Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

69.

O rok později...

POHLED HOPE:
Tak moc se toho za ten rok změnilo... Na Finna si nikdo z nás vlastně už ani nevzpomene. Slíbila jsem si ale, že na něho počkám. Vím totiž, že Finn takový není. Nezapomněl na nás.  Miluju ho.

S Lucy se už nějakou dobu nebavím, vlastně ani nevím proč. Je to škoda, protože jsme spolu měly hodně zážitků...ale tak přeci, ne vše zůstane napořád ne? Teď mám novou nejlepší kamarádku, je to Evie. Já vím, že jsme mezi sebou měly problémy a to velký...ale každý si zaslouží další šanci.

Moje malá sestřička Maddie zase bydlí semnou, protože babička tu už není. Každým dnem na ni myslím, protože ona byla jediná, která nám dávala lásku a pochopení. Maddie si hodně oblíbila Matta, bere ho jako svého staršího bráchu. Jsem ráda, že spolu oba vycházej.
-
,,Maddie, dej mi to!" křikl Matt se smíchem, když mu Maddie sebrala na zahradě míč. ,,Přihraj mi!" křikla jsem.

Jsme spolu vážně šťastní, i když je to někdy těžké... S Mattem se snažíme starat společně o Maddie a myslím si, že nám to jde skvěle. Vidím v ní kousek sebe a Matta. Začíná ji puberta, takže to není s ní úplně lehký, ale furt se to dá.

,,Že tě zlechtám!" hodil si Matt Maddie přes rameno. ,,Matte!!!" smála se od ucha k uchu a já jen sledovala, jak dobře se teď Matt má. I když vím, že někde hluboko uvnitř ho furt mrzí Finn.

POHLED FINNA:
,,Hanno, všechno nejlepší k narozeninám. Už to nějaký ten pátek, co se známe a já se do tebe zamiloval hned, co jsem tě poprvé viděl. Ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám" dal jsem ji kytku s dárkem do ruky. ,,Děkuju, lásko" odpověděla.

Za ten rok co tu jsem, se změnilo strašně moc věcí. Začal jsem s Hannou chodit, mám skvělý známky, vztah s rodinou mám taky lepší. Jsem prostě šťastný a to jsem se tak bál, že mě tu nikdo nebude mít rád.

MATTŮV POHLED:
,,Holky, jdu se na chvíli projít" křikl jsem na holky, které byly v koupelně a společně si dělaly různé účesy. ,,Dávej na sebe pozor!" křikla Hope z koupelny. ,,Budu, pa" obul jsem si boty, nasadil bundu a odešel.

Pravda je, že se projít nejdu...jdu za mámou. Musím si s ní popovídat o tom všem, co se dělo a děje.
-
,,Ahoj" pozdravil jsem mámu s úsměvem na tváři, ale když jsem viděl její pohled, tak mi hned spadl. Takový pohled jsem u ní totiž ještě neviděl. ,,C-co se děje?" zamračil jsem se. ,,Matty já vím, že si mi sem přišel něco říct, ale na to teď není čas. Potřebuju, abys mě teď poslouchal a udělal ještě dnes to, co ti řeknu. Jasný?". ,,Mami ty mě děsíš...d-dobře, udělám to" kývl jsem hlavou.

,,Potřebuju, aby ses rychle sbalil, odjel někam daleko a už se nikdy nevrátil" povzdechla si. ,,C-cože? P-proč?" zeptal jsem se nechápavě. ,,Nemůžu ti to říct, ale udělej to pro mě ano? Je to pro tvoje dobro a zdraví" usmála se na mě. ,,A-ale co Hope a její ségra? Já- já nemůžu je opustit" chytl jsem se za hlavu a začal se neskutečně potit. ,,Je mi to líto Matte, udělej to". ,,Tak já se s nimi aspoň rozloučím teda" povzdechl jsem si. ,,Ne Matte. Neříkej jim to. Neříkej jim kam jdeš. Odejdi třeba, až budou spát. Ale hlavně, nic jim neříkej" chytla mě se svýma spoutanýma rukama za ty moje.
————————
Je mi to moc líto, ale jestliže je to pro moje dobro, tak to udělat musím. Moje máma mi nelže, moje máma rozhodně ne.

Počkal jsem si, až Hope s Maddie usnuly a potom jsem si potichu vzal svoje sbalené věci a odnesl si je ke dveřím. Chtěl jsem odejít hned, ale musel jsem se ještě vrátit k Hope do pokoje, kde obě dvě spaly. Prostě jsem nemohl odejít bez rozloučení.

,,Budete mi obě dvě moc chybět. Budu na vás myslet každou sekundu, každou hodinu, každý den. Mám vás strašně moc rád. Je mi to líto" dal jsem jim pusu na čelo, schoval dopis na rozloučenou od Cesara k Hope do šuplíku a odešel pryč.

POHLED HOPE:
,,Hope, Hope, HOPE VSTAVEJ!" křičela a třásla semnou sestra. ,,Co je?" řekla jsem ospale. ,,Matt odešel, nemá tu žádné svoje věci!" rozbrečela se. ,,C-cože?" vylítla jsem z postele a šla se podívat do jeho pokoje.

,,Panebože" dala jsem si ruku před pusu a rozbrečela se. ,,Hope kde je? Kam odešel?" ptala se mě s brekem. Snažila jsem se Maddie uklidnit, že se vrátí i když jsem sama nevěděla, kde je a jestli se vůbec vrátí. Telefon si vypl, takže jsem se mu nemohla dovolat a na zprávy samozřejmě neodpovídal.

,,Tak Maddie a teď jsme zase jen my dvě, jako na začátku. Jako za starých časů" sedla jsem si na postel a Maddie si položila na klín.
,,Proč odešel" povzdychla si a položila si na mě hlavu. ,,Každej vždycky odejde" pohladila jsem ji po vlasech.

Flashback
,,P-prosím s-slib mi že ty nikdy neodejdeš". ,,Neodejdu, proč bych to dělal?" podíval se na mě zamyšleně. ,,Všichni vždycky odejdou"

Konec flashbacku.
——————————-
Každý dnem se ptám, proč si odešel. Nechápu to, co se stalo ? Zase jsem na všechno sama, jako na začátku. Tohle jsem si nezasloužila a je mi líto, že si mě opustil i ty Matte.

Flashback

,,M-myslíte, že budeme stále nejlepší kamarádi? A-až budeme starší?" zafňukal Matt.  ,,Cože? Proč bychom nebyli?" zamračil se Finn a k němu se přidala i Hope. ,,Podívejte se na naše rodiče, však oni už se taky nebaví se svými kamarády z mládí. Navíc, každý z nás bude jiný a já mám z toho prostě strach" povzdechl si Matt. ,,My budeme vždycky kamarádi".

Konec flashbacku.

Je mi to líto, Matte. Tohle jsem si prostě nezasloužila.