Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

64.

POHLED HOPE:
Přišla jsem domů a všimla jsem si, že Finn ještě nedorazil. Asi se zase někde toulá, což je u něho naprosto normální. Finn občas chodí strašně rychle a to tak moc, že ho ani nemůžete dohnat. Někdy je zase takový, že chodí strašně pomalu. Upřímně? Nevím co je horší.
-
,,Ty už jsi doma?" vykulil Finn oči, když otevřel dveře. Potom ke mně rychle přiběhl a zeptal se mě, jestli mě vzali.

Abychom si to upřesnili. Mattovi jsem ještě neřekla ani slovo, zda mě vzali nebo ne. Čekáme ještě na Finna.

,,Tak co? Vzali vás?" křikl na nás Matt. S Finnem jsme se zasmáli a oba dva se na toho druhého uculili. ,,Mě vzali a víte kam? Jdu na univerzitu, která je tady! Takže vám neodjíždím nikam!" křikla jsem radostí a Matt mě silně objal. ,,Jsem moc rád, že zůstáváš tady!" řekl radostí Matt.

,,A co ty?? Vzali tě tam, kam si chtěl?" podívali jsme se s Mattem na Finna, kterému úplně spadl úsměv z obličeje. ,,Víte, je tu věc která vás asi úplně nepotěší. Vzali mě tam, kam jsem chtěl...ale není to tady" povzdechl si Finn.

Já a Matt jsme se zamračili a podívali se na toho druhého. Jak to Finn myslí?

,,Jak daleko je to?" zeptala jsem se. ,,Bohužel s vámi už potom bydlet nebudu. Budu muset bydlet tam, na koleji...je to totiž 7 hodin odtud" sklopil Finn hlavu a díval se do země, aby se nemusel dívat na naše zklamané obličeje.

Jsme rádi, že si Finn splní svůj sen a že se na tu univerzitu, kam chtěl dostal...ale teď vážně, co když se už potom nikdy neuvidíme, protože na sebe zapomeneme? Finne...

,,A-a co já a- a Matt?" povzdechla jsem si v slzách. ,,Hope, nic se nezmění. Každý víkend za vámi pojedu. Budeme si psát, volat si a klidně si budeme třeba posílat dopisy. Nic se nezmění" zasmál se Finn a potom nás objal.

POHLED FINNA:
Myslel jsem si, že když jim to povím, tak to dopadne hůř, ale nakonec to vzali celkem dobře. Nikdy jsem takhle daleko někde sám nebyl, bude to pro mě hodně ale hodně těžké.
-
DEN PLESU

POHLED HOPE:
Už se všichni připravujeme na dnešní večer. Moc se tam těším, vážně moc se tam těším! Všichni tři si to spolu užijeme a oslavíme tam úplně všechno.

,,Vau! Vypadáš jako princezna" zastavil se Matt, když mě viděl v mých červených dlouhých šatech. ,,Děkuju Matty" usmála jsem se na Matta, kterému to taky dost slušelo.

,,ONI NA TOM PLESU VYHLÁSÍ KRÁLOVNU A KRÁLE!" zakřičel Finn z koupelny. S Mattem jsme se na sebe překvapeně podívali a potom jsme se začali smát. ,,Díky za info, Finne!" zakřičeli jsme na něho nazpátek.

Finn se z nás třech připravuje vždycky nejdéle. Je horší než my ženy a to myslím sakra vážně!

,,Hope?" chytl mě Matt za rameno. ,,Ano?" otočila jsem se na Matta, který vypadal vystrašeně. ,,Já se na ten ples celkem bojím" povzdechl si a potom se na mě zpátky podíval.
,,Ničeho se neboj. Užijeme si to spolu, bude to sranda" pohladila jsem Matta po tváři a potom ho objala.

MATTŮV POHLED:
Vstoupili jsme do budovy, kde se konal ples a bylo tam hodně moc lidí. Nejsem na to tak úplně ještě zvyklý, i když jsem tedy už s Finnem a Hope na pár akcích byl.

,,Tady to je strašně veliký!" prohlížel jsem si každý kout, který tam byl. Bylo to tam tak krásně ozdobené, každý měl na na obličeji úsměv. ,,Líbí se ti tu?" zeptal se mě Finn, který si to taky všechno s úsměvem prohlížel.
,,Ano, je to tu moc hezký" usmál jsem se a potom jsem je oba dva chytil za ruku.

Šli jsme si pro pití a potom k prázdnému stolu, kde jsme si sedli. Chvíli jsme si povídali a fotili se, abychom měli vzpomínku na to, jak si užíváme naše poslední dny společně.
Vlastně, pořád tomu nemůžu uvěřit, že je vlastně už konec. Konec s námi třemi.