Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

4.

Vstala jsem a uviděla, že Finn v posteli není. ,,Finne?" řekla jsem ospalým hlasem. Bohužel jsem ale žádnou odpověď nedostala. Bylo mi to divné, tak jsem se z postele zvedla a podívala se po baráku. Nikde nic. Finn nikde.
Vzala jsem telefon a rozhodla se mu zavolat, ale nezvedal to a ani na zprávy neodepisoval. Nevěděla jsem, co se děje. Jediný, komu jsem mohla napsat byl Adam. Nechtělo se mi mu psát, ale potřebovala jsem vědět, že je Finn v pořádku.

Hope : Ahoj, neozval se ti teď nějak ráno Finn? Já jen, že mu volám a píšu a on mi to nezvedá a ani neodepisuje...

Adam: Ahoj, hele já si s nim asi před 5 minutama psal, tak nevim co mu je zas

Hope: Dobře, děkuju...

Adam: Není vůbec za co. Já jen nechápu proč ti nezvedá telefon a neodepisuje... no vlastně, on tohle občas dělá všem. On jen tak zmizí a nikdo o něm nic neví..

Hope: Fakt? To je od něho celkem hnusný... nechceš se dneska sejít? Nic o Finnovi nevím a vím, že vy dva jste nejlepší kamarádi a tak mě napadlo, že bys mi o něm mohl aspoň něco říct.. prosim.. Já jen odvedu ségru do školy a můžeme si někde dát sraz :)

Adam: Taky dneska na školu kašlu a jo, klidně půjdu. Dáme sraz u zastávky, jak bydlí Lucy? Počkám tam na tebe než odvedeš sestru ;)

Hope: Dobřeeee

Takže jdu s Adamem ven. Nevim, jestli je to dobrý nebo špatný nápad. No co už... už jsem se s nim domluvila a rušit to nebudu. Potřebuju se něco dozvědět o Finnovi, protože mám pocit, že se do něho začínám zamilovávat a já nevím jaký je.

Hned jak jsem odvedla Maddie do školy, jsem hned šla za Adamem a už zdálky ho viděla, jak sedí na lavičce se sluchátkama v uších a telefonem v ruce.
Začalo mi bouchat srdce a začínala jsem se potit.

,,Ahoj Adame" pozdravila jsem a u toho se usmála. Adam se na mě podíval a bylo to, jako kdyby se celý svět najednou zpomalil. Neumím to vyjádřit...
,,No nazdár" objal mě a šli jsme se projít do lesa.

,,A vy dva jste byli včera spolu nebo jak?" zeptal se mě Adam.
,,Vlastně u mě i spal, protože mám problémy doma a včera právě jeden byl a já se ségrou bála, tak u nás přespal kdyby se náhodou ještě něco stalo...ale ráno už tam nebyl a prostě neodpovídá mi" povzdechla jsem.
,,To je divný...hele jak jsi chtěla vědět něco o Finnovi...nejdřív mi Hope řekni, jak ho vnímáš ty sama, jaký na něj máš názor" dal si ruce do kapes a čekal co řeknu.
,,No...myslim si, že Finn je fakt hodnej kluk s fakt dobrým srdcem. Nepije, nehulí, nekouří, nefetuje. Takovej nevinnej kluk" zasmála jsem se a uviděla, jak Adam vykulil oči.
,,Kéžby takovej fakt byl, i když já mám co říkat" ušklíbnul se.
,,No...a jakej teda je? Když není takovej, jak já říkám?" řekl jsem s klepavým hlasem, protože jsem se nejspíš opět v někom spletla.
,,No Finn není nevinnej kluk. Je hodnej, má dobrý srdce, ale víš... on hulí, kouří a i pije. Spíš hodně hulí a když je zhulenej, tak se chová jak největší kretén, který nemá city. Je schopný tě ignorovat klidně několik dní a je mu to jedno." pokrčel ramenama Adam.

Našli jsme jezero u kterého byla lavička, tak jsme si tam šli sednout a asi 10 minut spolu nemluvili. Neměli jsme si co říct, bylo to trapný.

,,Tak to jsem si o Finnovi nemyslela no...na mě byl fakt hodný" řekla jsem zklamaně.
,,Ze začátku je hodnej na každýho člověka, ale po čase se jeho chování projeví a to se ti líbit nebude" koukal mi Adam do očí.

Furt jsem nevěřila tomu, co Adam říká a Finna jsem se prostě zastávala. Třeba Adam kecá.

,,Hele, teď na mě hodný je a jestli na mě bude třeba za měsíc zlej, tak ať.  Já taky nejsem ta, za kterou mě každý má" zasmála jsem se.

Adam mi už neodpověděl a raději si zapálil cigáro.
,,Chceš taky?" ukázal na krabičku cigaret.

Podívala jsem se na Adama a on z mého obličeje poznal, že jsem nikdy cigarety nezkoušela.

,,Počkej, tys nikdy neměla cígo?" divil se a u toho se začal smát.
,,Ne?" zasmála jsem se s nim.
,,A chceš to zkusit?" popotáhnul si.
,,Když já ti nevim" koukala jsem na krabičku a nebyla si jistá, jestli to zkusit nebo ne.
,,Hele, když ti to nebude chutnat, tak to dokouřim já, dobře?" prohrábnul si vlasy a začal vytahovat jednu cigaretu z krabičky.

,,Tak co, chutná ti to? Nemotá se ti hlava nebo něco?" zeptal se.
,,Ne, jsem v pohodě a chutná mi to, ale vem si to" dala jsem Adamovi cigaretu, aby ji po mě dokouřil.

Adam si ji teda vzal, ale odhodil ji do jezera. Koukala jsem se na něho, jako co dělá, že je to škoda. ,,Proč si to-" nedořekla jsem to a cítila Adamovy rty na těch mých.
Neodtáhla jsem se od něho, nevím proč. Líbali jsme se a já zapomněla aspoň na chvíli na ty problémy, které se mi honí každou chvíli hlavou.