Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

31.

O 3 týdny později...
Matt se zabydlel a skamarádil se s Hope, která nového kamaráda do svého života vážně potřebovala.

Hope hodně zhubla a to jen díky Finnovi a Mattovi, kteří cvičili s ní. Cítila se hezčí a víc sebevědomá, ale stále nebyla sebevědomá tak, aby se ve škole začala bránit.

Její psychické zdraví na tom bylo ale zase špatně a už nevěděla, co má dělat, aby ji její myšlenky přestaly mučit a mohla si dál užívat svého života, jako dřív.

Celé dny nevycházela z pokoje a jedla jen po malinkých kouskách. Když musela jít do školy, tak šla a když přišla domů, tak hned šla do pokoje a do večera z něho nevyšla. Matt s Finnem si s ní už nevěděli rady a stále nevědí.

POHLED HOPE:
Seděla jsem ve třídě a poslouchala učitelku, která nám zrovna zadávala na tabuli matematický příklad. V hlavě se mi honilo nespočetně moc myšlenek a otázek, na které nevím a chci vědět odpovědi.

Učitelku vyrušil rozhlas, kde zaznělo "Hope Farago ať se okamžitě dostaví do ředitelny! Opakuji, Hope Farago, ať se okamžitě dostaví do ředitelny! Děkuji."

Okamžitě jsem slyšela Evie, jak se v zadní lavici směje.

Podívala jsem se vystrašně na Finna, který seděl hned vedle mě a dal mi neutrální pohled.
Nikdy jsem u něho tenhle pohled neviděla, takže jsem nevěděla, co tím pohledem myslel.
Bohužel jsem neměla čas přemýšlet nad Finnovým výrazem, musela jsem do ředitelny.
-
,,Dobré odpoledne Hope. Potřebuju s tebou něco probrat" povzdechl si ředitel a připravil si pár papírů.

Vůbec jsem neměla ponětí o čem semnou chce mluvit. Však nedělám žádné problémy, nebo ano?

,,Hope, tvoje známky jsou horší a horší" ukázal mi moje známky a mě začalo bouchat srdce.

,,J-já-já si je zlepším" ujišťovala jsem ho.

,,Hope, Finn mi řekl, co se s tebou děje a naprosto chápu, že tvoje známky kvůli tomu všemu spadly dolů. Vždycky jsi byla skvělá studentka. Ale je tu jedna věc, která se musí provést a je to pro tvé dobro-" povzdechl.

,,Vy mě chcete vyhodit ze školy?" zamračila jsem se.

,,Hope, to rozhodně nechci a ani to neplánuju. Škola se rozhodla, že ti zařídíme na nějakou chvíli pobyt v psychiatrické léčebně"

Koukala jsem na něho úplně zamrzle. Nevěděla jsem, co na to říct, byla jsem úplně paralyzovaná.

,,Potřebuju aby sis došla do třídy pro zbytek věcí, šla domů a sbalila si věci, které tam sebou chceš mít" pohladil mě po rameni a zalil si svoje kafe.

Odešla jsem z ředitelny a snažila se zadržet slzy, které mi už stejně začaly stékat po tvářích.

Otevřela jsem prudce dveře od třídy a klasicky se na mě všichni otočili. Šla jsem ke své lavici, dala si věci ze stolu do batohu a odešla pryč.
Ani jsem se nepodívala na Finna, vlastně na nikoho.
————-
Přišla jsem domů s brekem a Matt za mnou hned běžel s vyděšeným obličejem a zeptal se mě, co se děje.

,,Škola mě poslala do zkurvený psychiatrický léčebny!" zakřičela jsem.

Matt mě rychle a silně objal. Zase z něho byla silně cítit čokoláda, sladkosti, cigarety a monster.

,,To bude v pohodě, to bude v pohodě" hladil mě v objetí po vlasech.

Trochu jsem se uklidnila a zeptala se Matta, jestli mi nechce pomoct zabalit si věci. Souhlasil a tak jsme spolu šli do mého pokoje a zabalili důležité věci.

Všimla jsem si, že mi Matt dává do tašky naši společnou fotku, kde jsme všichni tři. Pousmála jsem se, ale dělala jsem, že jsem si toho nevšimla.
-
,,Hope? Matte?" slyšela jsem Finna, který přišel ze školy.

,,Jsme nahoře!" zakřičel Matt, který mě znova držel v objetí, jelikož jsem se znova rozbrečela.

,,Hope, je mi to moc líto" přiběhl Finn k nám a taky mě objal.

Všichni tři jsme se objímali a mě bylo aspoň o trochu zase líp. Jen prostě ale furt nedokážu pochopit, že mě škola poslala mezi cvoky. Však kdyby mě ve škole nešikanovali, tak nic z tohohle se nestane, sakra!