Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

68.

o týden později...

POHLED HOPE:
Zatím to tak nějak zvládáme, protože nám nedochází to, že se v podstatě už 'neuvidíme'. Finn maximálně sem přijede jednou za rok, což aspoň za to jsme rádi...

,,Hope! Volá nám Finn!" křikl na mě Matt z obýváku. Rychle jsem vyběhla z pokoje, abych viděla Finna aspoň přes kameru. ,,Finne, ahoj!" křikla jsem. ,,jak to jde u vás?!" zeptal se Finn s nadšením. ,,Zatím to jde, ale chybíš nám" povzdechl si Matt.

Na Mattovi jde vidět, že ho vážně mrzí to, že tu Finn není. Matt to snad i snáší hůř než já.

,,Přijedu, co nejdříve až budu moct! Přísahám vám!" slíbil nám Finn. ,,Doufáme Finne. Bez tebe je to tady prostě prázdný" chytila jsem Matta za ruku a usmála se do kamery na Finna.
-
MATTŮV POHLED:
Od té doby, co tu Finn není mi je divně. Prostě jako kdyby mi něco chybělo, jako kdyby odešel kousek mně. Netušil jsem, že na tom budu hůř než Hope, když Finn odejde.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se mě Hope, když jsme s Finnem dovolali. ,,C-cože? J-jo jsem" pousmál jsem se, zvedl se a šel se na chvíli zavřít do koupelny.

V koupelně jsem se zamkl a sedl si na vanu, kde jsem se snažil tiše brečet. ,,Nebreč, nebreč, nebreč sakra!" křikl jsem sám na sebe potichu. ,,Nebreč!" opakoval jsem si a u toho brečel.

,,Matte? Vše v poho?" zaťukala na dveře Hope. Rychle jsem si utřel slzy, podíval se do zrcadla a otevřel dveře s úsměvem na tváři, jakoby se nic nestalo.

O 3 týdny později...
Finn nám naposílal fotky s jeho novými přáteli. Vypadají spolu tak šťastně, jako kdybychom Finnovi vůbec nechyběli...

,,Ahoj Finne!" zamávali jsme s Hope na monitor. ,,Čau, jak se máte?" usmál se. ,,Chybíš nám, co ty?" řekli jsme na stejno a chytli se za ruce. ,,Dobře, dneska jdu s kamarádkou na akci" řekl nadšeně. ,,Jak se jmenuje?" zeptala se Hope a u toho ji spadl úsměv pomalu dolů.
,,Hanna, je vážně fajn" zasmál se Finn.
-
,,Bojim se, že s ní něco bude mít" rozbrečela se mi Hope na rameni, když jsme zavěsili hovor. ,,Noták, nemysli takhle" uklidňoval jsem ji.

O 3 měsíce později...

POHLED FINNA:
Dostal jsem od Hanny dárek za to, že jsem za ni udělal úkol, milé. Dostal jsem fotku v rámečku, kde byla naše parta. Dal jsem rámeček před fotku, kde byla Hope a Matt. Není to tím, že už by mi na nich nezáleželo, to vůbec! Jen nechci, aby Hannu mrzelo to, že dárek od ní bude někde něčím zakrytý.

,,Čus" pozdravil jsem přes monitor Matta s Hope. ,,Jak se máš Finne?" zeptali se mě. ,,Dobrý" pousmál jsem se na ně.

POHLED HOPE:
,,P-přijedeš někdy Finne?" zeptala jsem se klepavým hlasem. Viděla jsem tu fotku za ním, jak překrývá tu naši... ,,Přijedu, neboj" povzdechl si, jako kdybychom ho s Mattem otravovali.

O půl roku později...

,,Matte, p-proč brečíš?" přišla jsem do Mattova pokoje a uviděla ho celého schouleného v posteli. ,,Já už nemůžu dál Hope!" křikl na mě. ,,Noták, bude to v pohodě!" rozbrečela jsem se. ,,Přestaň kvůli mně brečet, jsem v pohodě. Jen je to vtipný viď? Že na nás Finn zapomněl. Mně tak šíleně chybí!".
Přiběhla jsem k Mattovi a s brekem ho silně objala.

Finn nám už nevolá a když mu napíšeme, tak nám odepisuje jen krátký odpovědi. Jako kdybychom ho už nezajímali.

,,Matte, podívej se na mě" chytila jsem ho za tváře a utřela mu slzy. ,,Když já ho měl a mám tak rád" koukal mi do očí. ,,Tys ho neměl jen rád, tys ho miloval viď?" srovnala jsem mu vlasy. ,,Promiň Hope" objal mě. ,,Matte, je to v pohodě. Nemusíš se mi omlouvat ano? P-prosím s-slib mi že ty nikdy neodejdeš".
,,Neodejdu, proč bych to dělal?" podíval se na mě zamyšleně. ,,Všichni vždycky odejdou" povzdechla jsem si. ,,J-já se půjdu projít" utřel si Matt slzy a vzal si na sebe bundu.
-
Už je to šest hodin a Matt nikde, ani mi nezvedá telefon a na zprávy neodpovídá. Vzala jsem telefon do ruky a začala volat Finnovi s doufáním, že to zvedne.

POHLED FINNA:
,,Hej kdo si dá ještě?" křikl jsem na kluky, aby mě slyšeli. ,,Mně nalej!". ,,Mně taky!. ,,Hej bracho, už asi po dvacátý ti volá nějaká Hope" křikl na mě. Zamračil jsem se a došlo mi, že Hope takhle za sebou nikdy nevolá. Položil jsem flašku a běžel k telefonu, ale nestihl jsem to.

POHLED HOPE:
,,Sakra!" křikla jsem. ,,Finne, zavolej mi" nahrála jsem mu hlasovou zprávu, která se mi ale nechtěla odeslat. ,,Do prdele!" zakřičela jsem ze všech sil a třískla telefonem o zeď. Ten potom už nešel zapnout. Mám ale štěstí, že potom, co se máma zabila tak tu zůstal její telefon.

POHLED FINNA:
,,Hope? Hope?" snažil jsem se ji dovolat, ale furt mi to říkalo, že je uživatel nedostupný. ,,Do hajzlu!" zakřičel jsem a všichni kluci ztichli. ,,Klid, spíš ti jen volá z toho důvodu, že ji chybíš. Však to holky dělají. Na, dej si s náma radši panáka"

POHLED HOPE:
,,Kdes byl?" křikla jsem na Matta se slzama v očích, když otevřel dveře. ,,Promiň, vybil se mi telefon. Byl jsem u vody" sundal si bundu a boty. ,,Sakra, víš jakej jsem měla strach?!" zakřičela jsem na něho naštvaně až se rozbrečel. ,,Ježiš ne, p-promiň" objala jsem ho.
,,Kdy Finn přijede? Slíbil nám to přeci ne? Slíbil nám to sakra!"

Finn to slíbil, ale nikdy nepřijel.