Dohodnutý svazek

14. kapitola

Vystoupil jsem z auta a počkal na Jina s Paulem. "Kluci už tu budou." Ujistil mě a v tu chvíli za naším autem zastavilo úplně stejné černé auto, z něho vylezli tři muži. "Dobře. Myslel jsem, že by s vámi dneska měl jít, Christian." Otočil se na mě Paul. Tázavě jsem čekal na vysvětlení. "Přemýšlel jsem o tom co jsi říkal. Myslím si, že na to bude ideální." Poukázal na Jina, který nás nevnímal. "Super." Souhlasil jsem. "Tak jdeme." Přitáhl jsem si Jina k boku a ochranářsky ho objal okolo pasu. Chtěl se odtáhnout a nejspíš mi pěkně vynadat, ale ve chvíli, kdy jsme vstoupili dovnitř nákupního centra, rozmyslel si to. Čtyři muži se obklíčili kolem nás a drželi od nás snad polovinu centra. "Pojďte rychle." Pobídl nás Paul, který byl před námi a tlačil se skrz dav, dělajícím nám tak cestu davem. Dostal nás před obchod, do kterého jsem chodil vždy a ustoupil, aby jsme mohli projít dovnitř. Byl skoro prázdný. Roli v tom hrálo asi i to, že to byl nejdražší obchod v centru, spolu ještě s dalšíma dvěma. Za námi vešel pouze Christian. Zbylý tři se postavili před obchod a bránili fanouškům se vrhnout za námi. "Co to sakra?" Otočil se Jin směrem k nim. "Fanoušci. I když to občas vypadá jak vražedné komando." Povzdechl jsem si a otočil se na prodavačku. Naštěstí tu měli profesionály a ty se na mě nevrhali. "Pan Kim." Pozdravila mě. "Co to bude dneska?" Usmál jsem se. "Dobrý." Pozdravil jsem jí na zpět. "Potřeboval bych, abyste ho oblékla. A zaplnila mu skříň." Usmála se a kývla. "Tak se na to podíváme." Slíbila a odvedla si Jina sebou. Posadil jsem se a čekal než se vrátí. Pohledem ke vchodu jsem zjistil, že to většina konečně vzdala a ti tři aspoň neměli tolik práce. Seděl jsem tam asi dvě hodiny. Mezitím jsem jim tu vypil dvě kávy. Christian byl v postranní, ale držel se u Jina. Konečně. Konečně přešli k pokladně. Jin byl navléknutý do černých, roztrhaných džín a jednoduchého růžového trika. Sakra, jak někdo může vypadat tak dokonale v něčem tak "obyčejném?" Přešel jsem k pultu. "Poslat, že?" Přikývl jsem. "To by bylo super." Souhlasil jsem a nechal jí, aby vše naúčtovala. Jin zbledl, když viděl částku. Pousmál jsem se a zaplatil kreditkou. "Děkujeme. Určitě se zase vrátíme." Ujistil jsem jí a vyšel s Jinem z obchodu. Teď se ke mně pomalu natiskl, dobrovolně. Usmál jsem se a objal ho okolo pasu. "Ještě pro boty a půjdeme." Slíbil jsem mu. Následoval jsem Paula s úsměvem. Možná bych ho sem mohl brát častěji, když se ke mně takhle tiskne.