Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

57.

O TÝDEN POZDĚJI...

POHLED FINNA:
Dneska jdeme s partou ven a užít si trošku zábavy, což vlastně děláme každej den. Máme v plánu jít do obchodu a vzít pár chlastu a jít si prostě někam sednout, zahulit si a prostě kecat.

Můj vztah s Evie je zatím moc fajn, ale mám pocit, jako kdyby v něm něco chybělo. Nevím co, ale něco prostě chybí.
-
,,Kdo dneska řídí?" zeptala se nás Evie. Všichni jsme se na sebe koukli a čekali, kdo se nabídne.
,,Tak já" nabídl jsem se.

Já budu čekat s nastartovaným autem a ostatní z party půjdou za tím pro ten chlast. Musím být připravený hned vyjet, abychom nebyli chyceni.

POHLED HOPE:
Táta furt nikde, zase se vypařil v tom nejhorším. Já už si v něm vytvořila důvěru a on to zase celý pokazil a radši někam odešel.

,,Finn si celkem užívá" ukázala jsem Mattovi Finnovu fotku na Instagramu. ,,Debílek" zasmál se a položil si hlavu na moje rameno, když jsme spolu leželi v jeho posteli.
,,Chybí mi" povzdechla jsem si a zamkla telefon. ,,Chybí ti ten starej Finn, ne tenhle parchant" podíval se na mě Matt a já si uvědomila, že má pravdu.

Finn už není to, co býval. Tohle už není Finn, ale Spike. Jeho přezdívka je známá po celé škole a už mu tak říká každý, je to otravný.

,,Půjdu si dělat čaj, chceš taky?" podíval se na mě Matt, když se zvedl z postele. ,,Ne, děkuju" pousmála jsem se a hned, co Matt odešel z pokoje, jsem se přemístila do toho mého.

Snažila jsem se nenapít, ale ten táty odchod a Finn mi akorát dávají důvod, abych se napila.
Chtěla jsem se nejprve napít jen malinko, ale skončilo to opět tak, že jsem se napila víc než málo.

,,Hope-" otevřel Matt dveře od pokoje a hned, jak si všiml flašky, kterou jsem držela v ruce mi ji z ni vzal. ,,Už zase?" povzdechl si. ,,Promiň Finne" rozbrečela jsem se. Matt se zamračil, položil flašku na stůl a sundal si brýle. ,,Já nejsem Finn Hope" zakroutil hlavou a práskl dveřmi.

MATTŮV POHLED:
Já chápu a rozumím tomu, že je to teď pro Hope těžký a strašný, ale musí toho nechat. Skončila úplně stejně jako Cesar a nedovolím, aby to skončilo tak, že se zabije jako on.

Vzal jsem si klíče od bytu a odešel najít Finna. Na instagram dával, kde právě teď se svou partou je, takže jsem se rozhodl, že za ním půjdu. Nenechám, aby Hope ubližoval ještě víc.
—-
,,Hej, ubožáku!" zakřičel jsem na Finna, který se svou partou stál u auta a kouřil. ,,Spiku, nějakej červenovlasej cápek na tebe řve" zasmál se kluk naproti němu.
Finn odhodil cigaretu a čekal, až k němu dojdu.

,,Jdi pryč" podíval se na mě Finn a čekal na to, až odejdu. ,,Myslíš, že se tě bojím? Já vím, kdo doopravdy jsi Finne" křikl jsem mu do obličeje.

POHLED FINNA:
Flashback:
,,Finne, jdi si pro batoh a jdi do tý školy" křičela na mě máma. Rozbrečel jsem se, když jsem dojedl svou snídani. Nechtělo se mi tam. Každý mi tam říkal, že jsem nula a loser.
,,Nejdu tam! Jsem loser mami! Copak to nechápeš? Nikdo mě nemá rád!"

Přišel jsem do školy a hledal volné místo, kam bych si mohl sednout. ,,Tady! Sedni si tady" zamával na mě Matt a já si k němu sedl.
,,Nebuď smutný Finne, mě taky nadávají. Aspoň jsme v tom spolu" pousmál se na mě Matt.

Konec flashbacku.
——-

,,Co chceš Matte?"povzdechl jsem si a opřel se o auto. ,,Tak ty se mě ještě ptáš? Zničil si Hope, ty kreténe! Stal se zní zkurvenej závislák na chlastu a Cesar se zabil! Chápeš to už doprdele?! Chápeš, co jsi způsobil?" zakřičel mi Matt do obličeje.

Jestliže Matt říká pravdu, tak mě to mrzí. Nečekal jsem, že se tohle všechno stane.

,,Skvělý, tak teď dokonce chrápeš i s Evie, mezitím co se Hope utápí doma v chlastu? Ty seš nemožnej" zasmál se Matt a podíval se na to, jak se s Evie držím za ruku.
,,Chodíme spolu, blbečku" zamračila se na Matta Evie. ,,Vy dva se k sobě náramně hodíte. Blbeček vedle blbečka. Víš co Finne? Šukej si tady dál tuhle odpornou machnu, ale aspoň se doprdele Hope omluv!" plivl mi Matt do obličeje a odešel pryč.
——
,,Proč si mu nic neřekl?!" podívala se na mě Evie a stiskla moji ruku ještě víc. ,,Co bych měl takovýmu debilovi říkat?" zasmál jsem se falešně a zapálil si další cigaretu.

,,Finne? Mohla bych dneska spát u tebe?" zeptala se mě Evie. Popotáhl jsem si a podíval se na ni zamyšleně. ,,Promiň zlato, dneska to nejde. Rodiče jsou doma" zalhal jsem.

Rodiče doma nejsou, ale po tom, co mi Matt řekl nemám chuť na to, aby semnou večer byl. Chci být sám, jenom sám.

POHLED EVIE:
Kdybych Finnovi řekla důvod, proč chci u něho dneska spát, tak by mě možná nechal. Vlastně ani nevím, proč jsem mu ten důvod neřekla.
Ten důvod je ten, že ke mně dneska mají v plánu jet rodiče a já je nemůžu vidět! Furt jsou stejní jako dřív, určitě jsou.
-
Přišla jsem domů a všimla jsem si, že dveře jsou odemčené. Jak se sem sakra mohli dostat? Oh, počkat...jsou to přeci moji rodiče.

,,Čau" povzdechla jsem si, dala si tašku na věšák a zula si boty. ,,No nazdar, co nám na to řekneš? Přišla si akorát v čas" křikl na mě otec, který s mámou seděl u televize. Zamračila jsem se, protože jsem neměla absolutně žádnýho tucha, o čem mluví.

,,Co nám řekneš na tohle?" ukázala máma na televizní obrazovku. Rychle jsem k nim běžela a uviděla jsem, že já a moje parta jsme v televizních novinách.

,,Partička nezletilých vykradla tuhle neděli obchod! Bezpečnostní kamery zachytily jejich obličeje!"

Ukázaly tam obličej každého z nás a moje celé tělo se začalo klepat. Věděla jsem, co bude následovat.

,,nebijte mě, prosím" zakryla jsem si obličej a rozbrečela se. Bohužel jsem to řekla pozdě a schytala jsem od táty silnou facku, která se rozlehla po celém domě. ,,Co se ti honí hlavou, ty svině! Uvědom si, že tohle je i na nás!" zakřičeli oba dva na mě.
,,Vypadněte z mýho baráku! Já vás tady nechci!" zakřičela jsem na ně, když jsem seděla na podlaze opřená o zeď. ,,To si piš, že odcházíme. Ty naše dcera totiž už nejsi" plivla mi máma do obličeje.

POHLED HOPE:
,,Kde jsi byl?" zeptala jsem se Matta, který přišel nějaký naštvaný. ,,Jenom se projít" pousmál se a objal mě. ,,Napadlo mě, že bychom mohli sem pozvat Maddie na pár dní. Rád bych se s ní seznámil" navrhl Matt.
,,K-kdo je Maddie?" zamračila jsem se na Matta. ,,Hope, Maddie je tvoje mladší sestra"

Je ze mě taková troska, že jsem zapomněla na to, že mám sestru.