Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

26.

O pár týdnů později...

POHLED HOPE:
Dneska je pohřeb a já s Finnem se na něj už připravujeme. No, spíš zatím jen já, Finn ještě leží v posteli. Stále nemůžu uvěřit tomu, co se doma stalo. Ta krev, máma, sanitka, moje zhroucení..

Zavřela jsem se v koupelně a šla se vysprchovat, konečně sama a bez žádné pomoci. Trošku se cítím trapně, když si vzpomenu na to, že mě Finn viděl nahou a ještě mě koupal...ale co už, když jsem nebyla schopná ani promluvit, tak sotva budu schopná se ještě umýt.

Po vykoupání jsem se na sebe koukala do zrcadla, prohlížela si moje špekaté břicho. Každým dnem jsem byla víc a víc tlustší. Cítila jsem se jako obrovská koule. Obličej, tváře jsem měla větší a oči se mi začínaly zmenšovat. Moje prsty na rukou vypadaly jako tlustý párky. Moje stehna? No o těch ani nemluvím.

,,Hope, vše v pohodě?" zaťukal mi na dveře Finn a já se malinko lekla.

Nemůžu mu říct, že se trápím kvůli tomu jak vypadám. Nechci, aby Finn kvůli mým problémům odešel.

,,J-jo vše v poho, už jdu" křikla jsem a oblékla se do černých šatů.

Jsem vystresovaná, protože na pohřbu bude snad každý, koho nechci vidět. Moje teta, strejda, sestřenka a bratranci, táta, Maddie, Babička... není to tak, že bych nechtěla vidět babičku s Maddie..ale vím, že obě dvě budou plakat a to já vidět nechci. Navíc, po mně chtějí abych tam přede všemi měla proslov, netuším vůbec, co tam řeknu.

Mluvit na pohřbu blízkého člověka je těžkým a zároveň velmi zodpovědným úkolem. Často nevíme, čím začít a co vše o daném člověku zmínit.

-
,,Můžem Hope?" chytl mě Finn za ruku před budovou.

Viděl na mně, že jsem vystresovná jít dovnitř. Nenávidím pohřby, nenávidím! Naštěstí je tu semnou aspoň Finn, který mě bude držet po svém boku.

Vešli jsme spolu dovnitř a všichni už seděli na židlích a čekali, až to začne. Viděla jsem mámu ležet v bílé rakvi, což mi nebylo vůbec přijemné. Stiskla jsem víc Finnovu ruku a on si mě k sobě přitáhl a objal.

Přišla za námi babička s Maddie a ano, brečely. Bylo strašný vidět svou malou, vždy usměvavou sestru takhle. Obě jsem je objala a šla si s Finnem sednout na naše místa.
-
Byla jsem na řadě, něco jít říct. Srdce mi bouchalo jako blázen a měla jsem pocit, jako kdyby mi mělo každou chvíli vyskočit z hrudi ven.

,,Je mi líto, že jsme se tu dnes museli všichni sejít. Mrzí mě, že se tohle muselo stát, ale zase...kdo to zavinil? Ano, přesně tak! Moje máma, vaše sestra, vaše kamarádka. Může za to ona a ty její debilní drogy! Víte, co je ale nejvíc smutný? Že tahle ženská se vykašlala na svoje děti, zahodila celý svůj život jen kvůli heroinu. Když se to stalo, byla jsem v šoku, ale teď? Tohle celý mi je u prdele! Bude všechno stejný, jako to bylo dřív! Stejně jsem ji viděla jen parkrát za rok. Moje vlastní máma byla svině! Nechala mě a mou mladší sestru samotnou, abychom se staraly, takhle ubohá ženská to byla. Takže mami? Naser si." otočila jsem se na mámu v rakvi a vyfakovala ji.

Šla jsem zpátky k Finnovi, abych si vzala kabelku a odešla z týhle šaškárny domů.

,,Hope! Hope, počkej na mě!" běžel za mnou Finn.

Nečekala jsem, že za mnou poběží. Myslela jsem si, že tam zůstane.

,,Věděl jsem, že se ta Hope, kterou znám vrátí zpátky" usmál se na mě a plácl si semnou.

Díky tomuhle si myslím, že já a Finn tvoříme skvělou dvojku, i když neví, jak se kvůli sobě uvnitř trápím. Nemůžu mu to říct, rozhodně ne teď.
-
Koukali jsme s Finnem na ten slíbený film, který jsme si před tím nepustili. Byl celkem zajímavý a já se aspoň na tu chvíli cítila šťastně a v bezpečí, když v tom nám ale někdo zaťukal na dveře.

Položila jsem mísu s popcornem na stůl a šla otevřít. Co jsem si myslela, kdo tam bude? Samozřejmě, že u dveří stál můj otec ožrala.

,,Zůstaň venku, dovnitř nevkročíš" trošku jsem ho strčila dozadu a šla s nim ven.

Celkem mě zajímalo, co mi chce říct, ale podle mě chce zase jen peníze na chlast, který rozhodně nedostane, takže tu je zbytečně.

,,Co tohle mělo kurva znamenat?" zakřičel na mě. Tentokrát ale ožralý nebyl, poznala bych to.

,,Jak si takhle dneska mohla o svojí vlastní mámě mluvit? Hope, co to kurva s tebou je?! Tvoje máma se o tebe celou dobu zajímala, bála se o tebe a o Maddie! Už toho bylo jen na ní moc!" křičel na mě.

,,Moc? Co na ni jako bylo moc?!" zamračila jsem se.

,,Ty a Maddie jste byly její všechno! Koukám, že ty o svojí vlastní matce absolutně nic nevíš!" křičel tak moc, až to musela slyšet celá ulice.

,,Nikdy tady pro nás nebyla!" zakřičela jsem nazpátek.

,,Byla to nádherná, bláznivá, starostlivá žena a její dítě o ní mluví takhle. Kdyby tě tak slyšela teď" zasmál se ironicky.

,,Opustila nás!" zakřičela jsem.

,,Milovala nás" zakřičel na mě táta nazpátek.

,,Chceš mi říct, že tohle byla láska? zasmála jsem se.

Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Co to melu, však jsou s tátou úplně stejní a navíc byli pořád spolu, oba se na nás vykašlali.

,,Ano-ano, byla to láska!" ukazoval na mě prstem a u toho stále řval na celou ulici.

,,Dobře, tak proč odešla?" zamračila jsem se a dala si ruce v bok.

,,Ty vůbec Hope nevíš, o čem mluvíš" smál se.

,,Jestli nás tak moc milovala, tak proč teda tady nikdy nebyla a proč tady vlastní není ani teď? Hm?" křikla jsem trošku víc, než jsem měla v plánu.

Viděla jsem sousedy, jak na nás z oken a zahrad koukají.

,,Snažila se! Vždycky se snaži-"

,,Není tady! Nikdy tady doprdele nebyla! Odešla! Chápeš to, odešla. Bylo mi devět, devět a musela se o vás dva starat, protože jste byli fetky. Byla jsem ve čtvrté třídě a musela jsem tebe a mámu tahat z hospody domů! Musela jsem být vzhůru celou noc, když Maddie zvracela, aby se kdyby náhodou neudusila svýma vlastníma zvratkama! Já koupala Maddie! Já vybírala vši z Madiiných vlasů! A taky jsem byla tady, když Maddie poprvé dostala menstruaci, nebyla to máma! Sám si tady pro ní a pro mě nikdy nebyl, protože ti jde jenom o chlast. Byla to fetka a alkoholička" zasmála jsem se a u toho mi ztékaly slzy.

,,To stačí Hope" povzdechl si a sedl si na schody.

,,Neměla mě ráda a neměla ráda ani tebe. Nezajímal ji nikdo jiný, než ona samotná" přiblížila jsem se k tátovi a přímo mu to vplivla do ksichtu.

,,Přestaň, prosím" šeptl klepavým hlasem.

,,Jsem ráda, že je mrtvá. Aspoň s náma už nemůže dál vyjebávat" zakřičela jsem a odešla dovnitř.