Řekni Mi, že Mě Nemiluješ

33.

O 3 týdny později...

POHLED HOPE:
Každý den tu byl stejný. Vstanu a sestřička mi dá prášky, to samé Luně. Dostaneme snídani, kterou musíme celou sníst. Pokud ji nesníme celou, tak sestřičky u nás budou sedět klidne 2 hodiny, dokud to nedojíme. Potom nám dá jejich "speciální" kartáčky na zuby. No, vlastně se tomu ani nedá říkat kartáček. Je to prostě houbička na tyčce. Je to kvůli tomu, abychom se nepoškozovali a neublížili si. Ano, i kartáčkem na zuby, si můžete ublížit. Vlastně si tim ani moc zuby nikdo z nás nevyčistí, je to strašný.

Není den, kdy by tu nebyla nějaká bitka. Lidi tu jsou schopný házet po sobě i stoly a to vážně! Už se to tady stalo, zrovna včera. Bohužel jsem to ale celý prospala. Dostala jsem totiž prášky na spaní, takže mi to ráno řekla Luna.

Záchody tady nejsou, jako doma. Máme tu železný, nebo vlastně já ani nevím, co to má být. Studí to jako blázen!

Žiletky tu nepřipadají v úvahu. Prostě budeš vypadat jako gorila a nikoho to tady nezajímá. Sice občas někdy nějaká sestřička udělá výjimku, ale bude u vás stát, koukat na vás a prostě vás hlídat.

Oblečení tu můžete nosit jaké chcete, jen jim vadí krátké trička a kraťasy.

Před obědem nás pustí na jejich zahrádku, kde se vlastně ani moc věcí dělat nedá. Můžeme se projít, ale to jen dokolečka, a nebo sedět na lavičce.

Když nastane oběd, tak je to úplně stejné, jako u snídaně a u večeře. Musíme sníst všechno.

Po obědě jsou návštěvy a dneska mě jde navštívit Finn a Matt. Neskutečně se na ně těším. Chybí mi!

MATTŮV POHLED:
Už se na Hope s Finnem strašně moc těšíme. Doma je to nuda! S Finnem hrajem videohry, chodíme s lidma ven, pijem monstry i za Hope a tohle se opakuje každý den. Ale! Dneska máme něco naplánováno!

Půjdeme s Finnem koupit Hope nějaký dáreček, aby měla radost, protože ona si to zaslouží. Potom, budeme tak 3 hodiny s Hope, víc hodin tam vlastně ani být nejde. A večer jdeme na housepárty, kde bude celá škola.

Finn mi řekl, co se stalo na housepárty minule, ale oba dva si myslíme, že teď už bude vše v klidu.

POHLED FINNA:
Chodit chodbami v léčebně bylo strašidelný. Bylo slyšet, jak se tam někdo bouchá hlavou do zdi a nebo někdo s někým spal, což to s Mattem pochybujem, že by to tady někomu prošlo.
Potom tu je slyšet neskutečně hlasitý řev, prostě hrůza. Nezávidím Hope, že tu musí být.
-
,,Hope!" rozeběhli jsme s Mattem k Hope a pořádně ji objali.

,,Strašně jste mi chyběli kluci!" stiskla nás pevně s úsměvem.

,,Ani nevíš, jak ty nám" řekl radostně Matt, kterému štěstím málem spadly z hlavy jeho brýle.

Bylo krásný na Hope zase vidět upřímný úsměv, vážně. Tohle jsem neviděl už dlouho a myslel jsem si, že už ani neuvidím.

,,Jak se cítíš?" pohladil jsem ji po ruce a usmál se na ní.

,,O hodně líp, takže doufám, že už budu moct příští týden domů k vám" zasmála se.