Dohodnutý svazek

50. kapitola - Speciál

Ještě jednou upozorňuju, že děj nenavazuje na děj klasických kapitol :D Pokračování Ameriky bude normálně z pohledu NamJoona v další kapitole :)

YoonSeokMin

HoSeok

Povzdechl jsem si a kývl na Minieho, který přešel ke mně, aby mě políbil. "Dobré ráno, YoonGi." Pozdravil jsem svého druhého manžela, který ze shora přišel s dekou a hned se s ní rozvalil na pohovce. Jen zamručel a schoulil se pod ní. JiMin se na mě zoufale podíval. Od doby co měl Jin svatbu do doby než jsme letěli do Ameriky, neuběhlo moc času. Po svatbě měl myšlenky jinde. Ale teď, když jsme se vrátili z Ameriky a máme neskutečně práce, že odcházíme brzy ráno a končíme pozdě v noci, nebyl čas, pořídit slíbené štěně. Vlastně jsme na něho úplně zapomněli. Štvalo mě to. Nic neřekl, nejspíše myslel, že nechceme, aby o tom mluvil... Navíc s námi mluvil velmi sporadicky, jen když jsme na něho promluvili první. Ale jasně, že to muselo být ono. v duchu jsem si nadával jak jsem na to vůbec mohl zapomenout. "Vyřídím to s ním." Políbil jsem JiMina na čelo. "Uděláš snídani?" Přikývl a hodil ještě očkem na Giho, než odešel k lince. Přešel jsem k YoonGimu a sedl si k němu na kraji pohovky. "Ahoj, koťátko." Zadíval se na mě, ale mlčel. Smutek v jeho očích mě ničil. "Myslel jsem, že tě trápí, že nejsme spolu, že se ti nevěnujeme... Omlouvám se." Zajel jsem mu prsty do vlasů. "Nevím jak jsem na to mohl vůbec zapomenout... Odpustíš mi to?" Zamručel. "Co přesně?" Nic mi nedá zadarmo. Smutně jsem se pousmál. "Ve všem tom shonu jsem zapomněl co jsem ti slíbil. Ale můj slib trvá. Mrzí mě, že jsme to tak oddálili." Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy. "Spraví to, když se dneska po nějakém půjdeme podívat? Blízko je chovná stanice, kde by mohli mít... Ale klidně objedeme každou v Koreji, dokud..." "Nechci." Zaskočí mě. "Já myslel..." Odmlčel jsem se, když zavrtěl hlavou. "Chci do útulku..." Zadíval jsem se na něho. "Jsi si jistý?" Přikývl. "Chci aby i aspoň jeden z nich, dostal šanci na nový život... Tak jako já." Pousmál jsem se. "Dobře. Pak projedeme jakýkoliv útulek, než najdeme to tvé." Ujistil jsem ho. "Bál jsem se... Bál jsem se, že jsi o tom přestal mluvit schválně, že slib mně nic neznamená, že... Že já ni..." Přitáhl jsem si ho do náruče a tak ho zarazil. "Ticho. Takhle nemluv. Proboha..." Kolébal jsem ho ve své náruči. "Já i JiMinie tě milujeme. A to se nikdy nezmění. Jsi naše koťátko. Nikdy. NIKDY." Zopakoval jsem mu do těch jeho oček. "Tě nenecháme odejít. Znamenáte pro mě oba všechno. Oba. Ne JiMin, nebo ty. Vy oba." Lehce jsem ho políbil na rty. "Už nikdy nám nic netaj. Vždycky nám můžeš všechno říct. Omlouvám se, že jsem zapomněl, příště mě postrč, připomeň mi to. Hlavně se už takhle netrap. A pokud máš pocit, že na tebe nemáme čas, nebo tě zanedbáváme... Řekni nám to. Máme toho občas opravdu hodně v práci a přes ten zmatek, abychom všechno stihli, se občas zapomeneme zastavit. Vždycky se ozvi. Pro cokoliv. Prosím." Prosil jsem ho a nechal ho plakat. Vyplavit všechen strach a úzkost z předchozích dní.

...

Do obýváku vešel JiMin a zmateně se podíval na brečícího YoonGiho a na můj úsměv. "Trochu pozměníme plán na dnešek." Upozornil jsem ho. "Vzpomněl jsem si, že tomuhle drobkovi dlužím jedno malé klubko chlupů." V JiMinových očích proběhlo překvapení. "Úplně jsem na to zapomněl..." Uvědomil si a já jen kývl. "Já taky. Je načase ho splnit." Políbil jsem Yoonieho do vlasů. JiMin k nám přešel a pohladil YoonGiho po vlasech. Ten jako na povel zvedl hlavu. JiMin se na něho pousmál. "Proč ty slzy? To není jen o štěněti." YoonGi provinile sklopil očka. "No?" Naléhal JiMin a tak se prosebně kouknul na mě. Zavrtěl jsem nad ním hlavou, ale vysvětlil to za něho. "YoonGi si myslel, aniž by jen slovem něco naznačil." Zamračil jsem se. "Že pro mě slib určený jemu nic neznamená... Že on nic neznamená." Povzdechl jsem si. "Ale už jsme si to vyříkali viď? On ve skutečnosti ví, že ho oba moc milujeme." YoonGi hned začal přikyvoval. JiMin se k němu natáhl pro polibek. "To je dobře. Tak na to nezapomínej." Políbil i mě, zatímco YoonGi červený pronesl: "Miluju vás." Oba jsem se na něho svorně usmáli. "Miluju vás." Usmál se JiMin a já nevydržel a JiMina si přitáhl na druhé stehno. "Já vás." Začal jsem je oba na střídačku líbat.