Dohodnutý svazek

15. kapitola

Otevřel jsem Jinovi dveře od auta. Byl jsem si jistý, že normálně by mě seřval, ale teď byl rád, že zmizel od fanoušků. Obešel jsem auto a nastoupil za ním. "Bože..." Prohrábl si frustrovaně vlasy. "Děkuju." Zamručel pak. Znělo to neochotně, ale stejně. "Za co? To nic nebylo, jsem na to už zvyklý." Připoutal jsem se. "Myslel jsem i za oblečení." Usmál jsem se. "Ach. To je v pořádku. Rád jsem ti ho koupil." Zatahal jsem ho lehce za tričko. "Sluší ti to. Dneska by nikdo netvrdil, že nejsi hoden mojí ruky." Zamračil se. "Tvůj otec pozval víceméně sluhy. Nemyslím si, že by mu záleželo na penězích." Usmál jsem se. "Ne to ne. Ale rodina jim vybírá právě proto, chování. Jenže, kdyby jsi tam přišel takto... Nikdo by si neřekl, že jsi drzý a nevychovaný. Všechny by umlčelo, jak jsi nádherný." Povzdechl si nade mnou. "To tak. Umlčelo by to jenom tebe." Ujistil mě a já pobaveně zavrtěl hlavou. "Těžko. Já byl oněmělý tvojí krásou hned, jak jsem tě spatřil." Netřeba nějaké drahé oblečení. K čemu taky. Té krásy si člověk, prostě musí všimnout. Jenže to by to nesměli být všichni takový snobové. "Pojď. Musíme jít čelit mému otci." Zamračil se, ale vystoupil. Paul odjel a on se odmítl hnout. "Hele. Já vím, že si mě nechceš vzít. Ale tohle je teď momentálně jediné, co tě zachrání před tvým otcem. Dneska. Když bude proti tobě, sebereme se a půjdeme do mého domu. Nemusí být prázdný až do svatby. A nebudu tě do ničeho nutit." Ujistil jsem ho nakonec. "Svatba bývá za měsíc. Určitě se mi povede trochu oddálit. Do té doby můžeme vymyslet něco jiného." Vyčkávavě jsem na něho koukal. Povzdechl si, ale rozešel se k domu a já ho následoval. Přesně jak jsem čekal, otec byl doma a chtěl nás vidět. Co taky jiného.