Dohodnutý svazek

27. kapitola

Slyšel jsem ještě, jak volal policii. Byl jsem si jistý, že Christian to zvládne. Nebyl Paulův bratr a zástupce pro nic za nic. Jin seděl na pohovce a Taylor ho objímala. "Už je tu." Zašeptala a Jin ihned zvedl hlavu. Přešel jsem k nim a nechal ho, aby se pověsil na mě. Vzlykal. "Zabil jsem ho?" Šokovaně jsem strnul. Tohle mi nikdo neřekl. "Je mrtvý?" zašeptal a já přikývl. "Ano." Zavzlykal. "A Paul s Christianem? Budou mít problémy? A Paul? Je v pořádku?" Uklidnil jsem ho a posadil ho na pohovku. Klekl jsem si před něho, než jsem se otočil na Taylor. "Přineste mu prosím vodu." Kývla a zmizela v kuchyni. "Paul je v pořádku. Schytal to do ramene, pár dní bude mimo službu. A nikdo mít problémy nebude. Šel na tebe s pistolí. A nakonec ještě vytáhl nůž. Christian jen bránil tebe a svého bratra. Ale ty se teď musíš uklidnit. "Ale co když... Tomu policie nebude věřit?" Utřel jsem mu slzy. "U všech vchodů a východů jsou kamery. Takže tohle tě trápit nemusí." Ujistil jsem ho a donutil ho zapít prášek na uklidněnou, který mu Taylor přinesla rovnou s vodou. "Kdo to byl? A proč mě chtěl zabít?" Povzdechl jsem si. Tak rád bych chtěl znát odpověď na jeho otázku. Ale sám jsem to nevěděl. Jediný co mě v tuhle chvíli napadalo, byla pomsta jeho otce. Ale proč by to dělal, když dostal svoje prachy? To jediný o co mu šlo, měl... "NamJoone?" Otočil jsem se na Paula. Jeho rameno bylo pevně obvázané. "Co tu děláš?" Zamračil jsem se. "Není to tak vážné, abych musel odjet." Pokrčil rameny. "Poprosil jsem ho, aby mi to zašil." Povzdechl jsem se nad ním. On je fakt nepučitelný. "Dobře. Jak dlouho budeš mimo službu?" Zamračil se. "Nebudu." Fajn. To si vyřešíme potom. Zamračil jsem se na oplátku. "Co jsi potřeboval?" vrátil jsem se k momentálně důležitějšímu problému. "Policie. Chce mluvit..." Pokynul hlavou k hromádce neštěstí na mé hrudi. "Ne. Není  ve stavu, kdy by mohl. Všechno mají na kameře." Paul si povzdechl. "Říkal jsem jim to, ale..." "Jen jedna otázka, pane Kime." Přerušil ho hlas komisaře. "Ah. Ahoj, Changu. Promiň, ale není ve stavu, kdy by mohl cokoliv říct. A já..." Zarazil mě. "Ano. Já vím, že máš právo odmítnout, aby s námi mluvil a že to rozhodně vaše ochranka bude vyšetřovat. Vezmeme si jen záznam a půjdeme. Dovol mi ale jednu otázku, kterou mi kamery nezodpoví a kterou musím zaprotokolovat z jeho úst." Povzdechl jsem si. Věděl jsem, že by na tom netrval, kdyby to tak nebylo. Trochu jsem si Jina poodtáhl, abych se na něho mohl podívat. "Jinie?" Promluvil jsem na něho tiše, snažil jsem se mluvit co nejklidněji a nejmírněji. "Zvládneš odpověď na jednu otázku, komisařovi?" Otřel jsem mu oči. Nejistě kývl a zadíval se na něho. Komisař se k němu sklonil, aby na něho působil trochu klidněji a netyčil se nad ním. "Pane Kime. Omlouvám se, že obtěžuji, ale potřeboval bych se zeptat. Znal jste toho muže? Víte, proč Vás mohl vyhledat?" Jin zavrtěl hlavou. "Nevím. Neznal jsem ho." Zavrtěl hlavou. "Dobře. Děkuju." Stiskl mu povzbudivě rameno a vstal. "Děkuju, pane Kime." Jen jsem mu kývl. Jako by to nemohl říct někdo jiný. Pitomý protokol. Nechal jsem Paula, aby ho zase vyprovodil ven a otočil se na Jina. Začínal se trochu uklidňovat, nejspíš mu konečně zabrali léky. "V pořádku?" Pohladil jsem ho po tváři, když mu vyschly slzy a začal dýchat naprosto klidně. "Už jo. Promiň." Zavrtěl jsem hlavou. "Neomlouvej se. Byl jsi v šoku a měl jsi na to naprostý nárok. Neublížil ti?" Zavrtěl hlavou. "Paul tady byl opravdu rychle. Je v pořádku? Měl do nemocnice jet." Pousmál jsem se souhlasně. "Měl. Ale k tomu toho workoholika nepřesvědčíš. Museli by ho připoutat na lůžko." Povzdechl jsem si. "Ale je v pořádku neboj. Potřebuje jen pár dní v klidu." Pohladil jsem ho po tváři. "A ty taky." Zvedl jsem se a vytáhl ho na nohy, abych ho odvedl do ložnice. Když mu to došlo, zastavil se. "Kam mě vedeš?" Otočil jsem se na něho. "Musíš si lehnout." Zavrtěl hlavou. "Ne. Jdeme přece na večeři." Chtěl jsem protestovat. "Joone. Nic se mi nestalo. Upadl jsem do šoku to ano. Ale nic mi není. Víš kolikrát jsem se v životě bál toho, že umřu? Že mě otec umlátí? Tohle oproti tomu nebylo nic. Ani ne za vteřinu se sem vřítil Paul. Bál jsem se o něho, ne o sebe." Zavrtěl hlavou a já se zamračil. Tohle není normální a není to v pohodě. Chlápek mu drží pistol u hlavy a on řekne, že je v pohodě, že se bál o Paula. "Nechci abys to řešil." Jeho rysy ztvrdly a objevil se jiný Jin. Ten, kterého jsem poznal na plese. "Dobře." Zastrčil jsem to dozadu mysli, ale nehodlal jsem to nechat jen tak. To jeho snášení věcí se musí změnit. Musí se s tím něco udělat. "Tak jdeme na večeři." Znovu se pousmál a odešel do ložnice, nejspíš se převléknout.