Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

67.

Konec prázdnin

POHLED HOPE:
Nemůžu uvěřit, že už je tohle všechno vážně u konce. Všechno to skončilo tak neskutečně moc rychle! Finn už se balí a nám třem zbývají už jen dvě hodiny spolu. Bude pro nás těžké se rozloučit, netěším se na to.

,,Je to tady teď takový prázdný, jak sis vzal všechny ty věci" povzdechla jsem si a sedla jsem si na postel vedle Finna, který si vše skládal do svých kufrů. ,,Abych byl upřímný, tak se mi nikam jet nechce" povzdechl si a položil si hlavu na moje rameno.
,,Budete mi oba dva strašně moc chybět a mám strach, že to tam bez vás nezvládnu" rozbrečel se. ,,Hej, hej, hej Finne noták. Neplakej, budeme se vídat, určitě budeme!" chytila jsem ho za tváře a utřela mu slzy.

,,Máš všechno zabalen-" vtrhl Matt k nám do pokoje, když jsem právě Finnovi utírala slzy. Hned jak to Matt viděl, tak se rozbrečel taky.
,,Pojďte oba dva ke mně" rozbrečela jsem se taky a oba dva je objala. ,,Nevěděla jsem, že to loučení bude tak těžký" zasmála jsem se.
,,Já to bez vás dvou nezvládnu. Vy dva jste moje rodina a potřebuju vás" brečel Finn víc a víc.

Mám strach, že to ani jeden z nás nezvládne. Já si vážně myslela, že tenhle den loučení bude jednoduchý, ale je těžší než jsem si mohla myslet.

MATTŮV POHLED:
Stačilo mi, když se Finn s Hope rozešli a Finn tu přestal bydlet, už takhle jsem to nedával a teď toto? Nezvládnu to bez něho.

,,Já vás mám strašně moc rád a nechci aby to skončilo" utíral jsem si slzy, ale bylo to naprosto zbytečné, protože jsem brečel dál a dál. ,,M-myslíte, že budeme stále nejlepší kamarádi? A-až budeme starší?" zafňukal jsem.
,,Cože? Proč bychom nebyli?" zamračil se na mě Finn a k němu se přidala i Hope. ,,Podívejte se na naše rodiče, však oni už se taky nebaví se svými kamarády z mládí. Navíc, každý z nás bude jiný a já mám z toho prostě strach" povzdechl jsem si. ,,My budeme vždycky kamarádi" objala nás Hope.

Společně jsme vzpomínali na naše nejzajímavější vzpomínky a pěkně jsme si u toho pobrečeli. Nemůžu uvěřit, že jsme toho spolu už zažili tak moc a teď už je prostě konec.

,,Na Finnne" podala Hope Finnovi fotku, kde jsme my tři. ,,Ale tahle je tvoje oblíbená" podíval se Finn na fotku. ,,Chci aby sis ji vzal" dala mu ji Hope do tašky, aby Finn nic říct nemohl.
-
Už nastal ten čas, kdy Finn musel odjet. Dnešek utekl tak moc rychle, že jsme pomalu ani mrknout nestihli.

,,Máš všechno?" zeptala se Hope Finna, který si dával na ramena tašky. ,,Asi? No vlastně nemám...nemám vás" zasmál se Finn se slzama v očích. ,,Budeš mi tak moc chybět brácho. Děkuju, že jsi mi zachránil život a to víckrát, než si myslíš. Já tak moc nechci abys odjel. Mám tě moc rád, strašně moc rád" objal jsem Finna a slzy nám všem ztékaly po tvářích.

POHLED HOPE:
,,Finne? Ani nevíš, jak moc tě miluju a jaký mám strach z toho, že spolu nebudeme. Miluju tě víc, než svůj život" brečela jsem Finnovi na hrudi. ,,Hope, nikdy nic nemiluj víc než svůj život. Jsi skvělá holka a věř mi, že dálka nám nedovolí to, abychom se rozdělili" dal mi vlasy za ucho a usmál se na mě. ,,Pojďme si neříct sbohem a budeme jen dělat, že jedeš na pár dní k rodičům" poprosil Matt. ,,To je dobrej nápad kámo" utřel si Finn slzy.

,,Hope a Matte...slibte mi, že navždy spolu budete nejlepší kamarádi, ať se stane cokoliv. Volejte mi, pište mi a i klidně dopisy posílejte. Chci o vás hlavně vědět. Nesudávejte nikdy ty náramky z ruky, ať jsme aspoň nějak spolu. Oba dva vás moc miluju a děkuju za to, že jsem s vámi mohl trávit čas. Snad se brzy uvidíme" objal nás a oběma nám dal pusu na čelo. ,,A vy mi slibte, že budeme navždy rodina" zafňukala jsem a utřela si slzy.
,,Budeme" odpověděli kluci. ,,Budete mi moc chybět" prohlídl si nás naposledy Finn a odešel pryč.

Už teď nám tady Finne chybíš.