Dohodnutý svazek

60.kapitola - Speciál

Moc Vám všem děkuju, za včerejší pomoct, jste úžasní. Mám Vás ráda :* Původně jsem jí chtěla přidat hned ráno, pravda je, že jsem se od té povídky nemohla odtrhnout, dokud jsem jí znovu celou nepřečetla. Ale teď už to je tu. Snad se bude část líbit :)

YoonSeokMin

HoSeok

"Lásko... Lásko, vstávej." Zatřásl jsem s JiMinem. "Co je?" Nechápal, neochotně rozlepil oči. "Není tu YoonGi." Pouze se převalil. "Bude v kuchyňce." Namítl, ale já zavrtěl hlavou. "Není vůbec na pokoji." Potom, co nám dal tak nečekaně volno, jsme odjeli k moři. YoonGi se ale vždy držel u nás. I JiMina to konečně probralo.  "A kde je? Musíme ho najít." Vylezl z postele a rychle se oblékl. Vyšli jsme z pokoje, abychom to svoje koťátko mohli najít.

...

Hledali jsme ho asi dvě hodiny po areálu i mimo, ale JiMin nikde nebyl. "Co když se mu něco stalo?" Začal zoufat. Zavrtěl jsem hlavou. "Na to ani nemyslí." Odmítl jsem. "YoonGi!" Vykřikl najednou Min a rozběhl se směrem k hotelovému bazénu. A tam seděl. "YoonGi." Přispěchal jsem k nim. JiMin se k němu už skláněl. "Co se stalo?" Zavrčel jsem na kluka, co tam byl s ním. Popadl jsem ho za triko. "Co jsi mu udělal?!" Zopakoval jsem naštvaně. "Ne, Seok!" Vyjekl ubrečeně Gi. "To je kamarád." Sklonil jsem se k němu a nechal ho, aby si přelezl do mě náruče. "Tak co se stalo koťátko? Hrozně dlouho jsme tě hledali. Ani nevíš, jak jsme se o tebe báli! Kam jsi nám zmizel, co?" Popotáhl. "Chtěl jsem se jít projít a vy jste spali. Nechtěl jsem vás vystrašit." Jeho oči se omlouvaly a prosily. "A proč pláčeš?" Setřel jsem mu slzy. "Vrátil jsem se na pokoj a vy jste tu nebyli." Stěžoval si. "Bál jsem se, že jste odešli..." Povzdechl jsem si. Měl jsem za to, že už pochopil, že ho nikdy neopustíme. "Nikdy." Přivinul jsem si ho k sobě. "Milujeme tě a to se nezmění." Natáhl se k nám JiMin a YoonGi se odtáhl, aby ho jednou rukou objal. "Našel jsem si kamaráda." Ozval se po značné době, kdy se konečně pořádně uklidnil. "To je moc dobře. Jsem rád, že jsi se nebál a našel sis kamaráda. Později bych ho chtěl určitě poznat " Nadšeně přikývl. "Bude se ti líbit, Seokie!" Vám oběma!" JiMin se nad jeho nadšením zamračil. "Tobě se líbí, Yoonie?" Hned začal přikyvovat a já JiMina chytil za ruku. "Takhle ne. Tak to nemyslí." Usmál jsem se jeho pohledu. "Že ne, YoonGi? JiMinie žárlí." Mrkl jsem na něho. "Ale, Minie!" Vrhl se na něho, až ho povalil na zem. "To je kamarád! Vás miluju!" Miloval jsem, jak je nevinný a roztomilý. Tolik odlišný od vystrašené a poslušné loutky, kterou jsem si měl brát! Rozhlédl jsem se a zamračil se nad zhnusenými pohledy některých lidí. Homosexualita tu byla v pořádku, ale polygamie byla stále něco divného a nenormálního. "Mám hlad. Co vy na to? Zajdeme na snídani?" Zvedl jsem se a zprostil JiMina, YoonGiho váhy. "Sladkou?!" Vyjekl a zavěsil se mi okolo krku. Vyhoupl jsem si ho do náruče. "Minimálně jako jsi ty." Ujistil jsem ho a nehledě na lidi, přivlastnil jsem si jeho a pak i Jiho rty.

...

"Tak co si dáš, koťátko?" Pozvedl jsem obočí. Hotel ve kterým jsme byli, byl rozhodně mezinárodní a luxusní a YoonGi teď nevěděl, co si má dát. Čekali jsme než si vybere, zatímco jsem upíjel svoje kafe. "Budeme tu ještě týden. Můžeš to prostřídat." Usmál se na něho JiMin. Já byl trochu jiného názoru. Nemyslel jsem si, že by mu šlo až tak o to co, ale spíše o ceny. Nesnášel, když jsme ho brali do drahých restaurací. "Dobře. A co kdybychom to udělali jinak. Nech mě ti něco vybrat." Chtěl protestovat, ale nakonec přikývl. Pousmál jsem se a políbil ho do vlásků. "Hned jsem zpět." Ujistil jsem je a vydal se k pultíku. Pousmál jsem se na černovlásku a opřel se o pultík. "Co pro vás mohu udělat?" Mile se pousmála, nevtírala se. "Měl bych na vás kromě běžné objednávky, ještě dvě přání. Pokud to bude možné." Přelétla pohledem ke stolu, od kterého jsem přišel. "Pokud to bude v našich silách, tak uděláme cokoliv." Vděčně jsem kývl. "No, nejprve Vás poprosím o klasickou korejskou snídani a jedny lívance, abych na to nezapomněl a to mě vede k první prosbě. Potřeboval bych sladkou snídani. Byla byste tak moc hodná a vybrala by jste pro mého manžela cokoliv? Třeba co máte ráda, ve sladkém se vůbec nevyznám." Něco si zapsala. "Samozřejmě. To určitě není žádný problém." Souhlasila. "Jste skvělá. Je možnost si u Vás zajednat stůl pro tři na zítra večer, řekněme na šestou, který by byl slavnostně prostřen? Slavíme výročí." Nedala znát, jestli ji vyvedlo z míry spojení pro tři a výročí. "Určitě. To nebude problém. Takže stůl v boxu, ať máte trochu soukromí?" Vděčně jsem přikývl. "Jste schopný na stůl sehnat kytice? Jednu z kal a jednu z lilií?" Pousmála se. "Určitě. Nějaké speciální menu?" Zamýšlel jsem se a pak jsem se usmál. "Nechám to na Vás, nebo na kuchařovi, ať se vytáhne. Peníze nejsou problém." Ujistil jsem ji a ona přikývla. "Dobře. Můžu vám ještě svěřit tohle? Aby na ně čekali?" Podal jsem ji dvě krabičky. "Určitě. Můžete se spolehnout." Usmál jsem se. "Jste naprosto úžasná. Děkuju. Nikdy Vám to nezapomenu." Věnoval jsem ji poslední úsměv a vrátil se ke stolu, odkud mě ti dva probodávali pohledem. "Copak?" Pousmál jsem se a sklonil se k JiMinovi pro lehký polibek. Sedl jsem si zpět na svoje místo. Bylo mi jasné, že těm dvěma vrtá hlavou, co jsme tam sakra řešili. Ale nebál jsem se, že by mě podezřívali z nějakého flirtu, to že jsem stoprocentní gay, jsme si už vyjasnili. "Co jste probírali?" Nedalo to nakonec JiMinovi. "Řešili jsme, co Gimu k snídani." Natáhl jsem ruku a propletl si s ním přes stůl prsty. "Víš, že tě miluju, že jo?" Pousmál jsem se a přikývl. "Stejně jako já tebe." Od doby, co je s námi YoonGi jsme převážně věnovali jemu. Ne, že bychom se milovali méně, ale to kotě nás zaměstnávalo oba. Sice nás zároveň i spojovalo a mazlili jsme se stejně všichni, ale tyhle chvíle, kdy jsme měli, byť jen minutku pro sebe, byly vzácné a proto jsem je tak miloval. Pootočil jsem hlavu a pousmál se na YoonGiho. Obtočil jsem druhou ruku okolo jeho pasu a přitáhl si ho k boku. Pousmál jsem se na servírku, která před nás položila tři talíře. "Děkujeme." Usmál jsem se a musel ocenit její výběr. Na Giho talíři se nacházelo více druhů sladkého pečiva. Mini croissant, mini koblihy, kremrole a mini trdelník. Tak akorát pro jednoho člověka na snídani. YoonGiho očka se rozzářila, když se pustil do snídaně. Ten provinilý záblesk jsem tentokrát ignoroval. Prozatím. Budu se tím zabývat později.