Dohodnutý svazek

43. kapitola

Probudil jsem se a s povzdechem zašmátral kolem se. "Jine..." Zamumlal jsem a rozlepil oči. Nikde nebyl. Povzdechl jsem si a vyhrabal se z postele. Natáhl jsem na sebe čisté oblečení z tašky a vydal se ho hledat dolů. "Dobré ráno." Otočil jsem se k pohovce, kde seděl otec. "Dobré." Zamručel jsem. "Je v kuchyni, ale moc bych tam nechodil." Tázavě jsem pozvedl obočí. "Vyhnali mě. Ten tvůj se nakonec opravdu umí prosadit. Hnal mě vařečkou." Překvapeně jsem se na něho podíval. "Jin?" Neměl moc v lásce mého otce. Vždycky byl před ním tichý a že by ho hnal? "Ano. Podařilo se mi rozbít talíř co byl na kraji." Pokrčil rameny a já se pobaveně usmál. "Bude to muset přežít. Chci kafe." Vydal jsem se ke kuchyni. "Mně taky." Pobaveně jsem kývl a  vešel do místnosti, které momentálně vládl Jin s mojí mámou. "Co tu chceš?" Zvedl ke mně Jin oči. "Taky ti přeji krásné ráno, miláčku." Stěžoval jsem si nad jeho přivítáním. "Ahoj, broučku." Pousmála se máma. "Aspoň někdo." Líbnul jsem jí na tvář. "Jdu si udělat kafe, to snad můžu." Jin zavrtěl hlavou. "Ne. Tady je málo místa a s tvojí šikovností..." Zavrtěl hlavou. "Přinesu ti ho." Slitoval se nakonec nade mnou, když jsem se na něho nevěřícně díval a vlepil mi pusu na tvář. "Dvě?" Navrhl jsem jenom nevěřícně a on přikývl. "Samozřejmě. A teď jdi a nech nás vařit." Máma nás jen pobaveně sledovala. "Jdu. Stejně mě tu nikdo nechce." Ujistil jsem ho a zmizel v obýváku. "Vyhodili tě?" Posmíval se mi otec. "Jo." Zavrtěl jsem hlavou a svalil se vedle něho. "Ale přinese kafe." Přikývl. "Když jsme tu sami..." Zamručel otec a podal mi notebook, otevřený na nějaké stránce, evidentně nějaký bulvár.

Mladý Kim NamJoon, který je synem Kima DangDaeho (nejznámějšího podnikatele v celé Korei a druhého v celé Asii) byl viděn s nějakým mladíkem. Kim NamJoon se sám nedal na cestu svého otce ale zvolil si kariéru jako skladatel a rapper. Vlastní své malé studio v budově patřící známému hudebnímu producentovi a vydavateli Jung HoSeokovi. On sám s ním spolupracuje a tvrdí, že jsou nejlepšími kamarády, byl mu i na seznamovacím plese. Tam ale mladý Kim NamJoon všechny překvapil, když si ze všech poslušných mladíků vybral k prvnímu tanci kluka, který byl drzí a nepoddajný. Dále šokoval všechny ukončením plesu bez toho, aniž by si někoho vybral, i když na něm byl přítomen Min YoonGi, který byl vychován právě pro mladého Kima NamJoona. Netrvalo dlouho a začal se objevovat na ulici právě s oním drzým mladíkem z plesu. Nejen, že byl drzí na plese, ale evidetně ani sám Kim si ho nezpacifikoval do podrobeného stavu. Mladík si nahlas projevuje svoje názory, odporuje svému snoubenci a co hůř, vždy mu to projde. Dokonce byli viděni na veřejnosti ve velmi blízkém vztahu, kdy se k němu sám Kim NamJoon projevoval spíše jako přítel, než někdo z bohaté rodiny, kdo si koupil poslušného manžela. Tento směr samozřejmě vyvolává otázky, jak je možné, že si Kim NamJoon může dělat co chce a proč mu to jeho otec trpí? Mezi bohatými to vyvolává nejen otázky, ale i pohoršení a pohrdání v neprospěch Kimovi rodiny a jeho vlivu. Může to mít vážné následky, nebo se jen po plese stali kamarády? Více se jistě dozvíme velice brzy a budeme Vás nadále informovat.

Zadíval jsem se na otce. "Dozvěděli se to rychle. No, netajil sem to, není divu." Otec přikývl. "Víš co to může znamenat, že?" Povzdechl jsem si. Věděl jsem moc dobře, co může. O otce jsem se nebál, ten se o sebe vždy dokázal postarat a novináři hrozně přeháněli. Otec měl respekt vždycky a tenhle článek to nezmění. O sebe a svojí kariéru jsem strach moc neměl. Moje CD se prodávat dále budou stejně jako koncerty, přece jen mě poslouchali převážně normální lidi, ne bohatá smetánka. Jediný dopad, který to mohlo mít a kterého jsem se bál, je Jin. Věděl jsem, že se tohle nesmí dozvědět. Nemusel by vzít dobře, jak o něm noviny budou psát. Tohle byl teprve začátek. Ale nevěděl jsem, jestli je dobré to tajit, vzhledem k tomu, že se to prostě dozvědět mohl kdekoliv. "Měl by jsi ho představit." Povzdechl jsem si. "To bych mohl udělat. Ale stejně si nejsem jistý, že by to pomohlo. Jsou to supy, které trápí etiketa." Otec chvilku mlčel. "Tak to vezmi podle etikety." Překvapeně jsem se na něho podíval. "Na plese jste se pouze viděli, nikdo neví, že jste se dali dohromady už tam. Potkali jste se znovu a znovu... Začali jste se bavit, zamilovali se... Běžně jsi ho požádal o ruku, my ho přijali. Nikdo nic nikomu neplatil, jeho otec už je stejně mimo asii a ani by se nepřihlásil ke lži, protože ví, že by z toho měl kriminál." Překvapeně jsem se na něho zadíval. "Nepřijmul si ho. Nemáš ho rád." Připomněl jsem mu. "To není pravda. Neznám ho, ani ho mít rád nemůžu. A přijal jsem ho ve chvíli, kdy jsem zaplatil jeho otci." Pokrčil rameny. "A pokud to tak chceš... Vždycky tě budu podporovat. Je mi líto, co se stalo, když jsem to neudělal. Už tuhle chybu nikdy nezopakuju. Jsi můj syn a já respektuju tvoje rozhodnutí. Zvládneme to spolu. Jen to nějak šetrně vysvětli Jinovi." Stiskl mi ruku a já se pousmál. "Děkuju." Natáhl jsem se a opřel se o něho, jako když jsem byl malý kluk. V tuhle chvíli nehrálo roli, že jsem dospělý. "Dobře, dobře." Usmál se otec po chvilce a já se narovnal, když mě pustil. "Kde je to kafe?" Uvědomil jsem si. "Tady." Vešel Jin. "Něco jste řešili, nechtěl jsem rušit." Zkrabatil jsem čelo. "A slyšel jsi něco?" Zavrtěl hlavou, ale mně bylo jasné, že lže. "Musíme si potom promluvit." Přikývl a zmizel v kuchyni. "Slyšel to." Povzdechl jsem si. Otec kývl. "To bude v pohodě. Pokud tě miluje tak to pochopí." Usmál jsem se a přikývl. Budu o něho vždycky bojovat. I kdyby to pochopit nechtěl. Vzal jsem si svoje kafe.