Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

2

Hope

Byla neděle a já šla vyzvednout Maddie od babičky. O včerejšku nechci už nic slyšet! Myslela jsem si, že si odpočinu a užiju si večer s Lucy a s ostatníma, ale očividně ne.

Cestou za Maddie mě napadlo najít Finna na Instagramu, ale nemohla jsem si vzpomenout na jeho příjmení, a tak jsem jsem se ho snažila najít přes Lucy.
Začala jsem ho sledovat a dala si telefon zpátky do kapsy.

Zaťukala jsem na babičku, která mě hned pozvala dovnitř, protože zrovna s Maddie měly oběd. Babička mi taky brala, abych se najedla, jelikož ví, jak to doma u nás je. Peníze na jídlo a tak máme, ale já nejsem nějak dobrá kuchařka. Umím pár jídel a to je všechno.

,,Tak Maddie, jdi si zatím pobalit věci do pokoje a já si tu s Hope popovídám ano?" usmála se babička na Maddie, která snědla z talíře úplně všechno. Maddie se zvedla a odešla po schodech nahoru.

,,Co rodiče?" zeptala se mě. ,,Furt stejný. Táta se vrátí domů fakt málokdy a máma? Máma se vždycky jen tak vypaří. Napíše nám vzkaz, že se vrátí co nejdřív, ale vrátí se za měsíc" pokrčila jsem ramenama. ,,Nechápu to. Tvůj táta byl dřív tak strašně hodnej kluk. Od alkoholu dával vždycky ruce pryč a teď utratí všechny svoje peníze jen proto, aby se napil" povzdechla si. ,,Myslíš, že za to může máma?" podívala jsem se na babičku a čekala co odpoví. ,,Neházela bych všechno na vaši mámu, ale myslím si, že na tom podíl má, protože to všechno začalo, když ji poznal" koukla se mi do očí a já věděla, že za to všechno může prostě naše máma.

Přišla jsem s Maddie domů a na chvíli si sedla k televizi. No, jen jsem si ji zapnula a koukala do telefonu. Projížděla jsem Finnův Instagram a koukala na všechny jeho fotky, dokonce tam měl i pár fotek s Adamem. Díky těm fotkám jsem zjistila, že on a Adam jsou nejlepší kamarádi.
Najednou mi přišlo upozornění, že mi Finn píše "Ahoj". Trošku mi začalo rychleji bouchat srdce a začala jsem se potit.

Finn: Ahoj

Hope: Ahoj Finne ❤️

Finn: Jak se cítíš po včerejšku? Je vše v pohodě? S Adamem jsem to probral a prej se ti chce omluvit. Ani si nepamatuje, že něco takového udělal a prej se to už nikdy nestane :)

Super a tomuhle tématu jsem se vážně chtěla vyhnout. Nechci o tom už s nikým mluvit, psala jsem to i samotné Lucy, ať se mě na to nikdy neptá, že na to chci rychle zapomenout, ale chápu, že Finn to vědět nemohl. Je sice hezké, že se Adam chce omluvit, ale omluva nesmaže to, co se stalo. Udělá to jednou, udělá to znova. Ale jelikož dávám každýmu druhou šanci, tak ji dám i jemu, i když to nejspíš není dobrý nápad.

Hope: Snažím se na to celkově zapomenout, prostě dělat, že se to nestalo. Jako samozřejmě,  že na tohle asi nějak nezapomenu, protože to mám furt před očima, ale chce to čas. Adamovi omluvu přijmám, ale jestli se to stane znova, tak to už začnu řešit.

Finn: To chápu Hope, ale všechno bude v pohodě jo? Adamovi to vyřídím a jsem moc rád, že jsi mu odpustila, je to můj nejlepší kamarád a fakt ho to mrzelo co se stalo.

Hope: Cože? Vy jste nejlepší kamarádi? To bych neřekla po tom, co jste se porvali

Finn: Ať je to můj kamarád, nejlepší kamarád, brácha nebo kdokoliv jiný, nebude osahávat holku, která mu to nepovolila. Jinak chtěl jsem se zeptat, jestli bys neměla zítra po škole čas nějak okolo 15:30 ? :)

Finn chce jít ven! Chce jít ven!
Okamžitě jsem začala přemýšlet, co si vezmu na sebe a o čem si budeme vůbec povídat.

Hope: Jasně! Dali bychom si sraz u takového toho mostu, co je blízko u Lucy? :)

Finn: Klíďo, budu se těšit! Pa <3

Abych byla upřímná, tak jsem nečekala, že se s Finnem ještě někdy uvidím. Udělalo mi ale radost, že mě chce vidět.
————————————————————————

Fakt jsem dlouho stála před skříní a koukala, co si vezmu na sebe. Chtěla jsem něco, v čem bych ho okouzlila, ale nemám zas tak "moc" hezkého oblečení. Vzala jsem bílé kytičkované šaty a svoje Vansky.

Byla jsem strašně vystresovaná, o čem si budeme povídat, kam půjdeme, co budeme dělat...

,,Kam jdeš Hope?" zeptala se mě Maddie. ,,Jdu ven, ale neboj se hned jsem zpátky. V lednici máš jídlo a kdyby něco tak mi napiš nebo zavolej ano?" objala jsem ji a dala ji pusu na čelo.

Už jsem na něho čekala a začínala si myslet, že si ze mě udělal jen srandu. Jsem zvyklá na to, že si lidi ze mě jen vystřelují a nic nemyslí vážně, ale on takovej není, protože už jsem ho viděla, jak se přibližoval blíž a blíž ke mně.
Začala jsem se fakt hodně usmívat a šla za ním.

Finn už z dálky natahoval ruce pro objetí. Silně mě objal a pozdravili jsme se. Strašně hezky voněl a jeho kudrnatý vlasy byly tak nádherný!

,,Moc ti to sluší" usmál se a prohlédl si mě od shora až dolů. ,,Děkuju, tobě taky" usmála jsem se a začervenala se. Bylo asi minutu ticho, protože jsme ani jeden nevěděli, co říct.
,,Nechceš třeba jít do kavárny na kafe? Zvu tě" usmál se.
Nemám ráda, když za mě někdo něco platí, přijdu si strašně trapně.
,,Finne-" už jsem se nadechovala, že řeknu, že nic za mě platit nebude, ale zastavil mě. ,,Ne! Ani slovo. Zvu tě" zasmál se.

,,A co ráda děláš?" míchal si svoje Latté. ,,No...Nemám žádný koníčky nebo tak, jelikož se starám o mojí mladší ségru, takže" pokrčila jsem ramenama. ,,Jakto? Co rodiče?" zeptal se překvapeně Finn. ,,No, táta je fakt velkej alkoholik, takže ten se vrací domů pomalu jen pro peníze, který jsem pečlivě schovala aby je nenašel. A máma? Máma furt někam mizí. Je doma tak 3 dny a pak zmizí zase na měsíc, nevim proč. Domů se taky vrátí pro peníze, ale nikdy žádný nedostane. Kdyby si táta a máma brali totiž peníze, tak já a ségra nemáme ani na jídlo" trošku mi klesla nálada, protože mě fakt mrzí, jak na nás rodiče kašlou. ,,To je mi moc líto Hope...ale je vidět, že se snažíš co nejvíc to jde" usmál se na mě a pohladil mě po ruce.
,,A co ty? Co děláš rád?" napila jsem se kafe. ,,Rád hraju na kytaru a zpívám" řekl. ,,Tak to mi někdy zahraješ a zazpíváš" zasmála jsem se. On si myslel, že si dělám srandu, ale myslela jsem to vážně. Ráda bych ho chtěla slyšet zpívat a hrát na kytaru.

Už byla tma a my se procházeli venku. Bylo to hezké, byl zrovna úplněk a my šli malinkou cestou u lesa, kde nikdo nebyl. Nebo mysleli jsme si, že tam nikdo nebyl. Šel naproti nám úplně nafetovanej a nalitej starej chlápek.
,,Pojď sem" přitiskl si mě k sobě a chytl pevně za ruku. Cítila jsem, jak mnou prolítly motýlci.
,,Tu bych si dal" řekl ten nafetovanej chlap. ,,Cos to řekl?" zastavil se Finn a otočil se na něho. ,,Finne kašli na to" šeptla jsem.
,,Řekl jsem, že tvoji holku bych si taky dal" odpověděl nazpátek. Finn chytil nerva a jednu mu vrazil. Chlápek se hned skolil na zem a nehýbal se. ,,Kurva on se nehejbe" šel k němu Finn blíž a zkontroloval mu tep. Tep měl v pohodě, takže ho to asi jen vyplo. ,,Pojď jdeme" chytl mě za pas. ,,Děkuju Finne" usmála jsem se na něho. ,,Nemusíš děkovat. Nemam rád takovýhle blbečky, který maj rozřízlou držku a řeknou tohle holce" koukal se na svou pěst se kterou mu dal pěstí.
Začal mi zvonit telefon a viděla jsem, že mi volá Maddie. Řekla jsem ji, ať mi volá jen když se bude něco dít. Nejspíš mi volá kde se zase toulám.
,,Ano Maddie?" řekla jsem s klidem, ale pak jsem uslyšela v pozadí křičícího tátu. ,,Hope přišel sem táta a asi zase pil. Strašně řve a rozbil tu už dvě vázy" řekla do telefonu s brekem Maddie. ,,Cože? Schovej se někam!" zakřičela jsem a začala utíkat.
,,Hope!" běžel za mnou Finn. ,,Táta je v baráku! Musím sem tam dostat dřív než něco provede" zakřičela jsem. "Jdu s tebou!" dohnal mě a běželi jsme spolu.