Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

39.

O 3 týdny později...

FINNŮV POHLED:
Vše jde skvěle, podle mě. Matt a Lucy se skoro každý den schází a občas tu i spí, samozřejmě u Matta v pokoji. Nechodí spolu, prej jsou to zatím takový kamarádi s výhodama.

Já a Hope se máme hezky. Náš vztah je skvělej a ani jednou jsme se ještě nepohádali, teda aspoň myslim. Je mi celkem Matta líto, když nás večer slyší, chudák.

Teď jsem doma sám, protože Hope s Mattem spolu šli na procházku. Měl jsem jít s nimi, ale bolela mě hlava, a tak jsem řekl, že zůstanu doma a pouklidím tady.

,,Pije ten Matt něco jinýho než energy drinky?" byl jsem u Matta v pokoji a hodil čtyři prázdné plechovky do koše.

,,Ustlala si ta červená hlava vůbec někdy?" zamyslel jsem se, když jsem koukal na Mattovu neustlanou postel.

Pod polštářem jsem našel nějaký sešit. Nerad se hrabu lidem ve věcech a vlastně to ani nedělám, ale proč ho má v posteli pod polštářem?

,,On si píše deník?" podrbal jsem se za krkem a pomalu začal číst každou stránku.
-
,,Máma mi řekla, že jsem to nejhorší dítě, který si kdy mohla přát. Prý jsem podle ní k ničemu, jsem nula, jsem sráč co nic neumí a spoustu dalších a urážlivých věcí. Schytal jsem od ní už i facku a taky mi jednou omlátila hlavu o zeď. Nevím, co dělám špatně. Snažím se být skvělej syn, i když vím, že takový nejsem."

,,Co jsem provedl? Proč já? Proč? Proč? Proč?"

,,Mrzí mě to, ale už dál nemůžu."

,,Vyhodili mě z baráku. Z baráku, kde jsem vyrůstal. Jak mi tohle mohli rodiče udělat? Proč? Co jsem tak špatného provedl? Vím, že dělám problémy, ale tohle přeci nemůže být důvod. Nemám nikoho, jsem sám."

,,Můj kamarád ze základky mi pomohl. Jmenuje se Finn a bydlí se svou kámoškou Hope, která je úžasná. Navždy jim budu vděčný za to, že mi pomohli a nechali mě u sebe."

,,Hope a Finn jsou tak úžasní lidi. Bez nich bych ležel někde pod mostem a žebral o prachy. Nevím, jestli to tak cítí oni dva, ale já je beru jako rodinu, kterou znám už několik let."

,,Finn a Hope jsou moji nejlepší kamarádi a mrzí mě, že se mezi nimi stalo to, co se stalo. Tohle si ani jeden nezasloužil. Oni dva toho druhého potřebují a moc dobře to vědí."

,, I když jsem nikdy pořádnou rodinu neměl, tak vím jaké to je jednu mít, protože Finn mi jednu dal. Protože je to můj brácha. Bez něho bych nebyl naživu. Je pro mě schopný položit ruku do ohně. Má na mě strašně pozitivní vliv a díky němu jsem tím, kým jsem. Díky němu jsem se změnil k lepšímu. Mám ho moc rád, doufám, že to ví. Nikdy ho nechci ztratit"
-
Rozbrečelo mě to a to hodně. ,,Asi bych to neměl dál číst. Je to jeho soukromí" utřel jsem si nos do rukávu od mikiny a položil deník zpátky tam, kde jsem ho našel.

Nevěděl jsem, že Matt doma zažíval domácí násilí. Asi o tom nechce mluvit, což naprosto respektuju a chápu. Ten kluk je vážně vděčný za to, že mě a Hope má.
-
,,jsme domáá" křikl Matt.

Rychle jsem sešel schody dolů a dělal, jako bych nikdy v životě nic nečetl, nebo aspoň jsem se o to snažil. Vzal jsem si do ruky koště a začal zametat, i když nebylo co, protože už jsem dávno zametl.

,,Zdar" objal jsem Hope a omyl jsem dal koštětem Mattovi do nosu.

,,Díky, Finne" chytl se za nos.

,,Snad jsem ti ho nezlomil" zasmál jsem se.

,,Drž hubu Finne a zametej" zasmál se a Hope se mu radši na ten nos podívala.
Naštěstí ho měl v pohodě!

,,Dneska jsem se rozhodl, že půjdu k Lucy a vše ji řeknu, prostě vše tak, jak to je." řekl Matt.

,,Seš si jistej, že to nedopadne jako na té pouti?" podívala se Hope na Matta s jejím typickým výrazem, když něčemu nevěří.

,,Přísahám, že ji to povim" chytl Hope za ramena, aby ji ujistil.

MATTŮV POHLED:
Sice se bojím to všechno Lucy vyklopit, ale už to dál nevydržím. Nevydržím už být v tomhle! Kamarádi s výhodama je na nic. Nechci Lucy jenom na sex a další věci. Chci její lásku, její city, její srdce. Chci, aby se z ní stala moje přítelkyně.

Nevím proč, ale mám takové tušení, že to cítí stejně.
-
Zaťukal jsem na Lucyniny dveře, které hned otevřela a pozvala mě dovnitř.

,,Lucy potřebuju s tebou mluvit" chytl jsem ji za ruce, aby mě poslouchala.

,,Co je?" zamračila se.

Ani mě nepozdravila, ani se neusmála. Nevím, co je špatně. Udělal jsem něco já špatně ? Je na mě naštvaná? Stejně ji to povím.

,,Myslím, že tě miluju" povzdychl jsem si.

,,Cože?" zamračila se.

,,Miluju tě, Lucy" pousmál jsem se.

,,Ne, nemiluješ. Nechápu, co jsem na tobě celou tu dobu viděla a že jsem vůbec přistoupila na to, že spolu budeme spát a tyhle sračky. Ze všeho si jenom děláš prdel a jediný, co umíš je ze sebe dělat magora. Víš, v čem je tvůj problém? To, že neumíš cítit nic opravdovýho. Umíš jenom ostatní využívat, jako například Finna a Hope, to ti jde viď? Seš šašek! Jsem ráda, že mi to všechno Adam řekl, jinak bych ti na to všechno teď skočila a teď vypadni!" křičela.

Nevěděl jsem, co na to říct. Nic z toho, co Lucy řekla není pravda. Nikoho nevyužívám a však já ani nevím, kdo je Adam.

,,Seš retardovanej?! Řekla jsem, ať vypadneš. Čemu na tomhle doprdele nerozumíš?!"

Tekly mi po obličeji slzy a jen jsem na ni koukal. Bylo mi to líto, protože nevím, co se stalo a co jsem provedl. Kdo je Adam?!

Nic jsem neřekl a odešel. Z dálky jsem ještě slyšel, jak z okna křičí, ať už se nikdy nevracím. Tak moc mě bolelo u srdce.
-
Sedl jsem si na lavičku a zapálil si cigaretu. Po tvářích mi tekly slzy, které zrychlovaly a zrychlovaly.

Hlavou se mi honilo tak neskutečně moc otázek ohledně toho, co se stalo.
Kdo je Adam?