Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

30.

POHLED HOPE:
,,Takže, ukážu ti, kde budeš spát. Vlastně si můžeš vybrat" zasmála jsem se na nechápajícího Matta.

,,Proč máte takových pokojů?" podrbal se za krkem a podíval se na mě udiveně.

,,No, dřív tu bydleli rodiče a moje mladší ségra. Občas k nám na týden jezdila babička a příbuzní, tak proto" usmála jsem se na něho.

Bylo mi celkem líto, že vlastně jsem v tom domě zbyla už jen já, ale co se dá dělat? Život jde a musí jít dál.

,,Jak to, že tu teď bydlíš jen ty a Finn?" podíval se do pokoje pro hosty.

,,To je celkem na delší povídání. Můžu ti to říct až potom, co se tu zabydlíš?" ušklíbla jsem se.

Matt souhlasil a řekl, že si zabírá pokoj pro hosty. Bylo moc hezký vidět, jakou má radost z toho, že u mě může zůstat.
——-
,,Kluci půjdu nakoupit nějaký potraviny a celkově věci, když jsme tu ještě teď tři. Hned budu zpátky" vzala jsem si klíče z komody.

,,Hope, počkej! Nemám jít s tebou?" chytl mě Finn za ruku a já viděla Mattův  znova nechápající obličej.

,,V pohodě, zvládnu to" zasmála jsem se, rozloučila se a odešla do obchodu.

MATTŮV POHLED:
,,Mám otázku" zeptal jsem se.

,,Dlužíme ti hodně odpovědí koukám. Nic ti ještě neřekla, viď?" povzdechl si Finn.

,,No...ne. Vy dva spolu jste nebo??" ušklíbl jsem se.

Nechtěl jsem říct něco špatného. Nechtěl jsem si to u nich hned pokazit.

,,Nejsme. Mám ji rád, vlastně jsem ji nedávno i řekl, že ji miluju, ale odmítla. Takže jsme dál nejlepší kamarádi, což je vlastně možná i lepší" vysvětlil mi.

Nechci Finnovi dávat falešný naděje, ale já na Hope jasně vidím to, že k němu něco taky cítí a jen si to nechce přiznat. Lže sama sobě.

,,A proč teda tady vlastně bydlíš a proč si s ní chtěl jít radši do obchodu?" zním jak nějaký týpek u výslechu, ale vážně mě to zajímá.

,,Ve škole ji šikanují a Hope se neumí bránit, nebo spíš nechce. Její rodiče, teda teď už jen táta je alkoholik a feťák a když jsem u ní byl poprvé, tak na ni vytáhl brokovnici. Navíc teď na tom Hope není úplně nejlíp, máma ji umřela a ve škole ji nadávají za to, že ztloustla. Každý den spolu cvičíme a myslim si, že už teď vypadá dobře, ale furt to chce zapracovat no. Víš Matte, hodně mi na ní záleží a nechci aby se cítila špatně." povzdechl si.

,,Chudák holka. Má štěstí, že má po svým boku někoho, jako jsi ty Finne. Budu cvičit s váma, pokud nebude problém. Navíc, pamatuješ si Finne, jak u nás ve třídě šikanovali jednu holku? Jmenovala se Tory a já ji pomohl se bránit? Myslím si, že to dokážu i teď a Hope to dokáže. Dokáže se bránit, naučím ji to." usmál jsem se na Finna.
———
Byl čas večeře a my s Finnem se nabídli, že něco uvaříme. Já teda zrovna moc vařit neumím, vlastně vůbec neumim vařit. Jediný, co jím, je čokoláda, čínská polívka a nebo prostě něco z pytlíku.

,,Tyvole já to rozsypal" křikl jsem.

,,Matte, ty si fakt kretén" dostal Finn záchvat smíchu.

Hope se na nás otočila a začala se smát taky. Měl jsem mouku úplně všude a když říkám všude, tak všude.

,,Co děláte?" zeptala se nás se smíchem Hope.

Přišla blíž k nám, hlavně ke mně a sundala mi mouku z vlasů. Finn mě zas celého oprášil. Přišel jsem si, jak malý dítě, ale zase jsem se upřímně po dlouhý době zasmál.

,,Budeme vlastně dneska vůbec večeřet kluci?" ušklíbla se na nás a koukla se na linku, která byla plná různýho koření, věcí a nástrojů.

,,Budeme, když se k nám přidáš i ty" usmál se na ní Finn a prstem od mouky ji sáhl na nos.

,,Dobře dobře, přidám se k vám" zasmála se.

My tři v malý kuchyni a vařili jsme vlastně něco, co jsme ani nevěděli co je. Tyto dva lidi mi sedli hned, co jsem do toho domu vešel a věřím, že my tři to spolu dotáhneme daleko.
•
Ahoj! Pokud si semnou chcete popovídat nebo se zeptat na cokoliv, tak se mi nebojte napsat zprávu !!☺️ Moc ráda vám odpovím! Doufám, že se vám kapitola líbila💗