Ahojky! Jak jste si mohli všimnout, změnila jsem obal této knížky. Jak můžete vidět, na obálku jsem přidala i Adama a Evie :) Doufám, že to ničemu nevadí a líbí se vám více, jak ten předešlý, protože mě ano!!💗
POHLED FINNA:
Proč jsem ji nechal samotnou?!! Co mě to proboha napadlo? Měl jsem ji vzít sebou a nebo prostě na ten záchod nechodit. Jsem tak neskutečně hloupej.Byl strašnej pocit, když Hope zapomněla kdo jsem. Koukala se na mě, jako kdyby mě viděla poprvé v životě.
Jel jsem s ní sanitkou až do nemocnice. Chtěl jsem ji držet za ruku, aby se nebála, ale nenechala mě. Pohled na ní byl strašný! Měla rozmazaný make-up, z nosu ji tekla krev, měla odřenou bradu a nejspíš i zlomenou ruku.
,,Zkurvenej Adam!" pomyslel jsem si v hlavě mezitím, co jsem čekal v čekárně na doktora, až mi řekne informace.
"Tohle je tvoje chyba Finne, nechal si jí tam" zakřičel hlas v mojí hlavě.
,,Kde je Hope?" přiběhla její babička. Bylo mi hned jasný, že její stupidní rodiče by nepřišli.
,,Na pokoji. Čekám, až přijde doktor a řekne, co a jak" povzdechl jsem si.
Cítil jsem se vážně špatně, protože za tohle jsem mohl já. Kdybych ji nenechal samotnou, tak žádným oknem neproletí.Viděl jsem, jak z jejího pokoje už konečně vychází doktor. Pomalu jsem se s její babičkou zvedl a začalo mi bušit srdce. Bál jsem se, co nám řekne.
,,Hope obdržela mírné zranění, není to nic moc vážného. Má zlomenou levou ruku, mírně odřený obličej a kolena. Ztratila paměť, ale podle vyšetření by se ji měla každou chvíli vrátit. Pokud chcete, tak běžte za ní, ale po jednom! Jelikož teď nemá vůbec ponětí, kdo jste, tak by to pro ni nebylo moc příjemné. Hope tu zůstane na 2 dny a potom může jít odejít domů. Buďte na ni pomalí a milí" usmál se na nás doktor a odešel.
,,Tak jdi k ní chlapče první, já bych nezvládla se na ní dívat, když neví kdo jsem" usmála se na mě babička Hope.
———————————————————————-
,,Ahoj Hope" otevřel jsem pomalu dveře a viděl jsem, jak se lekla.Co ji to ti lidi provedli? Však ona je úplně zničená na miliony malých kousků. Však byla člověk, kterej si od lidí nikdy nenechal nic libit a teď? Teď je přesný opak!
,,Kdo jsi?" koukala na mě udiveně a vyděšeně.
,,Jsem Finn, Finn Wolfhard. Teď si mě nepamatuješ a chvilkama si i myslím, že je to dobře. Jsme kamarádi už celkem dlouho" usmál jsem se na ní se slzama v očích, které jsem se pokoušel zadržet.
,,A..a..Adam?" zamračila se na mě a já na ní.
To si vážně potom všem do prdele vzpomene na Adama? To si ze mě dělá někdo už solidně prdel.
,,Adam?" zamračil jsem se na ní a čekal na její odpověď.
,,No ano, však s ním chodím" zasmála se.
Vypadá to, že zapomněla jen některou část. Jak ji to teď mám vysvětlit? Jak ji to teď doprdele mám vysvětlit?
,,Víš no...ty už s Adamem dávno nechodíš Hope" chytl jsem ji za ruku, kterou ona hned dala pryč.
,,Nene pleteš se. Máme spolu krásný vztah a za nic bych ho nevyměnila. Jen si vymýšlíš" zvýšila na mě hlas.
Nemohl jsem ji říct všechno, však nevím, co by se stalo. Musím ji v tom bohužel nechat, ať si vzpomene sama.
Každopádně teď? Teď jsem pěkně vytočenej.,,Uvidíme se zítra" usmál jsem se falešně na ní a odešel jsem z pokoje pryč.
,,Tak co-" zvedla se její babička ze židle a já ji rychle odpověděl, mezitím co jsem byl na cestě za tím magorem Adamem.
,,Furt si nic nepamatuje, běžte domů a zkusíme to zítra" odešel jsem z nemocnice a o kousek dál odešla i její babička.
————————————————————————
,,Tyvole čau Finne" chtěl mě Adam poplácat po zádech mezi dveřma. Místo toho jsem ho chytl za krk a zatáhl dovnitř do baráku.,,Ty parchante, máš vůbec ponětí, cos ji udělal?!" přirazil jsem ho na zeď a jeho krk pustil.
,,Co? Udělal jsem dobrou věc, nic extra se nestalo, tak toho Finne nech" zasmál se a chtěl odejít.
,,Ty kreténe! Ve škole ji mlátěj a dneska proletěla oknem do prdele!" křičel jsem na Adama víc a víc, až jsem mu dal pěstí.
,,Tohle jsem nevěděl, promiň" chytl se za místo, kde dostal pěstí.
,,Mě se do prdele neomlouvej! Ona si teď ani nepamatuje kdo jsem! Ztratila paměť a za všechno můžeš jenom ty! Seš zkurvenej psychopat, kterej se nedokáže vypořádat s tím, že se s nim holka rozešla!" mlátil jsem Adama do obličeje a ani se nebránil.
ČTEŠ
Řekni Mi, že Mě Nemiluješ
FanfictionMladá sedmnáctiletá studentka Hope se stará o svou rozpadlou rodinu. Její rodiče na tom nejsou zrovna nejlíp, táta silný alkoholik a máma na několik týdnů jen tak zmizí. Většinu času je doma sama se svou mladší sestrou o kterou se stará převážně ona...