Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

52.

POHLED FINNA:
Bylo na čase to s Hope ukončit. Mrzí mě, že jsem na ni byl tvrdej, ale už se to nedalo vydržet. Furt jen Matt,Matt a Matt. Mě si už pomalu ani nevšímala a navíc, Matt je gay. Zkurvenej gay! Nemůžu tohle vystát, to vážně ne.

Sedl jsem si do upuštěného tunelu, kde se schází feťáci a všechny tyhle podivnosti. Nešel jsem tam proto, abych si něco dal, ale proto, protože tam bývá prý klid a taky byl. Nikdo tam totiž nebyl.

Zapálil jsem si cigaretu a užíval si to nádherný ticho. Uviděl jsem stín postavy, která šla směrem ke mně. Zamračil jsem se a čekal, až té postavě uvidím do tváře.

,,Co ty tady děláš?" zamračil jsem se a potáhl si. ,,Spíš, co ty tady děláš?" zasmála se Evie a sedla si na zem vedle mě. Povzdechl jsem si a neodpověděl ji. ,,Očividně jsme na stejný lodi, jak tak koukám" vytáhla si z krabičky cigaretu a zapálila si ji. ,,To teda nejsme" zakroutil jsem hlavou a koukal se na svoje boty. ,,Vážně ne? Tak mi odpověz teda, proč tady oba jsme" opřela se o zeď. ,,Rozešel jsem se s Hope a bydlím zpátky u rodičů" udělal jsem to samé, co Evie. Opřel jsem se o zeď a koukal na strop tunelu.

,,Však to byla stejně svině" zasmála se a vytáhla si z batohu flašku s vodou. ,,Takhle o Hope nemluv. Hope je skvělej člověk" podíval jsem se na ni a zamračil jsem se. ,,Ale notak, sám víš že to tak není" povzdechla si. Típl jsem cigaretu a zahodil ji. ,,Ty Finne taky nejsi ten hodnej kluk, za kterýho tě Hope má" odplyvla si.
,,Nevíš o čem mluvíš" odpověděl jsem ji.
,,Já narozdíl od tebe vím, kdo jsem. To ty se snažíš být něčím, čím rozhodně nejsi" zvedla se, dala si batoh na záda a byla na odchodu.
,,Dneska je u mně Michal, tak můžeš přijít nějak okolo 19:00 kdybys chtěl" nabídla mi a odešla pryč.

Evie má v jedný věci pravdu, nejsem tím kým jsem a nikdy jsem nebyl. Dělal jsem hodně špatných věcí a vlastně i furt dělám, ale snažím se být lepší.

POHLED HOPE:
Uklízela jsem v mém pokoji, abych tam měla po Finnovi čisto a nebyla po něm tady už žádná věc. Nechci ho vidět, nechci ho cítit, nechci vidět vzpomínky. Každou chvíli mi je do breku, kvůli tomu všemu, co se v mém životě děje.

,,Noták!" křikla jsem, když mi nešla vytáhnout nějaká skleněná věc pod postelí. Natáhla jsem ruku ještě víc a vytáhla láhev Vodky.

Schovali jsme ji s Finnem před rodičema, aby se nenapili.

Držela jsem ji v ruce a jen na ni koukala...asi 2 minuty, jen koukala a nic víc.
,,Nedělej to" řekl mi hlas v mé hlavě. Začaly se mi klepat ruce a srdce mi začalo bít.
,,Dopadneš jako tvoji rodiče" křičel na mě hlas v mojí hlavě.

Ignorovala jsem ten hlas, otevřela flašku a zhluboka se napila. Po spolknutí jsem se ušklíbla, oddychla si a uklízela dál.

POHLED FINNA:
Nevěděl jsem, jestli jít k Evie nebo zůstat doma. No, všechno je lepší než zůstat doma...
-
,,Nečekala jsem, že vážně přijdeš" usmála se na mě Evie a pozvala mě dovnitř, kde mě uvítal i Michal.

Sedl jsem si na gauč vedle Michala a čekal, až mi Evie nalije pití. ,,Bude ti vadit džus? Nic jinýho tady nemám" ukázala na mě s pomerančovým džusem v ruce. ,,Ne, nebude" odpověděl jsem ji a napil se džusu.

Evie si sedla naproti nám a usmála se na nás.
Začali jsme si všichni povídat o všem možným a já zjistil, že Michal s Evie nejsou tak špatní, jak se zdá.

O hodinu a půl později...
,,Hele já už půjdu, máma mě hledá" povzdychl si Michal a zvedl se z gauče. ,,To je škoda, tak zase někdy jindy" objala ho Evie.
Michal odešel a já s ní zůstal sám, což mi ani nějak nevadilo. Byli jsme oba dva rozkecaní, takže v pohodě.

Došlo taky i na soukromé a osobní problémy. Já ji řekl o těch mých a ulevilo se mi, když jsem to řekl někomu jinýmu, než Hope a Mattovi.

,,A co ty? Proč jsi občas taková a občas zase taková?" zeptal jsem se. Evie si povzdechla a na chvíli byla ticho. ,,Jako malá jsem to neměla jednoduchý. Ve škole jsem byla šikanovaná, za každou prkotinu. Doma se mě nezastávali, naopak jsem zažívala peklo i tam. Táta mě mlátil, zavíral do skříně, když jsem brečela. Máma se ho bála, takže dělala to, co on ji nařídil. Nakonec jsem utekla a našla si tenhle domeček, kterej je sice malej, ale lepší než minulost" pokrčela ramenama. ,,No, já si potom řekla, že si nenechám od lidí srát na hlavu, takže jsem se začala bránit. Šlo mi to a líbilo se mi, že se mě lidi začínali bát...takže jsem trošku přitvrdila, až se ze mě stalo tohle" povzdechla si a utřela si slzy, které ji málem začaly ztékat po tvářích.

Nevěděl jsem, co říct. Prostě jsem na ni lítostně koukal. Nečekal jsem, že mi Evie řekne tohle a tady jde aspoň vidět, že ne každý má skvělý život. Každý z nás bojuje s něčím, o čem nikdo jiný neví.

,,Prostě se ze mě stalo to, co jsem nenáviděla. Nenáviděla jsem zlý lidi, kteří ubližují ostatním, ale nakonec se to samé stalo i ze mě" koukla se do stropu, aby zahnala slzy.
Zvedl jsem se z gauče a klekl si k ní.

,,Hele, ty za to nemůžeš Evie. Nemůžeš za to, že se tohle z tebe stalo. Může za to ta minulost a já to naprosto chápu, jasný? Nebreč, bude to lepší" usmál jsem se na ni a objal ji.

POHLED HOPE:
,,Poslední lok a už tu flašku zavřu" šeptla jsem a napila se. Z posledního loku se staly ještě tři, pak jsem flašku schovala zpátky, aby ji nikdo nenašel.
Bylo mi líp, když jsem se toho napila. Bylo mi o hodně líp.

Sešla jsem schody a objala Matta, který mě objal hned nazpátek.
Najednou se zamračil a podíval se na mě.
,,Tys pila?" zeptal se mě. Zamračila jsem se a usmála se. ,,A kde bych prosimtě ten alkohol vzala. Pila jsem tak maximálně vodu, blázne" zasmála jsem se.

Matt mi to uvěřil a šel si sednout zpátky na gauč a hrát videohry. Táta to naštěstí neslyšel, protože měl sluchátka a poslouchal písničky.
-
Každý z nás máme tajemství, o kterém nechceme, aby někdo jiný než my věděl.