Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

50.

POHLED HOPE:
Uběhly tři dny a doma je furt mezi námi dusno. Matt vylézá z pokoje tak třikrát za den a Finn se s nikym nebaví. Táta tráví hodně času s Mattem nebo na zahradě. Snaží se občas komunikovat i s Finnem, ale nejde to.

,,Oběd!" zakřičela jsem, aby mě všichni slyšeli. Táta, Finn a Matt si sedli ke stolu a všichni si povzdechli. No, aspoň teď už jíme všichni spolu, aspoň něco.

,,Nechtěli byste dneska někam zajít?" navrhla jsem a dala si sousto brambor do pusy. Nikdo mi neodpověděl, ale tak za pokus to stálo. Vážně se snažím, aby všechno bylo jako dřív, ale nic nefunguje. Jediný dusno tu dělá Finn! Proč Finn dělá chudáčka, když on je ten kterej to způsobil?

Dojedli jsme a všichni se zas rozutekli pryč. Uklidila jsem špinavé nádobí a vyluxovala. Tak moc mi chybí to, jak jsme si všichni společně bavili a nic neřešili.

Vzala jsem si knížku "Život Tamary Andersonové" sedla si na gauč a začala číst. Musím na chvíli uniknout od reality, už totiž nemůžu dál. Je toho na mě prostě moc!

MATTŮV POHLED:
Hope se vážně snaží, nás zase dát dohromady, ale nejde to. Já bych chtěl, ale zároveň prostě ne. To, co Finn udělal je strašný a ta ruka v tý sádře pěkně svědí.

Vylezl jsem z pokoje a na chvíli na zahradu, abych se trošku nadechnul čerstvého vzduchu.
Být celý den zavřený u sebe v pokoji není úplně příjemný, jak se může na první pohled zdát.

Sedl jsem si na houpačku a jen relaxoval, nebo snažil jsem se o to...štval mě Finn a to neskutečně. Vidět jeho znechucenej obličej pokaždý, když prošel okolo mě...hrozný.

,,Nečum" křikl na mě Finn. Odvrátil jsem zrak od něho a dál na něho nekoukal. Celkem mi nahání hrůzu...představte si, že vám váš nejlepší kamarád, kterýho berete jako svýho bráchu, zlomí ruku a dokope až do krve. Vám by to snad hrůzu nenahánělo? Jestli ne, tak lžete.
-
Byla večeře a Cesar dělal rizoto, aby mi udělal radost. Ví totiž, že od něho mi vážně chutná a ví, že mi tím udělá úsměv na tváři.

,,Máš to fakt dobrý!!!" pochválil jsem mu večeři s Hope. ,,Jo ujde to" protočil očima Finn. Sakra už, Finn může bejt rád, že má vůbec něco do tý držky a že je Cesar tak hodnej, mu taky uvařit. Dobře, chápu že mu to nemusí chutnat, ale i tak.

POHLED HOPE:
,,Hope, potřebuju s tebou mluvit" zvedl se Finn ze židle a otevřel dveře od zahrady. Zvedla jsem se a šla tedy za ním. Jsem ráda, že si chce konečně promluvit, to mu to trvalo.

Sedli jsme si na lavičku a chvíli byli ticho. Nechtěla jsem začít jako první mluvit, však chtěl on, tak ať začne.

,,Přemýšel jsem a stěhuju se zpátky k rodičům" řekl. Zamračila jsem se a byla ticho. Však doma to má ještě horší než tady. Tady u nás je jen ticho, tak ho budou mlátit.
,,Proč?" podívala jsem se na Finna a on na mě.
,,Je konec Hope" podívala jsem se šokovaně na Finna a nevěděla co říct. Začaly mi po tvářích téct slzy, které jsem prostě nechala kapat na zem. ,,Ty-ty už mě-ty už mě nemiluješ?"
povzdechla jsem si. Finn mi neodpověděl a jen koukal na úplněk, který byl hned nad námi.
,,Ty už mě nemáš rád?"podívala jsem se na Finna a slzy tekly víc a víc, nešlo to zastavit.

Flashback:
Byla jsem s kudrnatým klukem v koupelně, abych mu utřela krev z obličeje. ,,Věděl jsem, že se něco děje. Promiň, že jsem si toho nevšiml dřív" utírala jsem kudrnáčovi krev ze rtu. ,,Nevadí, zasáhl si a to je hlavní" usmála jsem se na něho. ,,Viděl jsem, jak s těma očima úplně křičíš o pomoc" chytil mě za zápěstí, abych mu přestala utírat krev u nosu.
,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se. ,,Finn...Finn Wolfhard" uculil se. ,,Finne, děkuji ti, že jsi zasáhl" usmála jsem se a objala ho.

Konec flashbacku.

,,Ne" koukal se na svoje boty a na mě se ani nepodíval. ,,Podívej se mi do očí a řekni mi, že mě nemiluješ"  zafňukala jsem. Finn se naroval, podíval se na mě a řekl:

,,Ne, už tě nemiluju."