Dohodnutý svazek

69. kapitola

"Ne, ta se mi nelíbí." Protestoval Jin. Pousmál jsem se. Už asi deset minut jsme probírali pro a proti poslední náhradní matky. Mně přišla naprosto vhodná, ale Jin měl neustále nějaké námitky. Pousmál jsem se a vzal mu papír. Položil jsem ho na stranu zamítnutých. Překvapeně se na mě podíval. "No co. Když se nedokážeme dohodnout, tak nepřichází v úvahu." Pousmál jsem se a zvedl pouze tři papíry. Ostatní matky jsme vyřadili. Na těchto třech ženách jsme se dohodli společně, oběma nám přišli jako vhodné. "Takže tyhle tři ženy, hm?" Pousmál jsem se. Jin znovu prolétl všechny tři papíry a když nenašel nic nevhodného, přikývl. "Dobře. Poprosím tátu, aby je kontaktoval. Chci je vidět, než se rozhodneme. Co ty na to?" Sice jsme o nich měli spoustu informací, ale já potřeboval vidět na vlastní oči, že jsou takové, jaké máme informace. "Souhlasím." Ujistil mě a já se spokojeně usmál a papíry odložil. Přitáhl jsem si ho na sebe, aby na mě ležel a láskyplně ho políbil. "Děkuju. Čekal jsem, že ti to bude proti srsti, a i když jsi souhlasil, že budu muset s tím opět začít já. A třeba tě i přemlouvat, nebo že odmítneš se vůbec zajímat o ty ženy. Moc pro mě znamená, že jsme v tom spolu." Jin pouze s lehkým úsměvem zavrtěl hlavou. "Samozřejmě, že jsme v tom spolu, ty idiote. Jsme manželé. Navíc... Já jsem ti hrozně vděčný. Bál jsem se, že v možnosti mít své dítě... Na mě tak trochu zapomeneš, nebo nebudeš můj názor brát se stejnou vahou jako ten tvůj." Zavrtěl jsem hlavou. "A pak kdo tu je idiot." Zavrtěl jsem hlavou. "To dítě bude naše, Jinie. Samozřejmě, že záleží na tvém názoru." Trochu se zamračil. "Tvoje." Namítl tiše, ale já ho slyšel. "Co to povídáš? Bude naše. Vždyť sám víš, že záleží na tom, kdo dítě vychovává. Že ano?" Jin si povzdechl. "Já to vím. Ale dokážeš mi tohle odpřisáhnout i ty? Budu mít stejnou váhu v jeho výchově? Budu pro něho moci být vůbec druhým otcem, nebo mi, když se ti to bude hodit, budeš předhazovat, že to není můj syn?" Zarazil jsem se. Za prvé nad tím, jakým směrem se vinuli jeho myšlenky. A za druhé... nad neuvěřitelnou bolestí v jeho očích. Snažil se znít statečně, ale jeho oči... Ho jako vždy prozradili. "Tohle si o mě myslíš, SeokJine?" Zavrčel jsem a sedl si, jeho jsem si nechal na klíně. "Ne. Ale bojím se toho. Rodičovství toho může hodně změnit. Mezi námi... A i tvůj vztah mezi tím dítětem a mnou..." Zavrtěl jsem hlavou. "Mezi námi se nic nezmění, Jinie. Miluju tě a to se nezmění."