Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

27.

Dny ubíhaly a Hope na tom byla každým dnem hůř a hůř. Problém ale byl ten, že Finnovi nic neřekla a dělala, že je vše v pořádku a nic ji netrápí.

Mladší sestra Hope Maddie stále bydlela u babičky, protože ve stavu, ve kterém Hope byla by se o Maddie postarat nedokázala.

Finn už nezvládá Hope hlídat ve škole před těmi, kteří ji šikanují. Vše je ve škole horší a sám Finn už nemůže dál a neví co má dělat pro to, aby Hope ochránil.

POHLED HOPE:

Jsem snad ještě víc tlustší, než jsem byla před týdnem. Není den, kdy bych se nepodívala na svoje tělo do zrcadla.

Moje váha a celkově postava není ale jediný problém, co mě trápí.  Jsem ospalá, i když nejsem unavená. Během dne a i noci mám panické záchvaty. Strašně se mi klepají ruce a celé tělo. Už je to všechno k nevydržení a nic z tohohle Finn neví a myslím si, že bych mu to už říct měla, protože potřebuju už vážně pomoc.
-
,,Finne? J-já ti potřebuju něco říct" rozbrečela jsem se.

Finn se rychle zvedl z gauče a běžel za mnou. Na schodech mě obejmul a zeptal se mě s vystrašeným výrazem, co se děje.

,,Finne, necítím se dobře. Jsem tlustá a- a ošklivá! Během dne i noci mívám panický záchvaty.. strašně se mi střesou ruce a kompletně celé tělo" brečela jsem Finnovi na rameni.

,,Hope, proč si mi tohle neřekla už dřív? Však víš, že mi můžeš říct úplně všechno" pevně mě stiskl v obejmutí.

,,Neříkej o sobě, že jsi tlustá, mě se líbíš" utřel mi tváře od slz a usmál se na mě.

,,Finne, nelži. Jsem tlustá a každej si toho všiml" povzdechla jsem si.

Finn se mě jen snaží uklidnit, nic víc. Každej! Každej si na mně všiml, že jsem přibrala. Mám Finna ráda, ale tohle mě na něm štve. Nikdy není upřímnej.

POHLED FINNA:
Ne, nevěděl jsem co na to říct. Je pravda, že Hope přibrala, ale to nic nemění na tom, že ji mám rád...no, možná trochu víc rád.

Nejde mi vůbec o to, jak Hope vypadá. Hope je skvělej člověk. Je milá, hodná, dokáže se postarat, statečná a to je to, co na ní miluju.

Chápu, že se Hope její postava nelíbí, a tak jí pomůžu, se vrátit zpátky tak, jak vypadala dřív. Bude to dřina a ještě si nejsem jistý, zda bude mít vlastně zájem o to na sobě zamakat, ale pokusím se jí pomoct.
——
,,Hope, budeme spolu cvičit, zajdeme spolu k doktorovi a všechno bude v pořádku ano?"

Hope zakývala hlavou a objala Finna.

,,Vlastně ti musím Hope něco i říct" povzdechl jsem si.

Na tuhle větu nejsem připravený ji říct, ale teď je perfektní příležitost. Nevím sice jak zareaguje, ale musím si věřit.

,,Hope, miluju tě a chci s tebou být" chytil jsem ji za ruce a koukal ji do očí.

V jejím obličeji nebyl vidět žádný výraz. Nebyla překvapená! Nic prostě...

,,Finne-" povzdechla si.

,,Hope, řekni něco prosím" nahrnuly se mi slzy do očí, které jsem se ale pokusil udržet.

,,Finne, víš co by si lidi řekli, kdyby nás spolu viděli chodit?" zakřičela na mě.

Netušil jsem tuhle reakci, ale zase musím pochopit, že ji není nejlíp.

,,Mně je to jedno Hope! Je mi jedno, co si o tobě a o mně budou ostatní myslet!" křikl jsem a slzy mi začaly ztékat dolů po tvářích.

,,Finne já-" začala kroutit hlavou.

,,Ty mě nemiluješ? Ty ke mně necítíš to samé?" řekl jsem pokleslým hlasem. Vážně mě to mrzelo.

,,Ne" koukala se na naše ruce, které se furt držely a poté ty moje hned pustila.

,,Jestli to tak je, tak se mi podívej do očí a řekni mi, že mě nemiluješ" dal jsem si ruce do klína a čekal, až to řekne.

Hope se mi podívala do očí a nadechla se, aby něco řekla, ale nakonec ze sebe nevydala ani hlásku.

Rychle jsem se k ní natáhl a dal ji pusu.

,,Nech toho!" odstrčila mě od sebe. ,,Finne, pochopíš už sakra, že bych dostala ještě větší bídu než mám teď? Nesnaž se mi to tady nějakýma kecama vyvrátit! Už takhle je toho na mě moc! Akorát budu zas naštvaná, prostě neřešme tohle téma" rozbrečela se.

,,Teď akorát naštváváš ty mě. Sama víš, že oba dva k tomu druhýmu něco cítíme" řekl jsem naštvaně a utřel si slzy.

,,Finne já-"

Zvedl jsem se z gauče a odešel ven.