Dohodnutý svazek

64. kapitola

"Copak je?" Odsunul jsem se od počítače, abych dosáhl na Jina a přivinul si ho k sobě. "No?" Pobídl jsem ho, když mlčel. "No..." Sedl si mi na klín. "Jen trochu přemýšlím nad tím kotětem." Zamručel neochotně. "Myslíš, že je v pořádku?" Pousmál jsem se. "Určitě." Pousmál jsem se. Už to byli dva týdny, co si ho odvezl na veterinu a slíbil, že se o něho postará a najde mu nový domov. "Tak pojď." Vzal jsem ho za ruku a táhl ho za sebou.

...

"Tak pojď." Pustil jsem ho do čekárny jako prvního. Byla prázdná, což se akorát hodilo. Nakoukl jsem do ordinace. "Ahoj." Pozdravil jsem Younga. "Ah. Ahoj. Co ty tady?" Vstal od stolu a přešel k nám. "Přivezl jsem Jina. Chtěl by se podívat na koťátko." Pousmál se. "Dobře. V tom nevidím problém. Jen si vezmu pár věcí, když už tam půjdeme." Vzdálil se na chvilku. Vzal si potřebné věci a vrátil se k nám. "Tak pojďte." Vedl nás přes půlku budovy, kde byli klece s nemocnými svěřenci. Odemkl a pustil nás dovnitř. Všechno si odložil a přešel přes místnost. "Tak tady ho máme, lumpa." Otevřel klec, kde leželo už značně větší kotě. Za dva týdny neuvěřitelně vyrostlo. Nejspíše to bylo právě tím, že bylo i pohublé a ztrácelo se. "Vydrž mi ještě minutku jo?" Natáhl se pro injekční stříkačku, co si sebou bral a opatrně jí postupně stříkl kotěti do pusinky. "Normálně už ho pije z misky, ale teď vstávalo a bude hladové, tak aby zase nepohublo, když se s tebou bude mazlit." Vysvětlil ustaranému Jinovi a opatrně položil kotě k Jinovi do náruče. "Je to nejmazlivější kotě, co jsem kdy viděl." Připustil a nechal nás u klece s kotětem, zatímco sám obstarával ostatní zvířata. Pousmál jsem se. "Je roztomilý, viď?" Drbal ho Jin. Držel ho nejistě a opatrně, aby mu neublížil. "To jo." Souhlasil jsem, ale nevím, jestli to bylo úplně na kotě... Jin vypadal dokonale s tím malým stvořením v náručí. "Užij si to. Skočím si jen promluvit s Youngem." Pohladil jsem kotě a lehce líbnul Jina na tvář, než jsem od nich odešel. Něco mě totiž napadlo.

...

"Ach, už ses dostatečně pomazlil?" Pousmál jsem se, když se u nás objevil Jin. "Ano. Hm... To kotě, spinká." Young se na něho otočil. "Když jsme u kotěte? Nechtěl by jsi ho pojmenovat? Nemám rád, když jsou bez jména." Pousmál jsem se Jinovýmu výrazu. "Hm... To vážně? A je to... kluk?" Ujišťoval se. "Ano." Ujistil ho Young a dál se u toho věnoval ještěrce, který zrovna cpal hmyz do tlamičky. "No... Nejsem moc dobrý na vymýšlení jmen..." Zamumlal, ale přemýšlel o tom... "Co třeba... Sorata?" (Ehm, ehm... Jakákoliv podobnost s živou či kreslenou postavou je čistě náhodná... Ano, všichni mi to určitě věří... :/ XD) Young se pousmál. "Super. Tak tedy Sorata." Přikývl. "No. My už půjdeme." Objal jsem Jina okolo pasu. "Měj se. Nejspíše se ještě stavíme." Přikývl a vážně se na mě otočil. "Tak sebou vezmi rovnou Dastyho. Měl by jít na přeočkování. A ty tu starou dámu určitě necháváš až moc pracovat na to, aby se vláčela přes půl města." Varoval mě a já se pousmál. "Rozkaz. Přivezu ho." Slíbil jsem a vedl Jina ven.