho, oba víme jak to je." Přitáhl jsem si jí do náruče, abych jí pevně objal. "Je mi líto, že tě tu s ním nechávám." Povzdechl jsem si lípnul jí pusu na tvář. "Tak ahoj." Odtáhl jsem se a otočil se k odchodu. "Dávejte na sebe pozor." Povzdechla si a já jen kývl. "Tak jdeme." Odešel jsem a Jin mě následoval. "Tohle opravdu nemusíš." Povzdechl si Jin, když už jsme byli venku. "Ale ano. Musím. Nasedej." Následoval jsem ho do auta a nechal nás odvést k malinké vilce, kousek za městem. Usmál jsem se a vysedl. Paul už dal nejspíše vědět, že sem jedeme, protože tam byli všichni. Kromě členů ochranky tam byla i kuchařka, která se starala i o dům a štěně. "Ach. Členy ochranky znáš. Tohle je mamina Paula, Taylor a tohle je její štěně Dusty. Bydlí tu, takže Dustyho budeš potkávat všude po domě." Podrbal jsem štěně. "Asi víte, co se stalo." Hodil jsem pohled po Paulovi a ten kývl. "Takže to nemusíme rozebírat. Myslím, že všichni víte, co máte dělat. "A ty prosím." Otočil jsem se na Paula. "Prosím zavolej do těch dvou obchodů a změň adresu doručení." Kývnul. "Dobře. Tak jdeme." Usmál jsem se na Jina a provedl ho domem.