Dohodnutý svazek

11. kapitola - Speciál

TaeKook

JungKook

"Co budeme dělat? Ten kluk byl naše poslední možnost. Nemáme ani na nájem, natož na jídlo." Zarazil jsem se. "Něco vymyslíme. Slibuji." Otočil jsem se na patě a odešel zpátky do svého pokoje. Nechtěl jsem být součástí týhle debaty o mě. Věděl jsem moc dobře, jak moc mizerně na tom moje rodina je. Narozdíl od nich jsem se ale na návštěvu u Kimů nespoléhal, bylo mi jasné, že si mě nevyberou. Kluci, kteří byli na prodej byli normálně krásní. Já nebyl ani průměrný. Byl jsem nízký, vyzáblý a s králičím obličejem. Hrozně jsem chtěl svým rodičům pomoci. Jenže mě si nikdo od rodičů neodkoupí. Rozhodně ne na manželství. "Kookiesku!" S povzdechem jsem se tedy znovu vydal dolů. "Ano, mami?" Podala mi nějaký papír a já se na něho zadíval. "Hm?" Další Kim? V Korei je to velice časté jméno... Počkat... Kim TaeHyung????!!! Ten kluk je modelingová hvězda. "Ne. To ne. Tam nemůžu jít." Rozbrečel jsem se. Nikdy jsem rodičům neodporoval a vždy jsem se zúčastnil každých "námluv" kterých chtěli! Ale tohle je něco jiného! Taeho obdivuju už nějakou dobu! Je nádherný a já hnusný. Hnusit se jiným je jedna věc, ale hnusit se Taemu... "Promiň, Kooku ale musíš." Neodporoval jsem. Když musím tak musím, nechtěl jsem trest. Byl jsem přece dobře vychován. "Ale to je dneska!" Uvědomil jsem si. Kývli. "Jdi se připravit, broučku. V kuchyni máš jidlo, tak se ještě předtím rychle najez." Zamračil jsem se, ale odešel do kuchyně. Naházel jsem do sebe oběd, aniž bych si všiml, co to bylo a odporoučel se nahoru. Vytáhl jsem ze skříně vak na oblek. Bylo to jediné ucházející a dražší oblečení co jsem měl. Položil jsem ho na postel a šel se osprchovat. Vyfoukal jsem a upravil si vlasy a urputně se snažil nedívat se na svůj obličej. Vyčistil jsem si zuby a s povzdechem si aspoň zaretušoval pupínky. No co, je mi patnáct. Odešel jsem do pokoje, kde jsem se oblékl a šel s povzdechem dolů. "Pojď. Máme to jen tak tak." Pobídla mě mamka a já šel poslušně do auta. To zase bude den.

...

Nervózně jsem postával vedle rodičů. Tae si zrovna prohazoval pár slov s každým potencionálním manželem. Ke mně zatím nepřišel a já se vlastně modlil, aby to ani nedělal. Aspoň by to nebyla taková potupa jako, když dá svoje zhnusení najevo nahlas. "Ahoj, prcku. Bože si taký drobounký... Jsem Kim TaeHyung." Dejchej Kooku... "Jeon JungKook." Oči jsem měl poslušně skloněné. "Podívej se na mě." Ach, chce si mě prohlídnout... To bude pohroma. Poslušně jsem ale zvedl hlavu a zadíval se na Kima TaeHyunga. Čekal jsem kdy projeví zhnusení. "Hodný kluk." Nečekaně se usmál. "Vypadáš jako králíček." A je to tady. "Jsi hrozně roztomilý." Malém jsem vykulil oči. Naštěstí jsem se ale zarazil. Roztomilý? Hnusný ok, ale roztomilý? "Ne, nedívej se dolů." Lehce mě chytl za bradu a znovu mě tak přiměl se na něho podívat. "Zatanči si se mnou." Usmál se a já kývl. "Dobře. Moc dobře." Otočil se na mého otce, kterého předtím jen pozdravil. "S mým si vašeho syna vypůjčit na parket?" Zdvořilost sama. Můj otec překvapeně, ale potěšeně přikývl. "Tak pojď." Natáhl ruku a já tu svoji nejistě vložil do jeho. "Jsi dobře vychovaný. Ale upřednostňuji, když můj dokonale poslušný manžel, kouká spíše do mé tváře, než na mé boty." Znovu mi rukou zvedl bradu. Začala hrát hudba a Tae se mnou začal tančit po parketu. Slyšel jsem pár poznámek o tom, proč si vybral mě a proč se mnou tančí. Dokonce i pár názorů na to, že mě vyzval k tanci jen proto, aby mě potom mohl lépe znemožnit. Tae vypadal, že je neslyší, nebo je prostě ignoroval, ale já byl vždy citlivý. Někdy až moc. Tvář se mi stáhla, i když jsem se snažil, aby se tak nestalo. "Ne, ne. Neplakej, králíčku." Přestal se mnou tančit a lehce mi setřel první slzy. "Vypadněte!" Zavrčel přesně na tu skupinu, která komentovala náš tanec. "Hned!" Zavrčel a já se ještě rozklepal strachy, že se jeho hněv obrátí na mě. "Jsi..." Otočil se na mě, ale když viděl můj stav, zmlkl. Ucítil jsem kolem sebe cizí paže a pak jsem narazil do něčeho měkkého. Bože můj. Všechno tu vonělo jako Tae. Přitáhl si mě do náruče! Uvědomil jsem si konečně. "Je to dobrý, neplakej. Neposlouchej je. Jsi roztomilý." Jeho ruce mě hladili po zádech a já se pomalu uklidnil. Stydlivě jsem se odtáhl, ale on mě nepouštěl. "Pojď. Myslím, že se musíš trochu uklidnit a opláchnout." Vzal mě za ruku a odvedl z haly. Došli jsme do koupelny. "Musím se tam vrátit. Trefíš zpátky?" Taky se mnou mohl poslat někoho. Nevím, proč mě sem měl potřebu dovést osobně. "Ano." Souhlasil jsem poslušně. "Klidně si dej na čas. Ale do hodiny chci, abys byl zpátky." Za hodinu si bude vybírat partnera a já budu koukat na to, jak si vybírá někoho jiného než mě. "Ano." Zopakoval jsem poslušně a nechal se v koupelně zavřít. To by bylo. Vypadám hrozně a teď ještě napuchle. Nemluvě o tom, že jsem za ubrečeného chudáka. To to zase dopadá. Povzdechl jsem si a pokusil se dát trochu do kupy. Počkal jsem, než mi trochu splaskne z breku napuchlý obličej a pak se vydal zpátky do sálu. Neuvědomil jsem si, že jsem tam byl tak dlouho. Až když jsem vešel a jeho otec zrovna oznamoval, že se jeho syn rozhodl vybrat si manžela. Poslušně jsem vešel do sálu a tiše je za sebou zavřel. Hledal jsem očima svoje rodiče, ale narazil na něho. Koukal na mě a na tváři měl úšklebek. Sakra... Neměl jsem sem vůbec chodit. Proč se mi pošklebuje? Sklonil jsem hlavu a došel přes půlku sálu, kde jsem se konečně postavil kam patřím. Vedle svého otce. "Kde jsi byl?" Sykl na mě, ale když jsem neodpověděl, nic neřekl. Neměl jsem na to mu odpovědět. Asi bych se rozbrečel znovu a to jsem opravdu nechtěl. Nemohl jsem si to hlavně dovolit. "V první řadě, chci poděkovat, že jste sem přišli." Uklidnil dav Taeho hlas. "V druhé vám chci oznámit, že se mi nelíbí chování, jakého jste se tu dnes dopustili. I když někteří z vás nás už opustili, jsem si jistý, že podobné chování přišlo i z jiných stran. Styďte se. Jsme dospělí lidé." Zavrtěl Tae hlavou, ale pak se usmál. "A za třetí..."