Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

17.

POHLED FINNA:
Dneska jdu zase za Hope do nemocnice a doufám, že se ji paměť už vrátila a nebude říkat ty hlouposti.

Včera jsem zmlátil Adama až do krve a byl super pocit, mu to všechno vrátit a dostat tu zlost ze sebe. Mrzí mě, že si Hope tímhle musela a musí projít. Adam je kluk, kterej si žádnou holku nezaslouží, protože mu může kdykoliv přeskočit v hlavě a udělá něco, co by normálně neudělal.
————————————————————————
POHLED HOPE:
Přišla za mnou dnes babička, ale bez Maddie. Nemám ji za zlé, že ji sebou nevzala. Je to dobře, že tu není, nechci aby mě takhle viděla.

,,Hope, vadilo by ti, kdyby u mě Maddie na nějakou tu chvíli bydlela?" zeptala se mě babička.

Mám svou malou sestru radši u sebe doma, ale teď to tam není bezpečné a navíc, bůh ví, co se ještě stane. Asi bude vážně lepší, když u babičky chvilku bude. Potřebuju čas.

,,Byl tu včera za tebou i nějaký kudrnatý kluk, prej jel s tebou sanitkou" držela mě za ruku babička a já se na ni udiveně podívala.

"Finn?!" pomyslela jsem si.

,,Přijde i dneska?" podívala jsem se na babičku smutně. Je mi líto, že tohle musel Finn vidět. To jak jsem proletěla oknem, jak jsem si ho nepamatovala a co když ještě něco ?

,,Přijde, podle mě už dávno čeká v čekárně. Já půjdu, ať si spolu stihnete promluvit" pohladila mě po vlasech a odešla. Chvilku po ní přišel Finn.

,,Ahoj" podrbal se Finn za krkem. Měl celé krvavé klouby. S někým se stoprocentně musel poprat.

,,Ahoj Finne" pousmála jsem se a koukala na něho mezitím, co si sedal vedle mé postele na židli.

,,Už víš kdo jsem, to je fajn" zasmál se.

Bylo strašně krásný vidět ho se zase smát. Dlouho jsem to neviděla.

,,Finne, je mi to blbý, ale mohl bys mi říct, co jsem ti včera tady říkala? Nic si ze včerejška samozřejmě nepamatuju" poprosila jsem ho.

,,No, byl jsem překvapený, protože jediný, koho sis pamatovala byl Adam. Měla si celou dobu za to, že spolu furt jste a nic se nestalo. Říkala jsi, že spolu máte nádherný vztah a jsi šťastná. Abych byl upřímnej, tak trošku ve mě hrkly blitky, když jsi to dořekla" dostal záchvat smíchu a já měla mezitím úsměv na obličeji a zároveň znechucený výraz.

TO JSEM NEŘEKLA, ŽE NE!!!!

,,Panebože, jsem ze sebe znechucená" povzdechla jsem si. Chtěla jsem si prohrábnout vlasy, ale zapomněla jsem, že jsem připojená na různý přístroje. ,,Au!" zasyčela jsem a rychle dala ruce dolů.

,,Ukaž, já ti ty vlasy srovnám" upravil mi Finn pramen vlasů. Starej dobrej Finn je zpátky.

,,Hope strašně se ti omlouvám, že jsem tohle dopustil. Neměl jsem tě tam nechávat samotnou" rozbrečel se mi přímo před očima. Bylo vidět, že ho to vážně mrzí.

,,Finne, tohle není tvoje chyba" usmála jsem se na něho a stiskla jsem jeho ruku tou mou.