Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

10.

POHLED HOPE:
Přijde mi, jakoby se mi v životě nedařilo. Máma s tátou se o nás nestarají, starám se o svou mladší sestru sama a Finn je teď na mě bezdůvodně naštvanej. Jen mi ale nedochází, proč, co jsem udělala?

Byl už večer, když jsem dělala sobě a Maddie večeři. Stále jsem kontrovala telefon, jestli mi nenapsal Finn. Stále přemýšlím, co mu vadilo.

,,Hope?" promluvila Maddie, kterou jsem naprosto ignorovala, jelikož jsem byla myšlenkama úplně jinde. ,,Hooupeee" otravovala, ale stále jsem byla mimo. ,,Hope!" zakřičela a já se konečně probrala. ,,Co je?" podívala jsem se na svou sestru úplně udiveně. ,,Dneska jsi nějak mimo" zachychotala se až málem spadla ze židle. ,,Nejsem, jen přemýšlím, že bych dnes pozvala Lucy k nám" utřela jsem umyté příbory. ,,Fakt?" rozzářily se jí oči.
,,Jo, ale ty už budeš dávno v posteli a budeš spát" usmála jsem se na ni ironicky.

Vím, že se občas k Maddie chovám zle, vím to. Já jen...ne vždy si to uvědomím. Vychovávat svojí mladší sestru, když vaše rodiče jsou alkoholici a feťáci, není jednoduchý. Nikdy jsem netušila, že svoje zlatý dny budu marnit tím, že budu dělat mámu svojí vlastní sestře.

Byly jsme po večeři a Maddie už šla spát. Uklidila jsem špinavé nádobí a utřela prach, než Lucy přišla. Lucy je pro mě strašně moc důležitá, i když se často nevidíme, tak vztah, který spolu máme je skvělej. Se vším mi pomůže a vím, že jí můžu věřit.

,,Ahoj, zlatíčko" objala mě Lucy mezi dveřma. Tak ráda jsem ji zase viděla. Její dlouhé tmavé vlasy, nádherný úsměv a plná energie.

,,Tak povídej Hope, copak se stalo?" držela horký hrnek s kafem ve svých rukách.
,,Rozešla jsem se s Adamem a když jsem to řekla Finnovi, tak vypadal naštvaně." pokrčila jsem ramenama a čekala, co z Lucy vypadne.
,,Naštvaně?" koukla se na mě se zmateným výrazem. ,,Jo a já prostě nevím proč" řekla jsem smutně a Lucy mě chytla za ruku. ,,Zavolej mu" stiskla mi ruku a já se na ni podívala s vyděšeným výrazem. Bojím se, bojím se toho, co by mi pověděl.
,,Lucy, já nemůžu" zakroutila jsem hlavou. ,,Napiš mu aspoň, jestli nechce zítra někam zajít, že si s nim chceš promluvit". Nemohla jsem Lucy říct ne, prostě jsem ji to odkejvala a řekla jsem jí, že mu napíšu zítra ráno...jestli budu mít odvahu.

POHLED FINNA:
Nemůžu uvěřit tomu, že se s Adamem rozešla. Však ho přece tolik milovala...nebo ho snad zas tak tolik nemilovala? Nevím.

Myšlenky mi lítaly hlavou a mě došlo, že furt myslím jen na Hope.
,,Finne ne" zakřičel jsem do polštáře.
Hope je moje nejlepší kamarádka a doufám, že mě tak taky bere. Neříkám, že mi Hope nepřijde krásná, ona je nádherná a dokázal bych si s ní představit vztah, ale prostě jsme NEJLEPŠÍ KAMARÁDI a nic víc nebude. Nikdy.  Z toho přemýšlení jsem usnul.

Zabrněl mi telefon, který mě ze silného spánku probudil. Promnul jsem si oči a snažil se na mém nočním stolku najít telefon.

Hope👻✨: Ahoj Finne, nechceš se dnes sejít? Chtěla bych si promluvit. :)

A sakra, rozhodně bude chtít mluvit o tom, proč jsem na ten jejich vztah zareagoval naštvaně. Problém ale je, že já sám nevím.

Finn: Ahoj, klíďo ;)

A teď musím rychle přemýšlet, jak jí to vysvětlím.