Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

70.

O 7 let později...

POHLED HOPE:
Nedávno jsme oslavily s Evie narozeniny mojí mladší sestry Maddie. Nemůžu uvěřit, že už je jí osmnáct let...však si ji pamatuju, jako malou holčičku, o kterou jsem se starala. Všechno to tak rychle uteklo a vše změnilo.

Už nějaký ten pátek pracuju v menší cukrárně společně s Evie. Je to skvělý, protože tam jsem s ní, je tam klid a pohoda, zákazníci jsou fajn...
Vlastně tam ani moc lidí nechodí.
-
,,Dobrou Hope" křikla na mě Maddie z jejího pokoje. ,,Dobrou" křikla jsem nazpět a zavřela za sebou dveře od pokoje. Rozsvítila jsem si lampičku a začala si uklízet celý pokoj, abych se unavila a šla spát. Poslední dobou se mi špatně spí a nejde mi usnout.

Otevřela jsem šuplík a začala z něho vytahovat věci. Naposledy jsem ten šuplík otevřela snad, když mi bylo jako Maddie, osmnáct. ,,Vau" usmála jsem se na fotku mých starých přátel.
,,Jak se teď asi mají" šeptla jsem a fotku si položila na postel.  Chtěla jsem celý šuplík vyndat, ale nešlo to. Něco tam muselo být zaseklého. ,,Notak" rvala jsem šuplík, až jsem ho nakonec celý vyndala a vypadla z něho červená obálka. ,,Co to-" položila jsem šuplík na zem a vzala si do ruky obálku. ,,Pro Matta a Hope?" zamračila jsem se a obálku otevřela.

"Pravděpodobně teď tohle čte Matt. Matte, neříkej nic Hope a ani Maddie. Nech si to pro sebe.  Myslel jsem si, že pití alkoholu bolest nikdy neodežene, ale mýlil jsem se. Po alkoholu mi bylo dobře a bolest jsem odehnal, ale zase předal bolest na někoho jiného. Ty a Hope jste mi ale pomohli a já se zbavil jak alkoholu, tak i celkově bolesti. Bohužel jsem to ale celé pokazil a strašně moc mě to mrzí. Zažil jsem s vámi neskutečně moc vzpomínek, které vždycky zůstanou v mém srdci. Matte, bral jsem tě jako svého vlastního syna a vždycky budu. Jsi skvělej kluk, kterej má velké srdce a plno lásky. Doufám, že jednou najdeš někoho s kým ti bude dobře. Hlavně buď vždycky sám sebou.  Hope, moc mě mrzí co se stalo. Byl jsem strašný otec, který ti vzal dětství. Prožila sis toho tolik a chápu tu bolest, kterou si teď procházíš. Vím, že je to těžké a také vím, že ty to zvládneš. Teď už ale nadešel můj čas. Mrzí mě, že to musí skončit takhle. Maddie, vím že mě asi moc neznáš, protože jsi malá a já se o tebe moc nezajímal, ale miloval jsem tě a vždycky budu. Užívej si dětství dokud můžeš a neudělej žádnou blbost. Nejspíš, když to teď Matte čteš...jsem pravděpodobně mrtvý. Řekni Hope, že jsem odjel na dlouhou cestu a nevím, kdy se vrátím. Nesmutněte ale, nemusíte. Udělal jsem to pro svoje vlastní dobro, protože mně už není pomoci. Užívejte svůj život, co nejvíc to jde. Nemrhejte časem. Miluju vás, sbohem.  Cesar. "

,,Panebože" dala jsem si ruku před pusu, abych svým brekem nevzbudila Maddie, ale nepomohlo to. ,,Jsi v pohodě?" přišla ke mně do pokoje. ,,Selhala jsem" podala jsem ji dopis, aby si ho sama přečetla. ,,Je to všechno moje chyba" brečela jsem. ,,Není to tvoje chyba" rozbrečela se Maddie taky a objala mě. ,,Musíme ten dopis spálit" utřela jsem si slzy a dopis si od Maddie vzala zpátky. ,,Tak pojď" zvedla se z postele. ,,Ne, až ráno...budeš unavená" povzdechla jsem si a dopis položila na stůl. ,,Ne, teď" chytila mě za ruku a dopis si vzala do ruky.

Připravily jsme venku na zahradě oheň a já dopis držela v ruce, a jen koukala na plameny ohně.

,,Já nemůžu" zakroutila jsem hlavou, když jsem chtěla hodit dopis do ohně. ,,Udělám to, nenechám tě s tím žít" tekly slzy sestře po tvářích. Dala jsem ji dopis do ruky a ona ho hodila do plamenů. Sedly jsme si k ohni a jen sledovaly, jak se dopis pomalu ztrácí.

,,Co je tak k smíchu? Protože mě nic k smíchu nepřijde" podívala jsem se Maddie, která se smála. ,,Usmívám se, protože ti konečně rozumím. Konečně tě chápu, Hope. Jsem teď ve věku, cos byla ty a už chápu, jak to pro tebe bylo všechno těžký" usmála se a chytila mě za ruku. Povzdechla jsem si a usmála se na ni taky. ,,Škoda, že tu není Matt. Co si pamatuju, tak by nás rozhodně nějak rozveselil" řekla. ,,To teda. Byla jsi pro něho všechno Maddie" utřela jsem si slzu, která mi začínala ztékat po tváři. ,,Takhle si ho budu pamatovat" položila si na mě hlavu a koukala do ohně, kde už dopis nebyl.

POHLED FINNA:
,,Koho bys chtěl dál pozvat na svatbu?" zeptala se mě Hanna, když jsme dělali seznam lidí na naši svatbu. ,,Napiš tam Hope Farago, Maddie Farago a Matt Nikelsky" nadiktoval jsem Hanně jména. ,,Kdo to je?" zasmála se.
,,Hope je moje bývalá přítelkyně, když mi bylo nějak osmnáct. Maddie je její mladší ségra a Matt býval Hope a můj nejlepší kamarád, bydleli jsme všichni spolu" pousmál jsem se a vybavil si všechny vzpomínky s nimi.
,,Proč si se s ní rozešel?" zamračila si na mě.
,,Musel jsem se odstěhovat sem kvůli škole...byli jsme do sebe šíleně zamilovaní, ale vztah na dálku prostě nejde. Pochybuji, že na svatbu přijdou. Beztak si mě už ani jeden nepamatuje, ale tak zkusit to můžeme" pokrčel jsem ramenama a sledoval jak Hannah píše pozvánku. ,,Hanno, nepiš tam naše jména, ať jim nedojde kdo je zve" poprosil jsem.

POHLED HOPE:
Šla jsem vyzvednout poštu, protože naše schránka začínala být tak plná, že by se tam snad už ani žádný dopis či noviny nevešly.

,,Co to má být" zamračila jsem se na dopis, kde se psalo "Pozvánka na svatbu". Běžela jsem za Maddie, abych ji to ukázala. Byla jsem zaskočena, protože jsem vážně netušila kdo by nás mohl pozvat. Proč by někdo zval Matta, když někam před 7 lety zdrhl?

Den svatby.
,,Jsi připravena?" přišla jsem do pokoje ségry. Vypadá přesně jako já, když jsem byla v jejím věku. Tak moc ji to slušelo. ,,Moc ti to sluší" pousmála jsem se ni. ,,Děkuju, to i tobě. Musí nám to slušet přeci, když nás zve někdo tajemný" zasmály jsme se.

Naskočily jsme do auta a vyrazily na adresu, která se psala na pozvánce. Celou cestu jsme přemýšlely nad tím, kdo by nás mohl pozvat. Bohužel nás nic ale nenapadlo.

,,Přijely jsme akorát, už to začíná!" křikla Maddie když viděla, že si lidé začínají venku sedat. ,,Rychle, vystup!" křikla jsem nazpátek a rychle vystoupila z auta.

Sedly jsme si na židle, kde byly napsané naše jména, ale někdo vedle nás chyběl...Matt.

,,Hele už někdo přichází" drkla do mě s nadšením sestra.

,,Finn-" vydechla jsem.