Dohodnutý svazek

32.kapitola

"Ahoj, kluci." Pozdravil jsem kluky z ochranky. "Až budeš mít chvilku čas, mohl bys Jinovi přinést složky o Kimové?" Optal jsem se Paula. "Jasně..." Rozhlédl se kolem sebe. "Hned jak jí najdu, přinesu jí." Slíbil. Mávl jsem nad ním rukou a namířil si to do obýváku, když mi zazvonil telefon. "Ano, tati?" Zamručel jsem a objal rukou Jina, který měl namířeno do kuchyně. Úlekem nadskočil a hodil po mně nehezký pohled. Usmál jsem se. "Taky tě zdravím." Zamručel. Protočil jsem očima. "Byl bych rád, kdybys přišel zítra na večeři." Pozvedl jsem obočí a pustil Jina. "Je to celkem narychlo." Udržel jsem jízlivost. "Je neděle. Vždycky chodíš." Zamručel. "Dlouho jsem již nebyl." Otec zavrčel. "Od té doby..." Zarazil jsem ho. "Odpusť si to." Nechtěl jsem se s ním hádat. "Přijdeš?" Povzdechl jsem si. Asi bych nešel, ale věděl jsem, kdo donutil otce zavolat... A kvůli mamce... "Ano." Souhlasil jsem nakonec. "I s ním?" Zamračil jsem se. "Problém?" Slyšel jsem, jak si povzdechl. "Ne. Stejně s tím nic nenadělám, když sis ho již vybral a jeho rodiče byli vyplaceni.. Ale máš na mnohem..." Zarazil jsem ho. "Dopověz to a nepřijdu." Otec mlčel. "Fajn. Uvidíme se v jedenáct, jako vždy." Položil jsem hovor a zadíval se do kuchyně. Teď ta horší část. Říct to Jinovi. Opřel jsem se v kuchyni o barový pult. "Tu složku ti Paul přinese." Jin kývl. "Děkuju." Čekal jsem větší nadšení. Chvilku jsem ho zkoumavě pozoroval, jak se otáčí kolem plotny. "No tak už to řekni, Joone." Překvapeně jsem k němu zvedl pohled. "Nejsem slepý, hluchý a ani blbý." Kývl jsem. "Já vím." Souhlasil jsem. "Otec chce, abychom přišli zítra na oběd." Jin kývl. "Chtějí, aby jsi přišel ty." Přikývl, že chápe. Povzdechl jsem si. "Tak to není..." Jin zavrtěl hlavou. "Tvůj otec si pouze nemůže dovolit, aby dal najevo, že jsi ho neposlechl a vybral si někoho koho neschvaluje. Nejsem idiot Joone, vím jak to chodí. Ale pro tvůj klid... Půjdu." Kývl jsem. "Budou určitě mluvit o svatbě." Varoval jsem ho. Jin si povzdechl, ale nakonec pokrčil rameny. "To bývá klasika... Nakonec... Proč ne." Pokrčil rameny a já vykulil oči. "Joone. Moc dobře vím, že z tohohle se prostě nedostaneme. Ty říkáš, že se snažíš, ale koneckonců já tě miluju. Nechci tě opustit a nemůžeme spolu být tak jak jsme teď. Tak si tě hold vezmu." Natáhl se a políbil mě. "Aspoň budeš jen můj." Zavrtěl jsem nad ním hlavou. Nestíhal jsem jeho myšlenky. "To už jsi." Políbil jsem ho šťastně na ústa.