20. kapitola

609 41 7
                                    

Vrátil jsem se do jídelny, abych dojedl svojí večeři. Když už to chudák dělala tak na rychlo. Odnesl jsem nádobí a rozhodl se na chvilku zavřít ještě do pracovny. Nebylo až tak pozdě a já potřeboval ještě zapracovat na jedné skladbě.

...

S povzdechem jsem upil ze skleničky svojí whisky a znovu se věnoval obrazovce. Byl jsem nějak unavený a potřeboval jsem trochu nakopnout. Dlouho jsem ale u obrazovky nezůstal, protože jsem uslyšel hlasy a kroky. Zmateně jsem se otočil na dveře. "No?" Pozval jsem klepajícího dovnitř. "Promiň. Řekli mi, že tě najdu tady." Kývl jsem na Jina. "Neomlouvej se, jen pojď. Proč jsi vzhůru?" Zmateně se na mě podíval. "Je osm ráno, NamJoone." Pozorněji se na mě zadíval a zamračil se. "Bože. Nespal jsi celou noc?" Asi jsem vypadal hrozně. Přešel k oknu a roztáhl závěsy. Překvapivě bylo venku opravdu světlo. "Pojď si lehnout." Vytáhl mě Jin na nohy. "Potřeboval jsem něco dodělat do práce." Zamumlal jsem omluvně. "Mně se neomlouvej." Dotáhl mě do ložnice a strčil na postel. "Paní Taylor ti vzkazuje, že tu dneska výjimečně bude, protože nemohla navařit na víkend." Zmateně jsem se na něho zadíval. "Co je za den?" Zavrtěl na de mnou hlavou. "Sobota." Oh jasně. "Tak jí řekni, ať si to volno vezme. Je to její den. I když jsem tu nebyl běhala po baráku aby uklidila a vařila klukům." Zamručel jsem unaveně. "Máš dva dny." Zmateně se na mě zadíval a já se usmál. "Rád vaříš ne? Říkal jsi mi to. Kuchyně je tvoje." Rozzářeně se usmál. "Sním všechno, kromě mořských plodů." Určil jsem ještě hranice jeho vaření a přetočil se na bok. V tu ránu jsem byl tuhý. 

Dohodnutý svazekKde žijí příběhy. Začni objevovat