Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

5.

,,Promiň, já...já už musím jít" odtáhla jsem se od něho a rychlým krokem odešla pryč. Nevěděla jsem, co jiného dělat.

Cestou domů jsem se snažila dovolat Finnovi.
1 hovor - nic
2 hovor - nic
3 hovor - nic

,,Kurva tak co děláš, že nejsi schopnej to zvednout?!" řekla jsem hlasitě a nahrnuly se mi slzy do očí.
Co když mě prostě jen ignoruje a nechce semnou prostě už mluvit, kvůli tomu, co se stalo u nás doma?

Dorazila jsem domů a uviděla, že jsem dveře odemčené.
,,Maddie?" zakřičela jsem. Myslela jsem si, že Maddie dorazila ze školy domů, ale pak mi došlo, že je to blbost.
Byla jsem celá ubrečená a viděla jsem rozmazaně, jak jsem měla slzy v očích.

,,Hope" uslyšela jsem hlas za mnou. Otočila jsem se a uviděla mámu, která sedí u stolu na židli a pije kafe.
,,mami?" objala jsem ji a ucítila, jak smrdí chlastem a trávou, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Spíš mi vrtal hlavou Finn a Adam.

,,Hope, co se děje zlatíčko?" pohladila mě po vlasech a já se ji na rameni rozbrečela.
Řekla jsem mámě jak o tom včerejšku, tak i o Finnovi a Adamovi. Máma se mě snažila pochopit, ale byla tak mimo, že mi řekla jen "aha, to bude dobrý". Vždycky mi dávala velké rady, mluvila semnou hodiny a teď mi řekne jen tohle.

,,Hope, ráda jsem tě viděla, ale teď už musím jít. Řekni Maddie, že má ode mně koupeného plyšového slona" usmála se na mě a zavřela za sebou dveře.

Takže máma si tu sem přišla udělat jen kafe a najít peníze, jako vždy. Hezký.

Rychle jsem zkontrolovala všechny naše skrýše, kde schováváme peníze a uviděla, že chybí dva tisíce. "Ty svině!" zakřičela jsem přes celý barák, že to museli slyšet i sousedi.

Seděla jsem na podlaze a rozbrečela se. Všechno je tak neskutečně těžké a já už nevím, jestli to zvládnu. Kdy už tohle všechno přestane?

Uslyšela jsem, jak mi zvoní telefon, který jsem měla na stole. Pomalu jsem se zvedla a vzala telefon do ruky s doufáním, že mi volá Finn, ale volal mi Adam.
Rychle jsem si utřela slzy a snažila se neznít, jako kdybych brečela.

,,Ano?" snažila jsem se to říct v klidu, ale Adam to poznal a řekl "ty brečíš?". ,,Možná" zasmála jsem se, ale mezitím mi teklo víc a víc slz. ,,Mám přijít? Nebo ne, neříkej nic! Za 5 minut jsem tam" a típl telefon.

Měl pravdu, byl tu vážně za 5 minut. Otevřela jsem mu a jako mámě jsem se mu rozbrečela na rameni.

,,Áďo já už nevim, co mám dělat" brečela jsem mu v objetí. ,,Pššt pojď si sednout ju?" vzal mě za ruku a sedli jsme si na gauč. ,,Finn mě ignoruje, máma nám vzala peníze, táta mě málem zabil" brečela jsem dál a dál. ,,Hope..Hope podívej se na mě" chytl mě za ramena a chtěl abych se mu koukala do očí. ,,Možná tě Finn ignoruje, rodiče jsou hloupý, ale jsem tady já. Budu tady pro tebe jasný?" koukal mi přímo do očí a já věděla, že říká pravdu. Zakývala jsem hlavou pro ANO a objala ho. ,,Děkuju" šeptla jsem.

Adam nakonec není tak špatný, jak se zdá. Jen to udělaly ty drogy, které si dal na tom privátu u Lucy...

,,Mám mu zavolat?" vyndal z kapsy telefon. ,,komu?" utřela jsem si slzy. ,,Finnovi" koukal se na mě a čekal, co odpovím. ,,Zavolej mu, mě už je asi jedno, co se stane" falešně jsem se zasmála. Ne, vážně mi to jedno není.

Samozřejmě, že to Adamovi Finn zvedl hned.
,,Ty kreténe, neumíš to Hope zvednout a nebo ji odepsat?" seřval Adam v telefonu Finna. Asi Adamovi na mě vážně záleží, narozdíl od Finna.
,,Nepsala mi a ani mi nevolala" zasmál se Finn a já chytla nerva. "Dej mi ten telefon" vzala jsem Adamovi mobil z ruky. ,,Že já ti nevolala?! Doprdele, já ti volala nejmíň 8x a psala ti několik zpráv a ty tady Adamovi řekneš, že jsem ti nepsala a ani nevolala? Lháři!" hodila jsem Adamovi mobil do klína a zvedla se z gauče.

,,To je takovej kretén!!" zakřičela jsem. Viděla jsem, jak mu to Adam típl a šel hned za mnou. "Hope klid, tohle je u něho normální. Říkáme tomu, že má krámy, tohle mu vážně trvá většinou týden a pak je to zase ten starej hodnej Finn" objal mě a já mu potom dala hned pusu.