Dohodnutý svazek

21. kapitola

S povzdechem jsem otevřel oči. Připadal jsem si jak přejetý parním válcem. Koukl jsem se na mobil, abych zjistil kolik je. "Půl jedný..." Zamručel jsem nespokojeně. Musím se vyhrabat... Shodil jsem z postele peřinu, jinak bych se do ní velmi rád zachumlal, ale věděl jsem, že bez ní neusnu. Po chvilce jsem se nakonec zvedl a prohlédl se. "No já vypadám." Povzdechl jsem si a radši přešel ke skříni, abych si vzal čisté a nezmuchlané oblečení. Dneska jsem nikam nemusel, tak jsem si vytáhl jen tepláky a mikinu. Zamířil jsem si to rovnou do koupelny a dopřál si sprchu. Pustil jsem na sebe ledovou, abych se probral, než jsem si nastavil příjemně horkou a chvilku si dovolil relaxovat. Pak už jsem ale vylezl a oblékl se. Zadíval jsem se do zrcadla. Prohrábl jsem si vlasy a frustrovaně si povzdechl. "Ty vypadáš." Zamumlal jsem svému odrazu a vyčistil si radši zuby. Upravil jsem si vlasy a s povzdechem konstatoval, že dnes už to lepší nebude. Když jsem zůstával celou noc vzhůru, tak bylo většinou jedno, jak dlouho jsem pak spal. Vždycky mi napuchl obličej a kruhů jsem se zbavoval klidně i tři dny. Dnes jsem je ale nemaskoval, doma to bylo jedno. Sešel jsem dolů, abych se rozhlédl po Jinovi. V obýváku nebyl, ale slyšel  jsem hlas z kuchyně. Zastavil jsem se ve dveřích. Hrála hudba a Jin při ní tančil kolem sporáku. To ale nebylo to, co mě zarazilo. Jin zpíval. Jo, jasně, zpívá si každý druhý, ale Jin... Zpíval dokonale! Opřel jsem se o futra. Jeho hlas se linul místností. "Oh. NamJoone." Zarazil se, když se otočil a viděl mě. Tváře mu zčervenali. "Promiň já..." Zavrtěl jsem hlavou. "Máš dokonalý hlas. Proč si mi neřekl, že zpíváš?" Povzdechl si. "Nezpívám." Zamračil se. "Nemohl jsem. Když mě slyšeli rodiče..." Zavrtěl hlavou. "Když jsem byl malý, chtěl jsem být zpěvákem." Usmál jsem se. "Tak jím buď." Zvedl ke mně hlavu. "Zapomněl jsi kdo jsem?!" Zamračil se. "Ne. To teda nezapomněl. Ale co na tom záleží? Už nejsi u rodičů. Můžeš si dělat co chceš." Zavrtěl hlavou. "Sám víš, jaký by to mělo dopad." Jo. To jsem věděl. Bylo neslýchané, aby druhá polovička pracovala, místo starosti o dům. Povzdechl jsem si. "No a co? Řekl jsem ti, že nejsem jako oni. A nezajímá mě, co si o mě kdo myslí." Přešel jsem k němu a zvedl mu hlavu. "Máš dokonalý hlas. Chci aby jsi zpíval. Nazpívej se mnou album." Zadíval se překvapeně na mě, a já ho políbil. "Prosím."