Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

41.

POHLED HOPE:
,,Kohopak nám tu čerti nesou" zasmál se Adam.
Dala jsem mu facku a řekla ,,Moje kamarády z toho laskavě vynech!"

Adam se chytl za tvář a s vykulenýma očima se na mě podíval. Upřímně? Po tom jeho pohledu mě zamrazilo v zádech a začala jsem mít menší strach.

,,Odkdy má tahle kočička drápky?" chytl mě za krk a pomalu ho začal mačkat.

,,Řeknu ti to ještě jednou a naposled! Nech. Moje. Kamarády. Napokoji!" křikla jsem a dala mu silnou hlavičku mezi dveřma.

Adamovi se zaklonila hlava až dozadu, co nejvíc to šlo a spadl na zem. ,,Ty nejsi normální" křikl.

,,Přesně tak a toho by ses měl bát" zasmála jsem se a ještě před odchodem do něho kopla.
-
Doufám, že si Adam po tomhle nic nedovolí. Jestli ano, je po něm.

MATTŮV POHLED:
Jen ležim, ležim a dívám se do stropu. Proč já mám ve svým životě takový sračky ? Co dělám tak zlýho, že se mi děje tohle?!

Moje vlastní rodina mě nenávidí, ze školy mě vyhodili, byl jsem mlácenej, byl jsem nucenej dělat nechutný věci a teď tohle? Copak jsem toho už nezažil dost?

Jediný kdo mě teď drží při životě je Finn a Hope. Řekl bych i Lucy, ale ta mě teď nenávidí taky.

FINNŮV POHLED:
Matt je na tom špatně. Snažím se ho rozveselit úplně čímkoliv, ale nic nepomáhá.
Hope je už dlouho pryč a začínám mít strach, že ji Adam něco udělal.
-
o půl hodiny později...
Uslyšel jsem konečně odemykání dveří, tak moc se mi ulevilo, že je v pořádku.

,,Tak co?" zeptal jsem se ji ustrašeně.

,,Dostal do držky a vlastně nejen tam" zasmála se Hope, ale smích ji hned přešel, když uviděla Matta.

POHLED HOPE:
,,Matte, jak ti je" přiběhla jsem k němu a objala ho.
,,Upřímně? Na nic" pousmál se na mě se slzama v očích.

Srovnala jsem mu vlasy, které mu lezly do očí a utřela mu slzy.
,,Nebreč, už všechno bude v pořádku" dala jsem mu pusu na tvář a šla dělat večeři.

Matt si vyndal z lednice Monstra a sedl si na gauč k Finnovi, který hrál Playstation.
—————
,,Někdo ťuká" křikl Finn při hraní.

Položila jsem nůž, kterým jsem krájela maso a šla se podívat, kdo ťukal.

,,Co chceš?" protočila jsem očima a povzdechla.

Mezi dveřmi stál můj táta, ale tentokrát jsem nebyla schopna říct, jestli pil nebo ne.

,,Chci si promluvit Hope" zabručel.

Nechtěla jsem ho pustit dovnitř, však jsou tady kluci a navíc po tom incidentu, co se stal... Ale co když si chce vážně promluvit o něčem důležitým?

,,Fajn, pojď dovnitř" uhla jsem, aby táta mohl jít.

Poprosila jsem kluky, aby šli na chvíli nahoru a já si mohla v soukromí promluvit s tátou. Souhlasili, ale prý mě budou raději hlídat.
-
,,Víš Hope, já vím že jsem udělal spoustu chyb, který nejdou prominout, ale každý si zaslouží druhou šanci-"

,,Ty si těch sraček udělal už tolik, že si další šanci nezasloužíš" skočila jsem mu do řeči.

,, Jsme jenom lidi a každý děláme chyby. Už od mala jsem obdivoval to, jak silná a statečná jsi. Vždy jsem s tebou ve všem souhlasil a pochválil tě, ale tys nikdy nepochválila mě. Teď jak si vyrostla a koukám na tebe, tak nevidím nikoho jinýho, než mámu. Hned jak jsem tvoji mámu poprvé viděl, jsem věděl že ona je láska mého života. I když to tak nevypadalo, tak by se pro tebe a Maddie roztrhala. Tak moc vás měla ráda, ale vy jste ji to nikdy neopětovaly. Tvoje máma umřela smyšlenkou, že ji nikdo nikdy neměl rád. A víš jak moc mě bolelo, když si mi do očí řekla, že jsi ráda že už konečně umřela? Hope, takový dítě jsme nevychovali. Jsi celá máma a tebe s Maddie mám neskutečně moc rád, i když to tak nevypadá. Piju, kradu, beru drogy, ale vám bych nikdy nic neudělal, protože vy dvě jste všechno a jediný, co mi v mým životě zbylo. Uvědomil jsem si, že musím s těmahle věcma přestat a to už jen kvůli vám a kvůli mámě. Chci být ten otec, kterého jste vy dvě nikdy neměly. Hope, prosím... dej mi šanci a ukážu ti, že budu lepší. Nech mě tady aspoň na pár dní, nemám kam jít. Nevím, kdo jsou ti kluci, ale doufám, že vám nebudu překážet" tekla mu slza po tváři.

Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně a nebo prostě chce jen někde spát. To, co řekl mě dostalo a měla jsem skleněný oči. Možná jsem se k mámě měla chovat líp a třeba by tu ještě byla... když se mi to ale nepodařilo u mámy, tak to můžu aspoň u táty...než bude pozdě.

,,Počkej tady, proberu to s klukama" utřela jsem si slzy a šla k nim do pokoje.
-
,,Jsi v pohodě?" vyskočil z postele Finn a objal mě.

,,Jsem, jen tu táta chce zůstat a prej chce přestat pít. Třeba si vážně zaslouží další šanci" koukala jsem na kluky, kteří vykulili oči.

,,To je na tobě Hope, ale každý si zaslouží další šanci" řekl Matt.
————-
,,Fajn, zůstaň tady, ale jestli uděláš nějakou sračku, tak vypadneš a už se nevrátíš" řekla jsem tátovi.