Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

21.

POHLED HOPE:
Cítila jsem úlevu, strašnou úlevu. Bylo to, jako kdyby všechny temné mraky zmizely a objevilo se slunce.

I přesto, že jsem se už nějak extra nebála, tak mě Finn během hodiny stále držel za ruku.
Je to od něho moc hezké a jsem ráda, že se o mě stará, aspoň někdo. Ten kluk je tak strašně dobře vychovaný, že to snad ani není možný.
—————————
Byl už večer a já se s Finnem připravovala na Evieninu párty. Upřímně nevím, co od toho mám očekávat. Vážím si toho, že mě pozvala, jelikož mě nikdy předtím na nic takového nepozvala. Nikdy mě neměla ráda.

Vzala jsem si na sebe černé šaty s černýma botama na podpatku. Udělala jsem si velké linky na očích a celkově udělala svůj make-up.

,,Hope, kdy půj-" vrazil mi do koupelny Finn a koukal na mě, jako na svatý obrázek. Celou si mě prohlédl a nic víc neřekl.

,,Co je?" zasmála jsem se a vypojila jsem žehličku ze zásuvky.

,,Nic nic nic...já jen- jen že ti to sluší" usmál se na mě a já citíla, jak se červenám.

,,Děkuju, tobě taky" usmála jsem se na něho a uklidila jsem poházenou kosmetiku po celé koupelně. Dobytek Hope.
——————————————
Když jsme vcházeli do Eviinina baráku, tak mě Finn držel silně za pas. Nečekala jsem, že Evie bydlí v tak velkém baráku, no tomu se snad ani nedá říkat barák, to je snad hrad. Vlastně se ani nedivím, že je tu celá škola.

,,Čus, konečně jste tady" pozdravil nás Michal a vedl nás k místu, kde seděla Evie a její kamarádi.

Já a Finn jsme si sedli na gauč a rozhlíželi se po místnosti. Finn tu podle mě už určitě byl.
Když jsem tak seděla a rozhlížela se, došlo mi že jsem vážně chudej člověk o proti Evie.
Všude čisto, všude nějaké sošky, zlaté rámy, v každém pokoji byla koupelna a nevím, co ještě.

,,Chcete něco k pití?" usmála se na nás Evie, která seděla ve svém křesle a v ruce měla vodku s džusem.

,,Já bych si dala jen vodu" usmála jsem se na ní zpátky.
,,Dej mi taky vodku s džusem, jak máš ty" opřel se Finn o gauč a povzdechl si.

Nevadilo mi, že si Finn dá. Bylo mi to hned jasný, že si nedá vodu jako já. Nejsem moc na alkohol...byla jsem, ale už nejsem potom, co se stalo.

Evie nám podala kelímek s naším pitím a normálně jsme se všichni bavili. Chvilkama jsem cítila, že mám nové přátele, ale pak mi hned došlo, že nemůžu hned každému věřit a brát ho za svého kamaráda. Tohle by neměl udělat nikdo. S člověkem se musíme nejdříve pořádně poznat, abychom ho považovali za našeho kamaráda a mohli mu věřit.
—-
,,Co kdyby si naše skupinka zahrála na pravda nebo úkol? Takhle se líp poznáme" navrhla Evie a u toho se napila ze svého kelímku.

,,Pravdu nebo úkol ne, to je dětská hloupá hra, pojďme si radši zahrát flašku" řekl malinko opilej Finn.

,,Však to je to samý, akorát že točíš s flaškou. Ale tak bude to zajímavější" podrbal se na hlavě Michal.

Všichni jsme si teda sedli na zem do kroužku a Michal položil doprostřed prázdnou láhev od piva.

,,Jaký pravidla?" zeptala jsem se a koukala se na ostatní, kteří začali přemýšlet.

,,Ten kdo nesplní úkol a nebo neodpoví na otázku, tak se napije vodky?" pokrčela ramenama Evie a ukázala na plnou láhev vodky, kterou měla pod křeslem. Očividně si ji tam schovala před lidma.

,,Ne, to je o ničem. Dal bych, že ten, kdo nic z toho prostě neudělá, tak si vždycky něco sundá" zasmál se Michal.

Přišlo mi to teda naprosto hloupý, ale všichni souhlasili, takže mi bylo blbý, jako jediná říct ne.
——-
Byla to sranda, zatím jsme byli všichni oblečený a usměvavý, dokud teda flaška nepadla na Finna. Dikybohu, že neskončila na mně.

,,Pravda nebo úkol?" zeptal se Michal Finna.

Finn se zamyslel a ještě, než odpověděl, tak si loknul pití ze svého kelímku. ,,Úkol" položil kelímek na podlahu a čekal, co mu Michal dá za úkol.

,,Líbej se 20 sekund s nejhezčí holkou z tohohle kruhu" pozvedl Michal obočí.

Začalo mi bušit srdce a moje dlaně se začali neskutečně potit. Sklopila jsem hlavu, aby mi nebylo vidět do obličeje a čekala jsem, až Finn políbí Evie. Bylo mi jasné, že to bude stoprocentně ona, protože však ona má vše. Má peníze, velký barák, krásnou pleť, hezký úsměv, ale to, co by mohla doladit, je mozek.

Koutkem oka jsem viděla Finnovi vlasy, které ale nebyly směrem k Evie, ale ke mně.
Cítila jsem jeho rty na mých a bylo to, jako kdyby všechen ten stres najednou zmizel.

Veselé Vánoce, zlatíčka❤️✨