Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

35.

POHLED HOPE:
Finn bydlí zase u svých rodičů a není den, kdy by mi něco nenapsal a nesnažil se mi dovolat. Má ale smůlu, protože já jeho zprávy ignoruju a hovory nezvedám. Mrzí mě to od něho a to hodně, ale přes tohle prostě nejede a nemůže jet vlak.
-
,,Hope, ty ho miluješ viď?" podíval se na mě Matt a strčil si brambůrek do pusy.

,,Co? Ne?" zamračila jsem se.

,,Hope, všiml jsem si toho hned první den, co jsem sem přišel" povzdechl si a zasmál se.

Toto jde na mě tak poznat? To se vážně moje srdce, city a oči věnují jenom jemu?
Je pravda, že ho miluju a jen tak to nezmizí, ale nemůžu milovat někoho, kdo udělal tohle. Prostě nemůžu.

,,Matte, jsi můj nejlepší kamarád a věřím ti, takže ti to řeknu. Ano, jsem do Finna zamilovaná" povzdechla jsem si.

,,Promluv si s nim, až zase budeš připravena jít do školy" poradil mi Matt.

,,Ne Matte! To ne! Však proč bych já se mu měla vnucovat, když udělal tohle? Finn je uzavřená kapitola" křikla jsem.

,,Chápu, promiň. A Hope? Dneska bych tě chtěl naučit se bránit proti těm grázlům v tvojí škole. Jsi pro? Umím hodně dobře karate, což by se ti hodilo" usmál se na mě.

,,Jsem pro, Matte" usmála jsem se na Matta a silně ho objala.

POHLED FINNA:
Být po několika měsících zase doma je divný a není mi to příjemný. Hope mě ignoruje a Matt očividně taky. Posral jsem to, vim to! Tak moc bych chtěl změnit minulost, aby se tohle vůbec nestalo.

Hope stále ještě nepřišla do školy, což mě mrzí, protože ji chci vidět a promluvit si s ní. Strašně moc mi chybí...Chybí mi její hlas, její vůně, smích, objetí, spaní vedle ní...

Miluju ji, miluju ji, miluju ji! Hope je ta, která má moje srdce, žádná jiná! Co mě to napadlo, vyspat se s Evie?! Jak se to vůbec stalo? Jak se tohle sakra stalo a jak to začalo? Nic si nepamatuju.

MATTŮV POHLED:
Hope je šikovná a učí se hodně rychle. Chce to ještě zamakat, ale už teď si myslím, že by nějakou trapnou Evie bez problému sejmula.

Nepracujeme s Hope jen na sebeobraně a karate, ale taky aby se uměla bránit i slovně. Kvůli lidem ze školy ztratila Hope veškeré sebevědomí, ale snažíme se ho znova najít.

Je tu ale jeden velký pokrok! Hope hodně zhubla a začíná se líbit sama sobě, což je velký krok dopředu a jsem na ni pyšný.
-
Finn mi furt píše, ale neodepisuju mu. Není to tak, že bych ho chtěl ignorovat nebo něco, ale vůči Hope s nim teď asi nechci mít nic společného.

Mám ho rád, strašně rád! Finn mě vytáhl ze sraček a vím, že teď je čas abych pomohl zase já jemu, ale nevím, zda je to správné.

Přemýšlel jsem, že bych se s nim nějaký den tajně sešel a probral to s nim, ale nevím...prostě nevím!

O TÝDEN POZDĚJI...

POHLED HOPE:
Jsem připravena! Jsem připravena jít do školy a rozkopat jim huby. Matt je vážně skvělej a jsem mu moc vděčná za to, co pro mě dělá. Vrátilo se mi sebevědomí a umím se bránit!
-
Šla jsem po chodbě a už hned se na mě ukazovalo prstem, ale bylo mi to jedno. Můj cíl byl Evie.

,,Hope, musíme si promluvit" chytl mě za ruku jak jinak než Finn.

Rychle jsem ruku dala pryč a řekla ,,My dva nemáme o čem mluvit. Už se mě nikdy nedotýkej" a odešla jsem najít Evie.

Smáli se mi, všichni! Ale teď? Uvidíme, kdo se bude smát naposled, vy hlupáci.

,,Ahoj Evie, jakej byl Finn?" zavřela jsem její skříňku na chodbě přímo před jejím nosem.

,,Jé, ty ses konečně vrátila z léčebny? Vítej zpátky v reálným světě Hope! Finn? Hele úžasnej! Měla bys někdy vidět, jak ho má velkýho" usmála se na mě ironicky.

,,Velkýho? Škoda teda, že ses s nim neudusila" usmála jsem se na ni a dala ji facku, která se rozléhala po celé chodbě.

Lidi na chodbě to začali natáčet a já viděla, že mezi nimi stojí Finn a jen s otevřenou pusou sleduje, co se děje a bude dít. Doufám, že si to užije.

,,Co ty si tady dovoluješ Farago?" křikla a dala si ruku na místo, kde ji přilétla facka.

,,Co? Už se mě bojíš?" zamračila jsem se.

,,Tebe a bát se? No to si piš, že se bojim nějakýho magora z psychiatrický léčebny" řekla klepavým hlasem a čekala, že se lidi na chodbě zasmějou.

,,Nikdo se nesměje viď? Už nejsi vtipná, vlastně tys nikdy nebyla" zasmála jsem se.

Evie se porozhlédla po lidech na chodbě a potom se proti mě rozeběhla a srazila mě na zem.

,,Se mnou si nezahrávej Farago!" řekla udýchaným hlasem a otočila se na lidi, aby jim zamávala do kamery a ukázala, že vyhrála.

Mezitím, co mi byla Evie zády, jsem se zvedla a pomalu se přibližovala k ní.

,,Baf" zašeptala jsem ji do ucha, protočila ji rukou a hodila s ní o zem.

Aby toho ale nebylo málo, tak jsem ji kopla do obličeje, až se ji celá hlava úplně zaklonila.

Lidi na chodbě začali křičet moje jméno a Evie dostala od nich naprostý výsměch.

,,Uštíplas mi zub, ty krávo" chytla se za pusu.

,,Stejně potřebuješ rovnátka" zasmála jsem se a odešla do třídy.