Dohodnutý svazek

24. kapitola

"Co bys chtěl po jídle dělat?" Zvedl jsem pohled od jídla. "A hele. Někdo má konečně prázdnou pusu na tolik, aby promluvil." Pozvedl pobaveně Jin obočí. Jako dítě jsem na něj vyplázl jazyk a vložil si další sousto do úst. Sakra. Tolik jsem toho nikdy nesnědl. Rukou jsem ho pobídl k odpovědi. "Koukněme se jen na film." Navrhl. "Vypadáš, jako že každou chvilku odpadneš." Povzdechl jsem si. "Vím, jak příšerně vypadám." Protočil jsem oči. "Ale na to jsem se neptal a navíc... Jestli si sednu k filmu, odpadnu určitě." Pokrčil rameny. "Tak si lehneš. To budeš mít pohodlnější." Zavrtěl jsem nad ním hlavou. "A ty si sedneš kam? Na zem?" Upozornil jsem ho na jedinou pohovku v obýváku. Necítil jsem se na to, stěhovat nábytek z přijímacího salónku, kde byli i křesla. "Budu ti dělat polštář." Protočil očima nad mojí nechápavostí. Usmál jsem se. "To z ní dobře." Souhlasil jsem nakonec. "To jo. Navíc stejně nikam nemůžeme. Nepřivezou dneska to oblečení? Kolik si jim zaplatil, aby ti to přivezli v sobotu?" Povzdechl jsem si. "Nejspíš ne tolik, kolik si myslíš." Ujistil jsem ho. "A nemusíme. Víš, mám tu od toho lidi." Mrkl jsem na něho. "Nemají o víkendu volno?" Zavrtěl jsem hlavou. "Pouze Taylor. Ochranka napůl. Stále musí být ve střehu, takže se střídají ve službě. A Paul nemá volno nikdy. Doprovází mě přece jen všude a to i o víkendu. Stejně tak to bude i s tvým členem ochranky." Ujistil jsem ho. "Takže se nemusíš bát, že bys někde potkal otce, nebo tak. Postará se o to. V domě sice nebudou nikdy vidět, ale jsou ve svým bytě." Ujistil jsem ho. "Kdyby chtěl volno, půjde se nejprve zeptat tebe a vždycky za sebe dá náhradu, kterou určí Paul. Samozřejmě, ani Paul se mnou nechodí úplně všude, ale u tebe bych byl rád, kdyby aspoň ze začátku si chodil všude s ochranou. Kdo ví, koho co napadne." Povzdechl jsem si. Viděl jsem na něm, že se mnou souhlasí. "Není jednoduché pro tebe dělat, co?" Zavrtěl jsem hlavou. "Ne. Ale nejspíš jim to za ty peníze a výhody stojí. Aspoň je netyranizuji jako někteří a vždy jim vyjdu vstříc." Zadíval jsem se na něho. "Tak jsem to ani nemyslel!" Ujistil mě. "Můžu tě ujistit, že kromě Paula měli doteď všichni volno aspoň dva dny v týdnu, i když všichni ne o víkendu. Taky mají volno skoro pořád mimo koncerty, návštěvy obchodních domů a podobně když je opravdu potřebuju. Dokud nenastane tahle situace jsou skoro volní. Požaduji jen, aby byli kdykoli k dispozici a aby každý den tu byl Paul a další z ochranky s ním. Jestli si to rozdělí na půl dny, celý dny nebo jak a kdo má kolik služeb nechávám na nich. Podle toho jsou Paulem finančně ohodnoceni. Ale nemyslím si, že by se u mě měli nějak špatně." Pokrčil jsem rameny. "Můžou mít vůbec svůj vlastní život?" Usmál jsem se. "Samozřejmě. Paul má byt přímo ve vilce a paní Taylor taky, abych si byl jistý, že jsou k dispozici. V pondělí se sem stěhuje i Christian. Mají tu svojí místnost, když jsou v práci. Zbylý dva bydlí v zahradním domku." Vysvětlil jsem. "Každý má svůj byt a každý tam má svobodu." Ujistil jsem ho. "A řekl bych, že kromě Paula s Christianem, mají všichni přítelkyně." Pokrčil jsem rameny. "Tak moc ho vysiluješ?" Rozesmál jsem se. "Ne. Tak moc jsem ho přetáhl do Koreje." Zavrtěl jsem hlavou. "Nelíbí se mu místní výběr mužů." Mrkl jsem na něho. Paul se nijak netajil ani tím, že je gay, ani tím, že rozhodně není na Korejce. A přesto vždy, když se o tom bavíme, nikdy neukončí naší smlouvu, aby se mohl vrátit do Ameriky. Nevěděl jsem proč, ale byl jsem za to rád. Neuměl jsem si už představit, že bych byl bez něho. "Jdeme radši koukat na film." Vstal jsem od stolu.