Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

1

Hope

,,Maddie, vstávej"  budila jsem svou mladší sestru, aby se začala připravovat do školy.
,,Ještě chvíli Hope, prosím" zamumlala malinkatá Maddie do polštáře. ,,Už jsi měla 10 minut navíc, už není moc času. Tak honem vstávat" poklepala jsem ji na záda a viděla její otrávený obličej.

Šla jsem ji do kuchyně připravit snídani, než se připraví. Všimla jsem si na lednici vzkazu od mámy, když jsem šla pro džus.

    "Musela jsem odjet, přijedu brzy, máma" 

,,Prej brzy" zasmála jsem se. Bylo mi jasný, že mámu uvidíme s Maddie, tak za 3 týdny. Už mě nebaví, jak se vždycky jen tak vypaří. Kam furt chodí? Nikdy nám to neřekla.
Vzala jsem vzkaz od mámy, zmačkala ho a vyhodila do koše.

,,To už je zase mamka pryč?" sedla si Maddie ke stolu a kousla si do toustu, který ji Hope připravila. ,,Ano je, ale my už jsme na to zvyklé ne? To spolu zvládneme" pohladila jsem ji po vlasech. ,, A co táta?" otočila se na mě, když jsem si dávala učebnice do batohu. ,,Ten asi spí zase někde pod mostem" zasmála jsem se. ,,Pod mostem?" koukla se udiveně. Nedošlo mi, že Maddie ještě moc nerozumí, co táta je. Táta je obrovskej ožrala, kterej se ožere tak moc, že zapomene kde bydlí a že má doma dvě dcery. ,,Pracuje Maddie" usmála jsem se na ni.

Vyprovodila jsem Maddie do školy a potom se hned vypravila do té svojí. Dala jsem si do uší sluchátka a ještě si skočila do večerky pro svačinu, jelikož jsem poslední kousky jídla darovala Maddie.

,,Uhni čubko" zakřičel na mě nějakej kluk na skejtu. ,,Jde to říct i slušně!" zakřičela jsem na něho nazpátek.
Fakt miluju kluky u nás ve městě. Jsou tak nevychovaní! Zajímají se jen drogy, chlast a skejty. Myslím si, že si nikdy nikoho nenajdu, protože nechci kluka, který se zajímá o drogy, chlast a podobně. Samozřejmě takovej kluk podle mých představ tu fakt nežije.

,,Čus Lucy" sedla jsem si do lavice vedle svojí nejlepší kamarádky. Všimla jsem si už na chodbě, že někteří drží červený papíry s černým nápisem, ale nevěděla jsem co to je. ,,Co jsou ty červený papíry?" zeptala jsem se udiveně Lucy. Lucy mi podala taky ten červený papír, na kterém se psalo velkým tučným nápisem SOBOTA  VE 20:00 U MĚ DOMA, LUCY

,,Přijdeeš?" začala tancovat Lucy. ,,Nemůžu, kdo by se staral o Maddie" povzdechla jsem si. ,,Babička?" navrhla Lucy.
Taky mě babička upřímně napadla, že by Maddie aspoň jeden den pohlídala, jen přece...má Maddie moc ráda, ale nechci ji otravovat. Už takhle toho má moc. Ale na druhou stranu bych si potřebovala odpočinout. Už si přijdu pomalu jako Maddiina máma než sestra.
,,Když já ti nevim... kdo tam bude?" opřela jsem si hlavu o ruku. ,,No...polovinu neznáš.  Vlastně nikoho, znáš jen mě" zasmála se.
Lucy je moje jediná kamarádka, protože od té doby, co na nás rodiče kašlou, nechodím ven, protože na to nemám čas. Starám se o sestru, barák a tak...
,,Fakt vtipný Lucy. Hahaha. Přijdu" usmála jsem se na ni a začala hodina.

Sobota

,,Maddie dneska budeš spát u babičky ano?" opřela jsem se v kuchyni o linku, kterou jsem právě umyla. ,,Fakt?" vyskočil ji úsměv na tváři.
Věděla jsem, že ji to udělá radost. Babičku má moc ráda.

Vyžehlila jsem si vlasy a nalíčila se. Po dlouhé době jsem se sama sobě vážně líbila a nebyla jsem znechucená, když jsem se podívala do zrcadla.
Vůbec jsem ale nevěděla, co si vzít na sebe, ale pak už jsem měla v hlavě vymyšlený celý outfit, když jsem zahlédla mamčinu sukni.
Vzala jsem si bílé tričko, černou lesklou sukni a zakončila to svýma teniskama. Hodily by se k tomu spíš nějaké boty na podpatku, ale moje jediné boty jsou jen černé Vansky, které jsem dostala k narozeninám.

U Lucy

Přišla jsem a už jsem viděla, že venku na zahradě jak tam sedí kluci a holky. Neznala jsem nikoho, fakt nikoho z nich.
,,Ahoj" pozdravila jsem stydlivě. ,,Tak teď poslouchejte! Tohle je Hope, moje nejlepší kamarádka" představila mě.
Všichni mě mile uvítali a Lucy mě posadila vedle blonďatého kluka. Přišla jsem si fakt neskutečně trapně.

,,Lucy kam mám dát tu vodku, pivo, víno a tak?" vyšel ze dveří vysoký tmavě kudrnatý kluk. Musím říct, že byl vážně pěknej.
,,Dej to sem na stůl, ať si každej nalije co chce" ukázala Lucy prstem na stůl.
Původně jsem se chtěla alkoholu vyhnout, protože když si vzpomenu na tátu, co to s ním dělá, tak se bojím, že dopadnu stejně jako on...
Ale tak, po dlouhé době se bavím, tak jeden den semnou nic neudělá. Nalila jsem si vodku s džusem a ťukla si se všema.

Už se to rozjelo a my všichni už měli pár skleniček v sobě, ale stále jsme byli při vědomí.
Samozřejmě by se to ale neobešlo bez nějakého problému. Ten blonďatý kluk, který vedle mě seděl, jménem Adam vytáhl pytlíček z kapsy, ve kterém byla extáze.
Podívala jsem se na Lucy a ona na mě. Adam nabídl jak mě, tak i Lucy, ale odmítly jsme. Pár holek a pár kluků si vzalo, dokonce i sám Adam. Věděla jsem, že tohle dobře nedopadne. Ten kudrnatý kluk si ale taky nedal, což se upřímně divím, protože na to vypadal, že si dá.

Adam byl jedinej z těch lidí nejvíc mimo a upřímně jsem se ho i celkem bála. A ještě, když jsem seděla vedle něho, navíc to vypadalo, jak když se má každou chvíli poblít.
Všichni jsme si povídali, když v tom jsem ucítila Adamovu ruku na mém stehně. Úplně jsem ztuhla. Lucy a ten kudrnatý kluk nechápali co se děje. Cítila jsem jak jeho ruka jede víc a víc pod sukni a mě se rojily do očí slzy. Nebyla jsem schopná slov a jakéhokoliv pohybu. Ten kudrnatý, který seděl naproti mě mi koukal do mých skleněných očí a snažil se pochopit, proč hýbu jen očima nahoru a dolů. Byl to vlastně pokyn, aby se podíval pod stůl a uviděl, co Adam dělá. Po chvíli ho to napadlo a pod ten stůl se podíval. Okamžitě na Adama zařval a skočil na něj přes stůl. Flašky vína a vodky se roztříštily na miliony kousků a Adam dostal po hubě. Já jen seděla a koukala jak se oni dva perou. Lucy mě šla hned obejmout a utřela mi slzy. Zbytek lidí, co tak byl, ani nevěděl, že se vůbec něco stalo.

Lucy po tom, co se s nim ten kudrnatý kluk popral, Adama vyhodila z baráku a ještě na něho zakřičela, ať se ten úchylák nevrací.

Byla jsem s kudrnatým klukem v koupelně, abych mu utřela krev z obličeje.
,,Věděl jsem, že se něco děje. Promiň, že jsem si toho nevšiml dřív" utírala jsem kudrnáčovi krev ze rtu. ,,Nevadí, zasáhl si a to je hlavní" usmála jsem se na něho. ,,Viděl jsem jak s těma očima úplně křičíš o pomoc" chytil mě za zápěstí, abych mu přestala utírat krev u nosu. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se. ,,Finn...Finn Wolfhard" uculil se. ,,Finne, děkuji ti, že jsi zasáhl" usmála jsem se a objala ho.