Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

34.

MATTŮV POHLED:
Odešel jsem domů, co bych tam měl dál dělat. Vůči Hope tohle od něho bylo zlý. Došlo mi, kdo ta Evie je! To je ona, co dělala Hope celou tu dobu zlo. Tohle Finn podělal.

Tohle bude muset Hope říct a doufám, že ji to nebude tajit. Vím, že ji to ublíží, ale musí to vědět. Já ji to neřeknu, protože tohle si Finn musí vyřešit sám.
-
,,Matte, nech mě ti to vysvětlit" vtrhl do baráku Finn celej upocenej. Očividně celou cestu běžel.

,,Není co vysvětlovat, Finne. Tohle musí Hope vědět" protočil jsem očima.

Byl jsem vážně naštvanej. Nechápu, jak tohle mohl Finn udělat!

,,Ne! Matte prosím, neříkej jí to! Byl jsem ožralej a mimo!" prosil mě Finn.

,,Proč bych ji to říkal? Tohle je tvoje zásluha, tys to posral, já ne" pokrčel jsem ramenama a projížděl instagram.

,,Řeknu ji to, přísahám" povzdechl si.

Tohle Hope nerozdejchá a je mi jasný, že my dva táhnem z baráku a to jen kvůli Finnovi.

POHLED FINNA:
Byl to jenom úlet, nic k Evie necítím! Navíc si z toho pamatuju jen málo, přísahám. Vím, že tohle vůči Hope nebylo hezký a fér. A nechápu, co mě vedlo k tomu, abych se s Evie vyspal, vážně nevím! Třeba to bylo z toho, jak už mi Hope chybí, nebo nevím.

Vím, že když ji tohle řeknu a ještě k tomu dodám to, že já ji poslal do tý léčebny, tak to dobře rozhodně neskončí a vím, že se určitě něco stane.

Matt je na mě naštvanej a nemám mu to za zlý. Jsem na sebe naštvanej totiž taky, jsem až znechucenej ze sebe!
-
,,Dobrou, Matte a omlouvám se" povzdechl jsem si a šel si lehnout. Už bylo hodně pozdě.

Matt má Hope rád, samozřejmě jen jako nejlepší kamarádku. Líbí se mi, jaký spolu mají vztah a taky se mi líbí, jak se o Hope stará a zajímá. Aspoň někdo ji zbyde, když já to posral.
-
O týden později...

POHLED HOPE:
Bylo odpoledne a já si četla nějakou random knížku v pokoji, kterou mi dala sestřička. Lunu přesunuli na jiný oddíl, takže jsem v pokoji sama, což je nudný. Aspoň ta knížka mě na nějakou dobu zabaví.

,,Hope?" vešla mi do pokoje sestřička.

Zavřela jsem knihu, kterou jsem položila na postel a čekala, co mi sestřička poví.

,,Dneska tě posíláme domů. Výsledky všechny vyšly v pořádku a taky hádám, že už se tu nudíš. Mám někomu zavolat, aby si pro tebe došel a nebo jsi připravena jít domů sama?" usmála se na mě.

Měla jsem strašnou radost z toho, že už konečně můžu jít domů ke klukům. Strašně mi chybí jejich smích, vůně, blbosti s nima... těším se na ně!

,,Zvládnu to sama" usmála jsem se na sestřičku, která mi teda potom povolila si sbalit svoje věci a odejít už konečně domů.

Při odchodu jsem se ještě stavila na sesterně, kde mi sestřičky vrátily telefon, klíče, sluchátka a ostatní věci. Potom jsem už radostně otevřela dveře a odešla z toho vězení.

Kluci budou mít doma veliký překvapení, až zjistí, že jsem konečně doma. Těším se na jejich výrazy a obejmutí!

MATTŮV POHLED:
S Finnem se teď doma nebavíme. Každý si děláme, co chceme a neřešíme toho druhýho. Nemůžu se pomalu na Finna ani podívat.

,,Tys dal někomu na tý párty klíče od Hope baráku?!" šeptl jsem naštvaně na Finne.

,,Co to meleš? Samozřejmě, že nedal!" odpověděl šeptem.

S Finnem jsme na sebe naštvaně koukali a čekali, kdo vejde dovnitř.

,,Ahoj kluci!" řekla Hope s úsměvem a slzama v očích.

Je to tady! Hope propustili a Finn ji to bude muset říct.

POHLED HOPE:
,,To mě ani neobejmete?" zasmála jsem se.

Matt s Finnem se potom rozeběhli a dali mi silný objetí, které mi tak moc chybělo! Konečně jsem se cítila zase jako doma a byla jsem šťastná!!

,,Co se děje Finne? Proč se neusmíváš?" zasmála jsem se, protože jsem měla dobrou náladu.

Matt mi vzal věci a šel mi je dát do pokoje. Potom se vrátil a sedl si na židli ke stolu, jako kdyby na něco čekal.

,,Víš Hope...já-já ti musím něco říct" povzdechl si Finn.

Podívala jsem se na Matta, který byl na svém telefonu a očividně nás nevnímal.

Pozvedla jsem obočí, jako pokyn toho, že má Finn mluvit a říct mi, co teda chce.

,,To-to já tě poslal do tý léčebny, škola s tim nemá nic společnýho. Pouze jsem to domluvil s ředitelem, abys na mě nebyla naštvaná..." řekl klepavým hlasem.

Mrzelo mě to od něho, ale zároveň ne, protože jsem vyléčená a jsem zase ta stará dobrá Hope. Finn mi to mohl říct hned. Lhal mi a proto jsem teď naštvaná a zklamaná.

,,Aha" koukla jsem se do stropu, aby se mi do očí nenahnaly slzy.

,,Ještě něco, co bych měla vědět?" koukla jsem se zpátky na Finna, který se naprosto klepal.

,,Vyspal jsem se minulej týden s Evie" povzdechl si.

,,Cože?" řekla jsem pokleslým hlasem.

Nevěřila jsem vlastním uším. Několik měsíců mi tvrdil, že ji nenávidí a teď, když na pár týdnů zmizím, tak se stane tohle? Chtělo se mi tak strašně moc řvát!

Začala jsem brečet a podívala se na Matta, který měl úplně skleněný oči.

,,Tys to věděl?" zeptala jsem se s brekem Matta.

,,Já je nachytal" povzdechl si.

Přiblížila jsem se k Mattovi, chytila ho za triko, přitáhla ho k sobě a dala mu pusu.

,,Co děláš do prdele?" zakřičel Finn.

,,Ona dala pusu mě!" přidal se Matt.

,,Hope, co děláš? Tohle nemůžeš!" chytl mě za ramena Finn a podíval se mi do mých ubrečených očí.

,,Co ty se zajímaš? Tys minulej týden opíchal Evie a teď ti vadí, že jsem dala pusu Mattovi, kterej je můj nejlepší kamarád? Proto si mě poslal do léčebny? Aby sis konečně mohl užít?!" brečela jsem.

,,Hope! Nebyl jsem při smyslech, byl jsem ožralej a sotva si z toho něco pamatuju! Nikdy bych ti neublížil! Musíš mi věřit, Hope!" prosil mě.

,,Věřit ti? Lhal si mi o tom, že mě škola poslala se léčit! Lhal si mi o tom, jak Evie nenávidíš a po tomhle ti mám jako věřit?" podívala jsem se na Matta, který nás dva jen sledoval a čekal, co bude.

,,Jo! Měla bys mi věřit!" křikl.

,,A kam mě to kdy dostalo?! Sbal si věci a vypadni, lháři!" zakřičela jsem.

,,Hope prosím!" prosil mě Finn na kolenou.

,,Řeknu to naposledy. Vypadni z mýho baráku!" zakřičela jsem ještě víc.

Finn se zvedl s brekem a šel si sbalit věci. Bylo mu jasný, že tady už nemá co dělat.

,,i já?" zeptal se mě Matt.

,,Ne Matte, ty tu zůstaň. Za nic nemůžeš" utřela jsem si slzy a sedla si na židli k Mattovi, který mě silně objal a nechal mě se vybrečet na jeho rameni.