Dohodnutý svazek

67. kapitola

No, kecal bych, kdybych řekl, že jsem nečekal, že to přijde. Vlastně si dal celkem načas. Otočil jsem se na Jina a přivinul si ho k sobě. Políbil jsem ho na spánek. "Ještě jsme o tom nemluvili, že lásko?" Sklapl pusu a nevěřícně se na mě podíval, ale mlčel. "Ne? Nemyslíš, že by jste měli?" Pousmál jsem se. "Prostě na to ještě nepřišla řeč." Zamručel jsem nevině a otočil se na Jina. "Copak je?" Otočil jsem ho k sobě. "Co jsi tak skleslý?" Pohladil jsem ho po tváři. "Co jsi čekal? Jsme jedna z nejváženějších rodin. Samozřejmě, že NamJoon je povinen, přivést na svět potomka." Zamračil jsem se na otce. "Teď ne." Zarazil jsem ho a znovu se zadíval na svého manžela. "Co se děje, lásko? Ty nechceš děti?" Popotáhl, v očích slzičky. "Tak proč jsi si mě bral? Proč jste vůbec souhlasil se svatbou?" Oba jsme překvapeně zamrkali. "Co to povídáš? Tohle přece nemá se svatbou co dělat, broučku." Přitáhl jsem si ho na klín a natiskl si ho na sebe. "Nemá? To myslíš vážně, NamJoone?! Jestli jsi si nevšiml, já jsem muž!" Vytrhl se mi a vyskočil na nohy. "Těžko se mnou můžeš mít děti! To se mám jako koukat na to, jak šukáš nějakou děvku, s kterou nakonec budeš mít haranta a já co?!" Překvapeně jsem se na něho koukal. Nikdy nebyl takhle sprostý... Ale... Takhle to přece nikdo nemyslel! "Jine, uklidni se prosím." Vstal jsem a přešel k němu. Byl jsem rád, že otec mlčí, bál jsem se, aby to nekomentoval. "Jak se mám uklidnit, Joone?! Jak?! Proboha, vždyť já tě miluju..." Jeho křik přešel do zlomeného vzlyku. Povzdechl jsem si. "Pojď ke mně." Přitáhl jsem si ho k sobě a nenechal ho, aby se odtáhl, i když do mě bušil pěstmi. "No tak. Nech mě ti to vysvětlit, ano?" Svěsil zlomeně ruce a vzlykal mi do hrudě. Sedl jsem si a přitáhl jsem si ho na klín. Táta vzal mamku a odešli z místnosti, za což jsem jim byl vděčný. "Podívej se na mě." Nečekal jsem, že by to udělal a měl jsem pravdu. Vzal jsem mu hlavu do dlaní a donutil ho, aby se na mě přece jen podíval. "Já s nikým spát nebudu." Lehce jsem ho políbil na čelo a setřel mu slzičky. "Jsem gay, pamatuješ? A i kdybych byl na krásně bisexuál, nikdy. NIKDY," zdůraznil jsem, "bych tě nepodvedl." Zavrtěl jsem hlavou. To bych nedokázal. Tak moc jsem ho miloval... "Je to úplně jinak." Pofňukl. "A jak?" Pousmál jsem se a políbil ho na nosík. "Umělé oplodnění. Náhradní matka." Překvapeně zamrkal. "Omlouvám se. Mělo mi dojít, že v tom, v čem jsi byl vychován, ti nikdo nevysvětlil, jak to následně funguje s potomstvem u rodin, jako ta naše." Mělo mi to dojít. Nejradši bych si nafackoval, pohled na něj v takovém stavu mě neskutečně ničil. Díval se na mě, v jeho očích bylo zoufalství, láska a prosba o ujištění. Smutně jsem se pousmál a pohladil ho o tváři. "Umělé oplodnění je dneska běžné. Je potřeba pouze najít náhradní matku. Tu samozřejmě vybereme spolu." Aspoň jsem v to doufal. Vždycky jsem chtěl děti a chtěl jsem, aby to Jin chápal, aby to přijal a chtěl se mnou zažívat tu radost z toho drobného stvoření, které budeme milovat a navždy chránit. "Rodina se o ně finančně stará a nejen finančně. Poskytne jí všechno, aby její těhotenství mohlo proběhnout v pokoji a mohlo se jí narodit zdravé miminko." Hladil jsem ho po tváři. "Naše miminko. Hned po narození se ho matka vzdá, pro prospěch dané rodiny." Zavrtěl hlavou. "Proč by to nějaká žena dělala? Proč by se vzdala dítěte?" Mračil se. Pousmál jsem se. "Většina jsou ženy, které sami děti už mají a chtějí pomoct lidem, které mít děti nemohou." Utřel jsem mu poslední slzičky. "Miluju tě, Jinie. A hrozně rád, bych s tebou vychovával dítě." Díval se na mě. "Neříkej to, jako bych měl na výběr." Zamručel a vzal si ode mě kapesník, aby si utřel očka a nos. "Co to říkáš, Jinie?" Nechápal jsem. "Nemám na výběr. Ty musíš mít potomka. Tak jako tak. Tak nedělej, jako by můj názor cokoliv změnil." Povzdechl jsem si. "To není pravda, Jine." Zamračil jsem se na něho. "Moc dobře víš, že je pro mě tvůj názor důležitý. A pokud řekneš ne... Tak to budu respektovat." Říkalo se mi to těžce. Po dětech jsem vždycky toužil a nechtěl jsem o to přijít. Ale Jin byl pro mě tak moc důležitý... Nic jiného by mi nezbylo. Chvilku si mě přeměřoval pohledem. "Asi ano." Připustil. "Asi bys to respektoval, ale nenáviděl by si mě, za to, že jsem ti tu možnost sebral." Zamračil jsem se, ale on mě nenechal protestovat. "Možná ne teď, ale jednou určitě. Navíc by jsi tím rozhodnutím trpěl. Dobře tedy. Tak umělé oplodnění." Vydechl jsem. "Budeme mít miminko. No, snad jsme na to oba připraveni." Zalapal jsem po dechu a zadíval se na něho. "Vážně, Jinie?" Pousmál se. "Nekoukej na mě, jako štěně, víš, že ti pak nikdy neodolám. Samozřejmě, že to myslím vážně." Přitiskl jsem si ho k sobě a uvěznil jeho rty svými. "Bože, tak moc tě miluju. Jsi dokonalý." Šeptal jsem mu do rtů a tiskl si ho k sobě. "Omlouvám se, za tu scénu." Špitl, když jsme se odtáhli. "Neomlouvej se. Opravdu mi nedošlo, že to můžeš vzít takhle. Taky bych tak reagoval. Nikdy bych nedovolil, aby jsi spal s někým jiným." Políbil jsem ho lehce na nos. "Půjdu pro ty dva, ano?" Přikývl a naposledy mě lehce políbil, než se odtáhl a sedl si na gauč. Vstal jsem a vydal jsem se do kuchyně, kam předtím obě postavy zmizeli. Pousmál jsem se a zdvořile sklopil pohled. Moje mamka byla opřená o linku a můj otec jí objímal, lehce jí líbajíc na rty. Potěšilo mě to. Opravdu jí po těch letech stále miluje. Nechtěl jsem je rušit a tak jsem nakonec vycouval z místnosti a vrátil se k Jinovi. "Nechci je teď rušit." Vysvětlil jsem, když se na mě zmateně podíval a přitáhl si ho k sobě. Pousmál se a opřel se o mě. "Můžeme?" Odkašlal si otec a já se pousmál a přikývl. "Samozřejmě." Jin sklopil pohled. "Omlouvám se. Nechtěl jsem..." Nevěděl jak pokračovat, ale otec ho k našemu překvapení zarazil úsměvem. "To je v pořádku. Nejsme na tom bez viny." Zadíval se na mě a já musel souhlasit. Posadil se zpátky na křeslo, mamka hned vedle. "K čemu jste došli?" Zeptal se a já se pousmál a láskyplně se zahleděl na svého manžela. Přikývl, aby mě ujistil, že to myslí opravdu vážně. "Že budeme mít miminko." Zamručel jsem šťastně a natáhl se. Musel jsem ho aspoň krátce políbit. Tak moc jsem ho miloval. Otočil jsem se zpátky na otce. Usmíval se dokonce i on. Natáhl jsem se pro papíry, které sebou přinesl, když se vrátili z kuchyně. "Vždy připraven, že?" Zamručel jsem a jen v rychlosti prolétl tu kopu. Potencionálních náhradních matek, sehnal opravdu dost. Odložil jsem je na stolek. "Samozřejmě." Souhlasil. Pousmál jsem se a lehce políbil Jina na spánek. "Asi už půjdeme, co myslíš?" Podíval se na mě a přikývl. Vstal jsem a vytáhl ho sebou na nohy. "Tak pojď." Popohnal jsem ho ke dveřím. Obul jsem se a otočil se na rodiče. Oba jsem je objal. "Mějte se tu." Políbil jsem mamku na tvář.