Dohodnutý svazek

13. kapitola

Po jídle jsem vstal a odešel si pro věci. "Můžeme jet?" Otočil jsem se na Jina. "Hm..." Vstal a rozloučil se s kluky. Byl na ně rozhodně příjemnější než na mě. "Jsi unavený, nebo tě můžu vzít ještě do centra?" Zadíval jsem se na něho. "Co tam?" Zamručel nezáživně a já si povzdechl. "Musíš v něčem chodit." Hodil na mě vražedný pohled. "Nekoupíš si mě." Skoro jsem zaúpěl. "Já si tě nechci koupit! Budeš chodit nahý? Nebo v oblečení, ve kterým i když je značkový vypadáš jak vandrák, protože ti je velký?" Stiskl jsem přízemí a opřel se o stěnu výtahu. "Může ti být jedno, jak vypadám, nemyslíš?" Povytáhl obočí. "Fajn. Choď si v čem chceš. Přemlouvat tě nebudu." Zavrčel jsem a vyšel z výtahu. "Joone!" Zastavil mě, chytl mě za paži. Otočil jsem na něho hlavu. "Omlouvám se. Promiň." Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy. "Fajn. Takže?" Natočil jsem hlavu. "Nejsem unavený. Takže jestli chceš... Ale nemusíš to dělat. Nemusíš za mě utrácet." Pousmál jsem se. "To je v pořádku. Jsem bohatý člověk." Mrkl jsem na něho a nechal ho nastoupit do auta. "Vezmi nás do centra. A zavolej kluky. Budou potřeba." Povzdechl jsem si. Na ulici, když už jsem se na ní objevil, jsem měl celkem klid. Maximálně, jedna - dvě fanynky mě zastavili a poprosili o fotku, nebo podpis. Ale v centru, kde se ty holky hemžily na každém kroku a ještě nahlas řvaly, když mě viděli... To byl docela masakr. Měl jsem rád svoje fanoušky. Samozřejmě, že ano, protože jen díky nim jsem mohl dělat, to co dělám. Jenže, když se na vás vrhne 30 fanynek naráz, tlačí se, překřikují a skoro vás zašlapou... Je to docela náročný. Kluci je aspoň uklidňovali. "A dneska bych byl rád, kdyby se k nám ani nedostali." Protočil jsem očima. Už takhle mě nemá rád, natož, když se zítra objeví na internetu spekulace, že jsme spolu. Nemělo cenu ještě přidělávat do ohně rozvášněnými a zvědavými fanoušky.